Cenu MHD bych vrátil do roku 2015, Piráty na dopravě už si neumím představit, říká Portlík

Cena MHD v Praze je paradoxně dnes nižší než před 20 lety, vrátit by se mohla na úroveň z roku 2015, tedy na 4750 korun za celoroční kupón. V rozhovoru pro Echo24 to řekl lídr pražské kandidátky koalice Spolu pro Prahu a první místopředseda ODS Tomáš Portlík. Dodal, že si neumí představit, že by Piráti měli v příštím volebním období mít znovu v hlavním městě na starosti dopravu. Dále popsal, jak chce zrychlit bytovou výstavbu, jaké dopravní stavby mají v příštím volebním období absolutní prioritu či jak řešit dopravně přetížené centrum Prahy. Rozhovor je součástí série rozhovorů s kandidáty na pražského primátora.

Když se ohlédnete za končícím obdobím, co byl zásadní úspěch této koalice?

Když se nad tím zamyslím, tak je úspěchem to, že ta koalice čtyři roky vydržela. Protože na jedné straně byly dohady s Piráty, na straně druhé válka Pirátů mezi sebou a na straně třetí často docela složitá témata k řešení. Takže to, že Praha zůstala stabilní a že se koalice nerozpadla, považuji za úspěch.

A nějaký věcný úspěch, který byste vypíchl?

Myslím si, že úplně nejdůležitější je, že se Praze za uplynulé čtyři roky podařilo vytvořit to, co dneska vláda kritizuje, tedy našetření dostatečného množství peněz. Když jsou někde peníze, tak politici mají ve zvyku chodit s nápady, za co by se daly utratit. My jsme ale potřebovali vytvořit potenciál pro to, co Praze léta a dekády chybí, a aby se začaly všechny tyto věci řešit najednou. Pokud se všechno podaří, tak se Praha zhruba do tří let dostane do situace, kdy se zahájí nejrozsáhlejší stavby asi v novodobé historii Prahy. Bude se dokončovat metro D, zahájí se výstavba městského okruhu a výstavba Radlické radiály. Když si to přebereme, tak najednou poběží několik infrastrukturních akcí, které by si Praha nikdy nemohla dovolit. Když se stavěla Blanka, tak jí muselo všechno ustupovat, třeba nákup vozového parku a tak dále. Teď by měla být Praha v komfortu, kdy se sice leccos bude muset těm stavbám podřídit, ale bude si je moci dovolit řešit najednou bez větších omezení.

Tedy to, co říká paní ministryně Schillerová, že Praha sedí zbytečně na desítkách miliard, odmítáte?

Ze strany paní ministryně a Andreje Babiše je to účelná příprava hřiště pro to, aby mohli Praze ty peníze sebrat nebo ji nechali vyhladovět. Ale nerozumím tomu. Oni tráví většinu svého času v Praze, vidí tu potřebu budovat infrastrukturu. Andrej Babiš je zároveň tím, kdo sliboval urychlení vnějšího okruhu Prahy a v roce 2019 tvrdil, jak ho Praha potřebuje a jak to zařídí. Zrovna premiérovi musí být jasné, jak složité investiční akce to jsou, a velmi dobře ví, že Praha ty finanční prostředky potřebuje. Mohou být dva důvody, proč s tím operují. Buď chtějí využít závisti, že Praha je bohatá, což mi přijde politicky zbytečné a hloupé. Nebo opravdu chtějí krajům brát peníze a Praha bude toho symbolem. To nám ale pak začne občanská válka ve státní správě a voliči nejsou zvědaví na nějaké spory veřejných institucí. Ti chtějí vidět výsledky.

Není ještě trochu jiným tématem to, o čem mluví Alena Schillerová, tedy že by Praha mohla přesunout své peníze do ČNB?

Určitě se dá jednat o tom, ve které bance jsou finanční prostředky uložené. Otázkou ale je míra úročení. Nikdo nemůže po Praze chtít, aby ukládala své peníze nevýhodněji jen proto, aby měla paní Schillerová lépe krytý státní dluh. Další věc je, že samosprávy mají díky vkladům u bank lepší podmínky pro případné sjednávání půjček. Stažení všech peněz do ČNB by vztahy s komerčními bankami narušilo a my bychom pak kromě svých peněz byli vydáni na milost a nemilost vládě a její podpoře. Nicméně o všem se debatovat dá, ale žádná diskuze neprobíhá. Jen dostáváme od vlády mediální vzkazy.

Vy jste už dříve hovořil o tom, že s panem Skopečkem připravíte změnu rozpočtového určení daní. Čeho se má týkat?

Pokud chce někdo změnit rozpočtové určení daní a udělat z něj něco jiného než přerozdělování rozpočtu, tak je potřeba mít odvahu to takhle říci. Zvýšit daně a změnit strukturu rozpočtu nestačí, je potřeba komplexní změna rozpočtu, a to jsem od paní Schillerové zatím neslyšel. Myslím si, že kraje a obce by se měly oddělit od státu. Dnes jsou závislé na státu a bez ohledu na to, že mají Ústavou garantovanou samosprávu, což hezky zní na papíře, tak ale pak často starostové musí někam chodit leštit kliky a přesvědčovat, že oni potřebují ty peníze více na silnice, někdo zase na lesy, a to nemají být kritéria, podle kterých se peníze rozdělují. To je jako z doby před 35 lety. Lidé se navíc nevyznají v tom, kolik co stojí, jestli jeden starosta udělal školu za miliardu a druhý udělal tu stejnou školu za půl miliardy, nehraje to pro lidi rozdíl. O to méně se lidé o lokální politiku zajímají a je to určitá forma socialismu. Já jsem otevřel daňovou reformu v tom, že by se samosprávy oddělily od státu a žily by ze svého vlastního příjmu.

Z jakého příjmu? Z daně z nemovitosti?

To je jen střípek. Musel by se ten daňový systém změnit od základu. Mluví se o tom, že se daň z nemovitosti může zvýšit, protože ji máme v mezinárodním srovnání nízkou, ale pak musíme mluvit také o tom, že některé jiné přímé daně musíme snížit. A jestli to udělám kombinací spotřebek a daně z majetku, ale snížím daň z příjmu, to je pak na delší debatu. Je to nepopulární, za měsíc máme volby, ale je důležité, aby to problikávalo do éteru. Před pár měsíci jsem říkal, že tato vláda bude buď muset zvýšit daně, nebo změnit strukturu výdajů, případně obojí. A šup, už je to na stole a paní Schillerová mluví o zvyšování daní navzdory tomu, že deklarovala, že je zvyšovat nebude. Ale když chce plnit všechny své předvolební sliby, tak buď tady budeme mít maximální dluh, nebo se musí daně zvýšit, to je jednoduchá trojčlenka.

Široká a v lecčems nesourodá koalice měla v řadě věcí problémy. V čem to bude po volbách jiné, pokud budete primátorem?

Za sebe si neumím představit, že se po volbách rozdají nějaké funkce a koaliční partneři si budou další čtyři roky dělat jen to, co se jim hodí. Máme před sebou dvě velké infrastrukturní stavby a je důležité dost tvrdým způsobem zrychlit výstavbu a zkrátit zadávání veřejných zakázek. Přinejmenším tím, že si nebudu jako zadavatel vymýšlet blbosti. Uvedu konkrétní příklad. Jestliže jsou tady čtyři, možná pět společností, které v Evropě umí udělat metro nebo vyhloubit tunel, tak já nerozumím tomu, proč chceme spoustu certifikátů jako výhodu v samotném řízení. Má být nutná kvalifikace pro samotnou účast, ale pak mají rozhodovat cena a rychlost. Jestliže vím, že tu mám pět spolehlivých společností, pak není pro město žádoucí, aby se stávalo obětí konkurenčního boje. Pak to škodí městu i jeho občanům. Pak vám to zdražuje inflace, protože nám někde leží odvolačky u ÚOHS, my tu službu rozpočtujeme, ale nemůžeme ji zahájit. V tom se musíme pohnout a potřebujeme v tom shodu s partnery. Novátorství přináší čerstvou zkušenost, ale taky nějaké riziko. Bez odvahy do toho nemůžete jít. Když víte, že vám partner může kdykoliv podrazit nohy, tak se blbě sprintuje. Neumím si představit, že by koalice byla jakkoliv opřená o ultimáta nebo vydírání ze strany koaličních partnerů, protože bychom pak přešlapovali na místě a neposouvali město dopředu. Takovou koalici já vést nebudu.

Ta kritika asi částečně míří na Piráty. Je vyloučeno, že byste s nimi šli znovu do koalice?

Záměrně nevylučuji nic, protože jsem zažil už hodně volebních výsledků, kdy se deklarací jednoho politického scénáře uměle vytvořil scénář jiný. V roce 2018 byli kolegové dohodnutí dávno před volbami, vyjednávání pak trvalo dva dny a bylo vyřízeno. V roce 2014, když vyhrála Adriana Krnáčová, se překvapivě dohodla s Janem Čižinským a dalšími. Já jsem v tomhle opatrný, protože jakékoliv moje vyloučení vytváří nějaké očekávání potenciálních partnerů. Ale obecně mi při vyjednávání nepůjde o to, jestli mi je nějaký člověk lidsky příjemný, ale jestli má odbornost a kompetenci. Bude pro mě klíčové zkoušet se domluvit s lidmi, kteří o daném oboru něco vědí. Možná jsem idealista, ale spousta lidí mě z politiky zná a já si myslím, že to reálné je.

Umíte si představit, že by Piráti měli mít v případné příští koalici na starosti dopravu?

Neumím si to představit. Nechci se dotknout posledního pana náměstka Beránka, který na to málo, co převzal a v jakém stavu to převzal od Zdeňka Hřiba, tak se s tím popral dobře. Čtyři roky se tu jen dotahovaly projekty z minulosti, a ještě ne způsobem, který by mě jako Pražana uspokojoval. Barrandovský a Dvorecký most se připravovaly léta a stejně stály mnohem více, než se počítalo. Navíc si myslím, že si dopravu bude primátor muset vzít pod svůj dohled a není možné, aby si tam koaliční partner kladl podmínky, že jestli se nezavře centrum, tak se zablokuje parkovací reforma.

Pokud byste tedy byl primátorem, tak byste dopravu měl více pod kontrolou?

Nejen dopravu, ale i bytovou výstavbu, částečně investice a školství bych chtěl mít pod větším dohledem, abych každý týden byl schopen sledovat vývoj událostí.

Jaké jsou tedy zásadní dopravní priority pro příští období, přes které v příštím volebním období nejede vlak?

Vnitřní okruh, Radlická radiála a pokračování metra D, lepší koordinace uzavírek, parkovací reforma a změna přístupu k zadávání velkých tendrů. Kromě toho musíme na stát maximálně tlačit, aby na stavbu úseku 511 Pražského okruhu, kterou rozjel Martin Kupka, plynule navázala stavba zbylé severní části. Další věcí je projektová příprava metra E, aby to tak za dvě, tři generace bylo ve fázi, že bude mít stavební povolení pro jednotlivé fáze, a podle toho, jak se Praha bude rozrůstat, bude moci daná politická garnitura jít do konkrétního šuplíku a zřídit linku, která by spojila rozvojové části v Praze 5, Praze 4 a na severovýchodě Prahy, až do Letňan, Čakovic, směrem k plánovanému železničnímu terminálu. Tohle by mělo být, byť si myslím, že to bude náročný projekt, ne ani tak na finance, ale skutečně ve smyslu té projektové přípravy. Budeme se muset rozhodnout, zda to má být čistě podzemní, nebo se to bude kombinovat, jelikož to je finančně dost rozdíl. U čistě podzemní varianty máme v analýze částku 220 miliard, ale to je v dnešní hodnotě peněz, v budoucnu to budou úplně jiné peníze. Potřebujeme, aby to bylo efektivní, aby to pak kvůli své ceně nebylo nerealizovatelné. Další prioritou je pak zrychlení výstavby středních škol.

Lidé se mají poprvé metrem D svézt v roce 2032. Je to realistické?

Je, a pojďme si rozebrat proč. Já vždycky slyším, jak se něco zaseklo. Zakázka na druhou část metra D byla vypsána v minulém volebním období, kdy jsme byli v opozici. Nebudu nikoho konkrétně kritizovat. A Zdeněk Hřib, místo aby zakročil, tak radši čekal na verdikt, která z těch firem nakonec bude moci metro stavět. Tři roky jsou šílená doba. Metro D už je ale naštěstí vysoutěžené. Samozřejmě se to během té stavby může časově trochu změnit, ale už by se to nemělo prodlužovat kvůli nějakým administrativním procesům. Teď je potřeba připravit tendry na další části mnohem lépe. Stejně tak u Městského okruhu a Radlické radiály bude hrozně záležet na tom, jak se připraví soutěže. Největším zdržením totiž může být, že se opět budeme soudit a dohadovat jako u metra D. Já mám dva body, které bych do toho chtěl zapojit.

Jaké?

Děje se to v západních městech, ale i v architektonických soutěžích, že firmy, které skončí na druhém či třetím místě, dostávají kompenzace nákladů, které je stojí příprava. Možná zní divně, proč by jim město něco dávalo. Vysvětlím tedy proč. Projektanti i inženýři, kteří daný projekt připravují, jsou pod šíleným tlakem a musí pro tu firmu a akcionáře připravit relevantní tabulky a každá chyba může stát spoustu peněz. Navíc lidi, kteří obdobné projekty dělají, nejsou levní. Firmám tedy často stojí příprava projektů hodně peněz. Já tomu říkám pracovně „skicovné“, které firmy na druhém, třetím místě mohou dostat, samozřejmě za podmínek, že nebudeme roky řešit odvolání a podobně. Druhá věc je, že jakmile se někdo odvolá a projekt prodražuje inflace a městu vznikají ztráty i tím, že tu novou službu zkrátka nemá, tak musíme mít větší bič. Tím mohou být vyšší kauce. Odpovědnost musí nést všichni, a pokud si někdo neprosadí svůj názor, tak ať si to pak zaplatí, protože jinak to platí všichni obyvatelé města.

Už jste zmiňoval vjezd do centra. Jak ho chcete řešit, případně omezit?

Je potřeba říci, že doprava nikdy nebude mít jedno jediné řešení. Vždycky bude někdo radši jezdit autem, někdo MHD. My jsme na konci 90. let v centru Prahy vytvořili zóny placeného stání, které se neudělaly pro regulaci celé Prahy, ale jako instrument, jak chránit centrum. Postupem času, jak se množil počet aut, od počátku 21. století, až jsme se dostali k těm 750 autům na 1000 obyvatel – bez korporátů a firem možná 650 – některé městské části nebyly schopné dopravu regulovat jinak než systémem zón placeného stání. Převzali si systém z centra, vznikla oranžová, modrá, fialová zóna, prostě relativně nepřehledný systém už nechránící centrum, ale jakoukoliv lokalitu, kde je více aut. Já si myslím, že našemu centru dlužíme vrátit se k něčemu, co tu bylo v 90. letech. Tedy vytvořit jádro, kde bude z hlediska dynamických cen dražší zaparkovat a kde může být hodinová sazba podstatně vyšší, ať si to každý rozmyslí. Jádrem nemyslím jen Prahu 1, ale širší památkové centrum, na němž máme na základě mnoha studií relativně širokou politickou shodu.

A co ostatní oblasti a parkování v nich?

My máme v Praze největší počet registrovaných aut na obyvatele, ale podíl automobilové dopravy je nižší než v jiných zemích. Tedy je otázka, kterou ať řeší sociologové, co je vlastně důvodem k osobnímu vlastnictví. Není podle mě vůbec důvod, abych si já jako obyvatel Prahy 9 nemohl koupit parkovací kartu na Prahu 8, 7, do té části Prahy 6, která nespadá do jádra, zkrátka proč bych neměl mít tento komfort.

Navýšení cen parkování v centru by tedy mělo být pro všechny, kteří přímo nebydlí v dané oblasti?

Ano, ale Pražané do centra, pokud něco nestěhují nebo tak, moc nejezdí. Dnes se zvýšila dynamická doprava v centru různými službami, jako je Bolt, kurýři a tak dále. Já říkám, ať to má nějaká pravidla a pojďme si to centrum trochu ochránit. Stejná pravidla by se pak dala zavést cíleně v dalších lokalitách, jako je na Praze 10 stadion Eden, na Praze 9 O2 arena, na Praze 7 stadion Sparty. Když se tam konají akce, tak je nárok na dopravu obrovský a měla by mít možnost dynamickou hodinovou sazbu zásadně zvýšit. Všechno to jsou velmi dobře dostupné oblasti, a pokud jdete na zápas Slavie nebo na koncert, tak můžete tramvají nebo metrem.

V anketě deníku Echo24 jste uvedl, že jste otevřený debatě o zvyšování ceny MHD. Můžete být konkrétní, v jakém objemu by se mohlo jízdné zdražit?

V roce 2015 si tehdejší koalice paní Krnáčové, pana Čižinského, Zelených a sociálních demokratů hrála s myšlenkou, že by MHD mohla být zadarmo.

O tom nyní mluví Motoristé sobě či SPD…

Ano. Ale nikdy to nikdo na žádném praktickém příkladu nevysvětluje. Tehdejší koalice snížila cenu ze 4750 korun na těch současných 3650. Šlo o rozdíl tisícovky. Když budete měnit gumy a zaplatíte povinné ručení i jen za motorku, tak se dostáváte na dost podobnou cenu, kterou dnes stojí roční kupon MHD. Ten rozdíl je tak obrovský, že cena není to, proč jste se rozhodl pro městskou hromadnou dopravu. Když chcete jet autem, tak jde asi o nějaký pocit pohodlí a komfortu, za který jste ochoten si zaplatit. Tedy když to bude zadarmo, tak se vůbec nic nezmění. V jiných zahraničních městech také takhle uvažovali, třeba v Tallinnu, v Lucembursku či v Bělehradě. Když to zavedli zdarma, tak se výrazně podíl lidí cestujících MHD nezvýšil. Jinými slovy, cena na to nemá vliv. Na co ale cena vliv má, je, že my si chceme udržet vysokou kvalitu MHD, a bez peněz, které do toho nalijeme, to nepůjde. Jestli chceme dostavět linku metra D, zvažujeme linku metra E, rozšiřujeme tramvaje, posilujeme vlakové spoje, tak jde o investice ve výši přes 300 miliard korun. Ti, kteří jsou populisticky proti zdražení, ať vysvětlí, jak jinak se to dá ufinancovat.

Jaká je tedy vaše představa?

Na začátku bych se vrátil do roku 2015, neboť ironií osudu máme teď levnější dopravu, než jsme měli před 20 lety. Tedy těch 4750 korun. Navázal bych to na to, co se tady schválilo v roce 2019, akorát to nikdo nedodržel, tedy že cestující se budou podílet 25 procenty, a proto bych nastavil nějaký inflační předvídatelný automat, abychom všichni věděli, kam a jak směřujeme.

Tedy typově tak, jak to bylo nastaveno u dálniční známky, což chce nyní vládní koalice zrušit?

Přesně tak. Ve chvíli, kdy zastupitelstvo rozhoduje o ceně, tak se do toho promítají různé sliby, ale je to hrozně nezodpovědné, protože pak v dopravě peníze nebudou, nebo budou chybět jinde.

Proč se v Praze staví tak málo bytů?

Nejde jen o problém Prahy, ale celkově máme jako Česká republika problém s výstavbou. Máme obecně problém definovat a vyvažovat veřejný zájem. Zejména když nám stojí dva veřejné zájmy proti sobě. Na jedné straně je válka na Ukrajině a k vám přijde třetina všech uprchlíků, navíc jsou jen v jednom kraji ze čtrnácti, který se jmenuje Praha. To je obrovský nápor na infrastrukturu. Pak máte školství. Střední školy nemají uzákoněnou spádovost. Vy musíte reagovat hned, nemůžete čekat, jestli se dohodnete se státem, jestli vám pomůže. K tomu potřebujete mít stavební povolení relativně rychle. Když jsem připravoval projekt základní školy na Praze 9, která byla v Praze první nově vybudovaná za 30 let, tak povolovací proces trval devět let, protože každý měl právo se k tomu vyjadřovat. Samotná stavba trvala 2,5 roku. Když započítáme inflaci, tak kolik jsme zaplatili za to, že máme demokracii, každý se mohl vyjádřit a nebyly lhůty taxativně omezené? Není větší problém, že nenaplníme veřejný zájem kapacit ve školách? Můj pocit z toho je ten, že jak jsme chtěli být demokrati, tak jsme to trochu přehnali. Dáváme přílišný důraz na byrokracii a ztrácíme přitom čas a peníze.

V příštím volebním období budou jinak dvě věci oproti současnosti. Bude nový stavební zákon a máte nový metropolitní plán. Co k tomu přidáte, aby výstavba probíhala, a kolik bytů by se realisticky mohlo postavit, nebo aspoň zahájit?

Územní plán otevírá podle Institutu plánování a rozvoje cestu ke zhruba 350 tisícům bytů v Praze. Tvrdit, že se byty zlevní, může jen šílený populista, nebo někdo, kdo tomu nerozumí. My potřebujeme 15 ročních platů na to, abychom si mohli koupit byt, a řadíme se mezi nejhorší země Evropy. Ambice má být zrychlit výstavbu, abychom zastavili růst cen a mohly je dohnat mzdy. Územní plán k tomu otevírá cestu jen částečně. Cena pozemků je třeba daná, protože pozemek nevyrobíte, ale nemusí růst tak rychle jako dosud. Zároveň neovlivníme cenu práce a materiálu, ale můžeme ovlivnit čas. Ten je daný novým stavebním zákonem. Já jsem opatrný, abych něco dopředu kritizoval. Myslím si, že bychom měli zabrat v tom, abychom při vydávání povolení používali umělou inteligenci. Trochu jako u autonomních systémů vozidel, tedy že finální rozhodnutí je na vás. AI by připravovala podklady, ale úředník by vydával razítka a ručil by profesně za rozhodnutí, které vydal. My to na Praze 9 začínáme zavádět a výrazně to zkracuje čas rozhodování a může to výrazně zkrátit i odvolání. Třetí věc je, že když v Praze developer postaví dům, tak odvede DPH, daň z příjmu, ale Praze se to nikdy nevrátí na tom, co byste z těch daní potřeboval zaplatit.

V jakém smyslu?

Když vám někde vyroste bytový dům, tak lidé taky potřebují někde chodit do parku, děti musí chodit do školy a tak dále. Výstavba bytů vyvolává další náklady v infrastruktuře, ale ze státního rozpočtu se vám ty peníze z daní nevrátí. Proto existují kontribuce jako náhrada, bez nichž by nemohlo město rozvíjet infrastrukturu. Myslím si, že se může proces plánování ve smlouvách zkrátit, abychom našli systém, kdy nebudeme řešit smlouvu měsíc nebo dva. S Petrem Hlaváčkem se o tom bavíme velmi často a budeme v tom muset zabrat. Další věc je role města a bytového fondu města při výstavbě.

Mají vůbec podle vás městské byty smysl?

Město potřebuje byty ze dvou důvodů. Jednak musí obstarávat některé služby, jejichž zaměstnanci jsou ale placeni podle stejné tabulky jako jinde v republice. Třeba učitelé, zdravotní sestry a tak dále. Pokud bude člověk mít nájem 500 korun za metr a velkou část jeho tabulkového platu zkonzumují náklady na bydlení, tak sem nepůjde a zůstane ve středních Čechách. Praha tedy musí mít byty, aby byla schopná tyhle služby zajistit. Nabízí se hezká cesta v tom, že Praha může spolupracovat s bankami a developery na tom, aby na svých pozemcích výstavbu zrychlila. Praha to podle mě stavět nemá, že má připravit sítě, přivést infrastrukturu a pak v nějaké soutěži o investora po dohodě s bankou to realizovat. Jestli si z toho město vezme byty, nebo finanční prostředky, které dáme na okruh, to už je rozhodnutí samosprávy.

V čem je tedy to zrychlení?

Když budeme mít Pražskou developerskou společnost nebo investiční odbor, tak máte určitou entitu, která se podílí na přípravě projektů. Ale přijde mi obrovská škoda nezapojit všechny firmy, které projektanty mají, aby se na tom procesu podílely, protože si najednou otevřete kapacity. Já jsem během končícího období obíhal jednotlivé obvody a řešil jsem s nimi kapacity škol, protože jsem věděl, že je to problém nás všech. Nastavili jsme to tak, že řada městských částí ve svých investičních odborech s tím Praze pomáhá. Třeba Praha 9 připravila pro magistrát rozšíření gymnázia Litoměřická. Praha má sice 57 městských částí, ale máme jednoho Pražana, kterému je jedno, jestli přejede hranici. Jestli se chceme rozvíjet, musíme v tomhle táhnout za jeden provaz.

Zastavím se u těch škol. Řešením přetíženého školského systému je tedy podle vás dobudování kapacit, spíše než boj se spádovou turistikou?

Ano. Já když si vzpomenu, že jsme dělali papíry na jednu základní školu devět let a pak byla postavena za dva roky, tak to bylo hrozně frustrující. Někdo se odvolal kvůli kruhovému objezdu před školou, který mi doteď někdo vyčítá. Říkal jsem si, že nechci, aby se to stalo znovu. Na Zeleném městě jsme před dvěma lety získali pozemek a já jsem řekl, že 1. září 2026 tam děti nastoupí. Lidi mi říkali, že jsem se zbláznil, že to nejde. Ale já jsem oslovil soukromou společnost, jejíž architekti a projektanti udělali obrovský kus architektonické a inženýrské práce. A fakt ty děti letos 1. září nastoupily. Kolaudovali jsme ve středu. Předtím ve čtvrtek ji ještě MŠMT nechtělo zapsat do rejstříku škol. Nakonec ji zapsali v pátek. Učitelé to do pondělí zabydleli a v úterý tam přišly děti. Je osvobozující vědět, že to vyšlo. My se bavíme se starosty z různých městských částí, kteří mají zájem na rozvoji té sítě spolupracovat. Procesně a technicky je to rychlejší a pro město, troufnu si říci, to bude i levnější, protože místní radnice menších městských částí musí kalkulovat každou korunu a přistupují k těm středním školám díky svým zkušenostem ze základek investičně velmi kompetentně. Tohle partnerství je podle mě klíč k rozvoji.