Západ ještě není ztracen
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
FRANCIE
Lídr francouzské radikální levice Jean-Luc Mélenchon dnes na pozadí dalších sobotních masových protestů na shromáždění v Le Bourget představil svou vizi „nové ...
„Aby byl člověk svobodný, musí vzbuzovat strach. A aby vzbuzoval strach, musí být mocný,“ napsal na sociální síti X francouzský prezident Emmanuel Macron při příležitosti testu nové balistické střely schopné nést jadernou hlavici. Jestli je nejlepším nositelem této myšlenky zrovna Macron, zvláště v momentě, kdy mu zdivočelí studenti zapalují Paříž a další města, je diskutabilní. Nicméně to nic nemění na tom, že má pravdu.
Poslední roky, možná desetiletí se ale Západ tak nechová. Ruská invaze na Ukrajinu připomněla Evropě, že nežijeme v nějakém postkonfliktním světě, kde armáda má sloužit maximálně jako lepší policejní jednotky nasazované v expedičních válkách. A znovu to připomnělo teroristické řádění Hamásu 7. října.
Izrael si vždy uvědomoval, že pokud si má udržet svobodu a existenci, okolí se ho musí bát a že v případě napadení musí úder vrátit zpět a silněji. Po masakru ze 7. října, kdy byla izraelská image neporazitelnosti nalomena, bylo potřeba ji vyspravit. A zlikvidovat nebezpečí, které představuje Hamás, jednou provždy. Tato strategie funguje. Když v létě došlo k poslední přestřelce mezi Íránem a USA, ani jediná raketa neletěla na Izrael. Teherán velmi dobře věděl, co by ho potkalo, kdyby se rozhodl znovu vtáhnout Izraelce do konfliktu. Podobně tak Húsíové oznámili, že nebudou útočit na izraelské lodě v Rudém moři.
Ukrajina také musela přijít na to, že nejlepší zárukou nezávislosti nejsou mezinárodní garance a slova podpory, ale vlastní výzbroj. Bez spojenecké materiální a finanční podpory by nejspíše nepřežila. Ale ti samí spojenci, zvláště Američané, mají otravný zvyk omezovat ukrajinské působení ze strachu z eskalace. To se týkalo jak Bidenovy administrativy, tak nyní té Trumpovy. Dopadlo to tak, že prostředky pro zasahování hluboko v ruském území musela vyvinout sama.
Přestože se tak znovu potvrdila historická pravda, že Rusko rozumí jen síle, stále se najdou ti, kdo zpochybňují potřebu alespoň nějakého zbrojení a vyzývají k dohodě s Moskvou. Jako by jen zkušenost s Putinem neukazovala, že bez argumentů podepřených vojenskou silou a ochotou ji použít, si za pár let uzme zase nějaký jiný kus území.
V případě Izraele je to ještě horší. Z Palestiny se stala pro levici jediná věc, za kterou je třeba bojovat a která přehluší všechny ostatní. Britská strana Zelených tak již dávno nemá za hlavní bod ekologii, ale antisemitismus. Na svém stranickém sjezdu schválila rezoluci, že sionismus je rasismus. Ta požaduje „jediný demokratický palestinský stát na celém území historické Palestiny“, což v praxi znamená zánik Izraele. Navrhovatelka rezoluce Lubna Speitanová je také „blízkou přítelkyní“ podporovatele al-Káidy. Nabídla, že bude svědčit ve prospěch muže, který byl v USA zavřen na 40 let do vězení za podporu terorismu.
Studentské nepokoje ve Francii, oficiálně vyvolané zhoršujícím se stavem školství, doprovází palestinské vlajky. Co má izraelsko-palestinský konflikt společného s úrovní francouzského školství, těžko říct.
Že se nejde nikdy propalestinským aktivistům zavděčit, seznal newyorský starosta Zohran Mamdani, který rozhodně není židovskému státu nakloněn. Jeho příspěvek k výročí 7. října sice zmiňuje „hrozné válečné zločiny ze 7. října. V ten den hnutí Hamás zabilo více než 1100 Izraelců a dalších 251 uneslo. Truchlíme společně se svými mnoha přáteli a sousedy, kteří stále nesou břemeno této nepředstavitelné ztráty.“. Z velké části ale odsuzuje údajnou genocidu v Gaze. Přesto ho propalestinští demonstranti vybučeli, když dorazil na pietní akci na památku obětí ze 7. října.
Působí to tak, že Západ již ani nemá vůli se bránit, je plný lidí volajících po kolaboraci s nepřítelem.
Mezitím ale americký ministr zahraničí Marco Rubio pronesl projev v Athénách, s Parthenónem za zády, a mluvil o dluhu Ameriky i současného Západu antickému Řecku. „Muži, kteří postavili Parthenon, stavěli směrem vzhůru. Věřili, že nejvyšší a nejušlechtilejší životní aspirací je překonat všechny ostatní, usilovat o to, být ve všem nejlepší.
Starověké řecké městské státy byly plné intenzivní vášně, soupeření, stranictví a konfliktů. Ale právě z tohoto neustálého boje o výjimečnost vzešel velký rozkvět umění a filozofie a politické a intelektuální energie, který proměnil společenství středomořských měst v kolébku největší civilizace na světě. Thymos, jak tomu staří Řekové říkali – oheň vášně, síly, odvahy a hrdosti – je srdcem každé velké civilizace. A bez něj? Bez něj národy ztrácejí vůli bojovat, vůli usilovat o úspěch, vůli přežít,“ burcoval Rubio k probuzení Západu.
Zároveň došlo k přestřelce mezi papežem a vývojáři umělé inteligence. „V době umělé inteligence je stále naléhavější rozlišovat mezi lidským uměním a tím, co vytvářejí stroje. Je mezi nimi rozdíl nejen estetický, ale především samotnou podstatou jejich vzniku. Umění vzniká z lidské zkušenosti, zatímco stroj dokáže vytvářet díla na základě statistických výpočtů a milionů obrazů, které vytvořili jiní lidé. Algoritmům však chybí ona jiskra lidskosti. Právě proto si církev přeje znovu navázat spojenectví s umělci a kulturními institucemi, aby společně chránili to, co z nás dělá lidské bytosti,“ sdílel účet papeže Lva XIV. Také vyšlo najevo, že Christopher Olah, jeden ze spoluzakladatelů Anthropicu, se setkal s papežem a byl překvapen, když Lev odmítl připustit, že by umělá inteligence mohla nabýt vědomí.
Claire Lehmannová v článku pro server The Dispatch popisuje, jak Anthropic občas než technologickou firmu připomíná chiliastický kult. Věří, že budují mechanického boha, jenž dokáže přinést nepředstavitelný blahobyt. Šéf Anthropicu Dario Amodei přímo napsal, že během následujících 5 až 10 let umělá inteligence může přinést 1000 let pokroku. Zároveň se ale bojí, že pokud se vymkne kontrole, může vyhubit lidstvo.
Katolická církev má mnohé zkušenosti se zvládáním chiliastických sekt a herezí. K vypořádání se s obavami a otázkami ohledně AI tak může být lépe vybavená, než by se na tak prastarou instituci mohlo zdát.
Západní civilizace stojí na třech základech: Jeruzalému, Athénách a Římu. Židé dokazují, že ani po tisících letech útlaku nehodlají nikam zmizet, Američané se hlásí k antickému odkazu a katolická církev vstupuje do těch nejpalčivějších technologických a filozofických debat. Možná ještě není vše ztraceno.