Stále ještě neutichá humbuk kolem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a její nové strategie slučovat katedry a ústavy do větších celků, redukovat počty zaměstnanců, a takto šetřit náklady. Prázdninový čas nejprve přinesl pozdvižení kolem záměru rozpustit samostatný ústav translatologie a rozdělit jeho výuku mezi velké filologické obory fakulty, nyní je tu druhá runda kolem nápadu spojit samostatné uměnovědné katedry divadla, filmu, hudby a estetiky do jedné velké. Zatímco nad plány kolem translatologie ještě panovalo mediální zděšení, uměnovědná idea už přináší konstruktivnější postoj ve smyslu: budiž, ale komunikoval někdo s kantory tento nápad? Diskutovalo se o něm? A proč vlastně ne?
Patří se ještě doplnit, že samozřejmě nejde o první slučování kateder na fakultě. Již před třemi roky byly sloučeny západní a jižní slavistické obory, hungaristika a etnologie do jediného supercelku. Leč bylo kolem toho ticho, tehdy to ještě zajímalo málokoho, jelikož střední a východní Evropa tu málokoho zajímá (teprve když má v případě translatologickém dojít na jazyky jako angličtina nebo francouzština, tedy jazyky západního světa, problém se jeví vážným). A slučování postihlo rovněž historické obory – ze tří historických ústavů fakulty, specializované na české, světové a sociální dějiny, vznikl jeden velký ústav historie. Historická obec se sice bouřila, že jde o ahistorismus, ale jiný výsledek nevybouřila.
Stížnosti jsou asi logické. Nikdo nechce měnit zaběhané pořádky, každý vnímá potenciální ohrožení svých oborů. A všichni mají pravdu. Jenomže kromě těchto strachů je tu taky realita: FF UK je největší, nejobjemnější fakulta univerzity, která nabízí nejvíc oborů. Je to historická tradice, je to unikát. Ale taky je to enormně drahé. Za poslední roky náklady na energie a na provozy domů několikanásobně vzrostly. Lidé – míněno zaměstnanci – požadují stále vyšší platy a čílí se, jak jsou ty stávající titěrné. Kde tedy na to všechno vzít, když stát ani univerzita více peněz neposkytnou? Redukce je logické řešení. A pokud si někdo stěžuje na absenci diskuse, tak rychlý řez je lepší řešení než rozprava, jež oddaluje nevyhnutelné.
To píšu jako někdo, kdo to zažil na vlastní kůži. Jednak se na fakultě sloučily mé slavistické obory. Jednak jsem musel vloni odejít ze Slovanského ústavu AV ČR, jenž rovněž musel razantně šetřit náklady. Akademie věd totiž řeší tytéž potíže jako univerzity. Připomínám, že vláda Petra Fialy na samém konci svého mandátu vloni na podzim sebrala AV ČR sto milionů z přiřčeného rozpočtu, Grantové agentuře vzala 160 milionů, Technologické agentuře dalších 100 milionů... A tak by šlo pokračovat. Kam peníze šly? Na zvýšení platů nepedagogických pracovníků českého školství – kuchařkám, uklízečkám, školníkům atp. Sebralo se tedy české vědě, co jí bylo slíbeno, s čím počítala, co měla naplánováno v rozpočtech, zproblematizovaly se probíhající granty (samozřejmě i mezinárodní), aby se vyřešil jiný velký problém. Takové vytloukání klínu klínem ale není řešení, s tímto přístupem splácení dluhu vytvářením jiného se stát řítí do zkázy, jednou mu prostředky prostě dojdou.
Mimochodem, vloni kolem tohoto vládního rozhodnutí bylo ticho, přesněji nebyl kolem něj kravál. Nezaznamenal jsem, že by se někdo nadstandardně rozčiloval, že neproběhla diskuse. Přišel příkaz a akademické ústavy si s ním musely poradit. Totéž provozuje vedení FF UK. Lze na něj nadávat, ale kdo nabízí jiné řešení, kdo přichází s nápadem, jak vedení školy podpořit a vyřešit potíže, s nimiž si musí okamžitě poradit? Na diskuse není čas, jednat je třeba hned. V podstatě nám vědci ukazují, k čemu by měl získat odvahu státní byrokratický aparát: seškrtat bez pardonu sám sebe. Česká věda, třebaže z nouze, je v tomto příkladně napřed. Ačkoli je to k její škodě. Ale nebude-li škrtat nyní, nebude mít zanedlouho žádný dorost, protože kupříkladu nebude na platy doktorandů nebo nebude dost peněz na to, aby mladí vědci a kantoři zůstali a dělali vědu, i když budou mít rodiny a hypotéky a dluhy.
Samozřejmě se to netýká všech vědeckých pracovišť. Zejména některé přírodovědné mohou příjmy opřít o pilíř patentů, který humanitní vědy obvykle k dispozici nemají. Navíc neustále bojují s přezíravostí přírodovědců i společnosti – to je fakt, zažil jsem to na vlastní kůži mnohokrát, třeba na setkáních zaměstnanců různých ústavů AV ČR. A je to ostatně znát i na Karlově univerzitě, v jejímž senátu díky existenci pěti lékařských fakult a jedné farmaceutické, což je de facto ucelená rozhodující jednotka, jsou humanitní obory neustále v defenzivě a běžně jsou přehlasovány. Takže například neprojde návrh, aby se FF UK rozdělila na dvě fakulty – filologickou a filozofickou – a mohla náklady šetřit také touto cestou. Přírodní obory by si totiž takovým krokem snížily kvórum, síly by se vyrovnaly.
Humanitní obory zkrátka musejí neustále obhajovat svou existenci, třebaže jsou to zároveň ony, jež přinášejí rozvoj duším. Výzkum historie, sociologie, jazyků se dynamicky rozvíjí a je to dobře, protože je to starost o lidské nitro, jež přírodním vědám chybí. Jen spolu dohromady to funguje ideálně. Ale abych se vrátil k FF UK: nijak mě počínání vedení fakulty nepohoršuje, naopak mu dobře rozumím. Dělá paseku, a musí přitom neustále myslet na to, aby byla co nejmenší, přesněji aby přinesla ozdravení na co nejdéle dopředu.
00:07
