Ústavní soud rozhodl, aniž vyslechl vládu. Je to nepochopitelné, říká ústavní právník Kudrna

V řízení o kompetenčním sporu nedává žádný smysl vydávat předběžné opatření, Ústavní soud navíc rozhodl, aniž vládě Andreje Babiše (ANO) žalobu prezidenta Petra Pavla alespoň doručil. To je podle ústavního právníka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jana Kudrny naprosto nepochopitelný postup. Ústavní soud navíc akceptoval to, že prezident podal žalobu, aniž by měl k dispozici usnesení vlády, což byl podle Kudrny v minulosti vždy důvod k odmítnutí návrhu. Kriticky se k postupu ÚS staví i další experti na ústavní právo, byť z jiných důvodů než Kudrna.

Ústavní právník z PF UK Jan Kudrna v komentáři pro Echo24 uvedl, že samotná procesní stránka věci si zaslouží pozornost. „Právně zajímavá je otázka, zda se v tomto případě jedná o kompetenční spor. Tak se označují případy, kdy dva a více orgánů tvrdí, že mají rozhodovat o určité záležitosti (pozitivní případ), anebo naopak odmítají o věci jednat (negativní případ). Vůbec v nich nejde o obsah konečného rozhodnutí,“ uvedl Kudrna.

„Jak je v tomto případě patrné, zde o obsah naopak jde a není sporu o tom, kdo o zmocnění zastupovat může rozhodnout. Příhodnější by bylo, kdyby prezident podal ústavní stížnost proti usnesení vlády. Jenže Ústavní soud dlouho tvrdí, že stát nemá žádná práva a ústavní stížnost podat nemůže. Také na rozdíl od Slovenska nemáme řízení o podání výkladu Ústavy. Ústavní soud tedy akceptuje řízení o kompetenční žalobě, byť potom vše kulhá na obě nohy,“ míní Kudrna.

ČTĚTE TAKÉ: Parlamentní, nebo čtvrtprezidentský systém?

V řízení o kompetenčním sporu totiž podle něj nedává vůbec žádný smysl vydávat předběžné opatření. „Je k ničemu říct, ať zatím řízení vede jeden orgán a na konci se uvidí, kdo bude určen definitivně, protože ten by musel řízení zopakovat od začátku a možná úplně jinak. Tady také vidíme, že v oblasti ústavního práva se leccos chová jinak než ve zbytku právního řádu,“ míní expert.

Dosavadní průběh sporu a jeho vyřizování Ústavním soudem vyvolává podle Kudrny mnohé pochybnosti. „Prezident podal žalobu, aniž měl k dispozici usnesení vlády, které napadá, a Ústavní soud takový postup akceptoval. Zatím ve všech ostatních případech toto byl důvod k odmítnutí návrhu. Ústavní soud dokonce neměl předmětné usnesení vlády ani v okamžiku, kdy vydal své předběžné opatření. Co je ještě horší, rozhodl, byť předběžně, aniž vládě prezidentovu žalobu aspoň doručil. Učinil tak až více než půl dne poté, co své rozhodnutí vyhlásil. Toto je postup přímo nepochopitelný,“ uvedl dále Kudrna.

„Přitom základní nejen procesní, ale také životní zásada říká, že ‚bez slyšení druhé strany spravedlnosti není‘. Nelze se pak divit, že v mnohých to vyvolává pochybnosti o nezaujatosti Ústavního soudu. Někteří přímo mluví o pokusu o ústavní puč. To jsou v tuto chvíli silná slova. Celá věc ale má každopádně podobný potenciál jako před necelými sedmnácti lety ‚případ Melčák‘. Tehdy během deseti dnů od podání návrhu Ústavní soud zrušil nejenom ústavní zákon, ale také vypsané volby do Poslanecké sněmovny. A doslova překreslil ústavní a politickou mapu České republiky,“ připomněl Kudrna.

Děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Martin Škop pro Echo24 uvedl, že nevnímá negativně, to že Pavel podal žalobu, aniž znal usnesení, ani to, že ÚS takový postup akceptoval. „Spor se vede o kompetenci, ne o usnesení vlády. To je – respektive může být – jeden z důkazů, které dokládají, že skutečně existuje spor o kompetenci a je proto potřeba jej rozhodnout. Samo o sobě se ale řízení vede ‚proti‘ usnesení vlády, protože bylo patrné delší dobu, že mezi prezidentem republiky a vládou (nebo jejími členy) existuje spor o to, kdo určuje prezidentovi republiky, kam smí nebo nesmí jet,“ uvedl Škop.

„Pokud bychom trvali na existenci usnesení vlády, mohlo by to také vést k tomu, že v současné atmosféře by vláda odkládala písemné vyhotovení usnesení, a tedy oddalovala možnost podat návrh. To je ale druhotné, protože primárně není potřeba usnesení. Je nutné prokázat, že existuje spor,“ vysvětlil Škop.

Obhájit podle něj lze i to, že ÚS rozhodl, aniž by nechal vládu se vyjádřit. „Vláda se k návrhu na vydání předběžného opatření nevyjadřuje, a proto nemusí být seznámena se zněním návrhu. Pokud Ústavní soud vyhodnotil, že je nutné vydat předběžné opatření takto rychle a že jsou splněny podmínky, pak tento krok není nezbytný. Doručení návrhu vládě by na tom nic nezměnilo. Znovu ale připomínám, že je na Ústavním soudu, aby v odůvodnění svého rozhodnutí obhájil, že pro ochranu práv jedné ze stran bylo nutné vydat předběžné opatření a že dostatečně zvážil zásah do potenciálních práv (v tomto případě kompetencí) vlády. V těchto případech má plnit i roli ‚ďáblova advokáta‘ a zvážit případné argumenty protistrany,“ řekl děkan brněnských práv.

Podobnosti s kauzou Melčák podle svých slov nenachází. „I tam sice došlo k ‚předběžnému opatření‘ odložením vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky, ale podle mne tím končí paralely. I když v odůvodnění může Ústavní soud překvapit a nalézt podobnosti. V kauze Melčák byl spor veden jednak v individuální věci, jednak v jiném typu řízení – to jsou některé z formálních rozdílů. Také, a nechci se ani jedné ze stran současného kompetenčního sporu jakkoli dotknout či snižovat jejich zaujetí, v kauze Melčák šlo o volby, což považuji za potenciálně větší zásah do fungování státu. Ale to jsou spíše ‚měkké‘ rozdíly,“ dodal Škop s tím, že podstatné zde je, že nevidí možnost, že by v tomto případě došlo k zásahu do materiálního jádra Ústavy, i když obsah kompetencí není ani banální ani pominutelný.

„Ani význam ústavních zvyklostí, které jsou důležité a v tomto kompetenčním sporu zaznívají, není stejný jako význam samotných základů státu a nezbytnosti dodržovat stanovené procedury. V tom je podstata sporu odlišná. Je však samozřejmě na Ústavním soudu, jaké nástroje pro řešení kompetenčního sporu využije,“ řekl Škop, který už dříve pro Echo24 řekl, že nebyly splněny podmínky pro vydání předběžného rozhodnutí.

„Navrhovateli, prezidentu republiky, nehrozila žádná bezprostřední závažná újma ani nebyl vážně ohrožen žádný chráněný zájem, což by měly být relevantní podmínky. V situaci, kdy je rozhodující orgán v jakémsi informačním deficitu a nemá dostatečnou příležitost návrh věcně důkladně posoudit, je dle mého soudu na místě zdrženlivost a předběžné opatření by mělo být vydáno pouze tehdy, jsou-li k tomu vážné důvody, zejména pokud dochází k závažné újmě či k něčemu, co by již nešlo dále odčinit,“ uvedl Škop.

Preuss: Podmínky předběžného opatření by měly být spíše restriktivní

Ústavní právník Ondřej Preuss z Právnické fakulty Univerzity Karlovy považuje rozhodnutí za odvážné a poměrně nečekané. „Nicméně rozhodně nejde o žádný ústavní puč. To je potřeba naprosto odmítnout,“ řekl Echu Preuss. „Soud vlastně věcně ještě nijak nerozhodl. Rozhodování o předběžných opatřeních se vyznačuje svou rychlostí a tím, že se vychází z prvního náhledu na věc, jinak by totiž ztrácelo smysl. Po důkladném prostudování věci je pak možné, že soud svůj závěr změní,“ poukázal Preuss.

Soud podle něj vlastně paradoxně dává aktérům možnost znovu se vrátit k jednacímu stolu a vyhnout se tak mnohem zásadnějšímu věcnému rozhodnutí a tedy potencionálnímu překreslení politické mapy. „Prezident totiž může teoreticky ještě vzít žalobu zpět, např. pokud by se s Vládou na rozsahu svého zastupování dohodl. Se zpětvzetím by sice Ústavní soud již v této fázi musel souhlasit, ale to by patrně nebyl problém,“ popsal Preuss.

Rychlost vydání předběžného opatření podle Preusse dává smysl. „Pokud Ústavní soud dospěl k závěru, že je možné vydat předběžné opatření, mohl tak v zásadě učinit jen ve středu, neb má na to lhůtu 7 dnů a další plénum už by bylo pozdě. Časově to tedy aktivistické rozhodnutí není. Jinak se však spíše přikláním k odlišnému stanovisku menšiny. A to i právě z důvodu možných důsledků pro budoucí praxi, podmínky vydání předběžného opatření by měly být spíše v takových věcech restriktivní,“ vysvětlil Preuss.