Havlová má v knihovně silnou pozici. Osvěžení je fajn, ale nesmíte být slon v porcelánu, říká Macháček

Knihovna Václava Havla prochází nejhlubší krizí ve své zhruba dvacetileté historii. Instituce se zmítá v otevřeném střetu mezi novým ředitelem Tomášem Sedláčkem a zaměstnanci, odchod oznámil významný sponzor Zdeněk Bakala. Podle bývalého předsedy správní rady KVH Jana Macháčka není hlavním problémem jenom nedostatek peněz a osobní spory, ale i samotné kořeny knihovny a silný vliv spoluzakladatelky Dagmar Havlové. „Ta instituce je od samého počátku založená špatně. Změny a osvěžení jsou fajn, ale nemůžete se chovat jako slon v porcelánu,“ říká Macháček v rozhovoru pro Echo24.

Jak vnímáte dění kolem Knihovna Václava Havla během posledních dní?

Smutně. Je to nešťastný vývoj, ale upřímně řečeno — nijak překvapivý. Knihovna je dnes skutečně ohrožená z pohledu financování, ale musím zdůraznit jednu věc: ta instituce je od samého začátku špatně institucionálně nastavená. To je kořen všech problémů. Všechna ta personální zemětřesení, která jsme tam v průběhu let viděli, mají jeden společný jmenovatel v podobě silné pozice Dagmar Havlové. A přesně v tom je ten háček. Zakladatelé – původně Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a profesor Miloslav Petrusek – byli vlivná skupina, která instituci ovládala skrze jmenování správní a dozorčí rady. Když profesor Petrusek zemřel, zbyli dva a členové správní rady museli být vybíráni na základě jejich konsensu. (V listopadu 2023 zemřel i Karel Schwarzenberg – poz. red.)

Knihovnu dlouhé roky štědře dotoval Zdeněk Bakala. Předpokládám, že za to chtěl mít na její chod vliv?

Logicky chtěl mít za svoje peníze i slovo. Jenže se mu to nikdy nepodařilo, vliv měl vždy pouze neformální. Zdeněk Bakala začal knihovnu reálně financovat kolem roku 2007 či 2008, kdy se ředitelem stal Martin Putna. Do té doby knihovna nějakých pět let v podstatě jen „hybernovala“ a nic nedělala, mimochodem právě kolem roku 2003 se ve věci založení KVH angažoval i Tomáš Sedláček a Radek Špicar. Bakala se v knihovně začal angažovat ale až později a logicky měl zájem stát se oficiálním spoluzakladatelem. Karel Schwarzenberg s tím souhlasil a chtěl mu svá zakladatelská práva převést. S tím ale nesouhlasila Dagmar Havlová, napadla to a zablokovala to. Nikdy se to nepodařilo. Výsledek? Člověk, který tu instituci dvacet let platil, tak nikdy neměl rozhodující slovo v tom, jak bude fungovat. Absurdní situace jako z Havlova divadla.

Takže se dá říct, že pan Bakala byl na odchodu už dávno?

Já jsem byl předsedou správní rady do roku 2015 a zároveň jsem tehdy pracoval v Respektu, takže jsem s ním přicházel do kontaktu na více frontách. A to už je deset let, co tam nejsem — ale i tehdy bylo dost chvil, kdy byl pan Bakala skutečně naštvaný a byl na hraně toho, že s tím sekne. Právě proto se pokoušel stát oficiálním spoluzakladatelem, aby ten institucionální nesoulad mohl začít řešit. Nedivím se, že už to nemá zapotřebí.

Role Dagmar Havlové se zdá být v celém příběhu klíčová...

Paní Havlová má velmi silnou pozici. Nejenže seděla ve správní radě ona, její dcera Nina a její kamarádka Boženka Jirků, ale ona má na sebe zaregistrovanou značku „Knihovna Václava Havla“ i jméno „Václav Havel“. Pokusů o emancipaci knihovny od jejího vlivu bylo mnoho, ale žádný nevyšel. Navíc mám zkušenost, že paní Havlová na knihovnu svým způsobem „žárlí“. Má svou nadaci VIZE 97, která ale není příliš aktivní a moc toho nedělá, zatímco knihovna je poměrně výkonná a je hodně vidět. To nesla nelibě. Každý ředitel dříve či později narazil na totéž — osočení, že se chce na odkazu jejího manžela přiživit nebo proslavit.

Teď je tam ekonom Tomáš Sedláček, který na to šel jinak. Snažil se být s paní Havlovou zadobře.

Ano, zvolil jinou taktiku – být spíše jejím kamarádem. Spolu s ním tam zůstal už jen David Dušek, politik ze STANu a vnuk Havlova blízkého přítele Zdeňka Urbánka. Oni věří, že seženou nové peníze a já bych jim to moc přál, ale jsem k tomu skeptický. V tomto institucionálním nastavení, které je naprosto bizarní a nikde na světě neexistuje, nikdo dlouhodobě peníze nedá. Proč byste něco platili, když si tam nesmíte postavit ani vlastní správní radu?

PŘÍMO SOUVISÍ: Střet v Knihovně Václava Havla. Po odchodu Bakaly jsou na scéně noví sponzoři

Tomáš Sedláček přišel s vizí moderní instituce postavené na AI, avatarech a větším důrazu na merchandising. Není to pro mladou generaci cesta správným směrem?

Změny a osvěžení jsou fajn, ale nemůžete se chovat jako slon v porcelánu. Nemůžete stávajícímu týmu jen tak říct: „Vymyslete mi avatary a umělou inteligenci,“ pokud na to nemáte lidi, kteří to umí. Tomáš Sedláček má sice charisma a spoustu příznivců a podporovatelů, ale také spoustu odpůrců, kteří mají pocit, že z Havla dělá kýč. Havel byl přitom bytostný bojovník proti kýči a zjednodušování. Interpretovat ho přes banální vzkazy typu „pravda a láska“, k čemuž má Tomáš sklony, je prostě špatně. Jeden můj známý to trefně přirovnal: Sedláček je jako operní zpěvačka – a operní zpěvačce nesvěříte řízení operního domu jako instituce.

Zaměstnanci si stěžují i na onen zmiňovaný „merch“. Patří trička s Havlem do takové instituce?

To je zbytečná hysterie. V amerických prezidentských knihovnách je merch naprosto běžná věc — čepice, hrníčky, trička. Proč by se nemohla prodávat trička s Havlem, když se prodávají trička s Franzem Kafkou? Jenže to nesmí být jediná věc, na které ta instituce stojí. Ale zároveň je potřeba zachovat to, co tam fungovalo dobře: klubová činnost, literární kavárna, místo, kde se lidi rádi potkávají. Musí to být v rovnováze. Havel přece sám říkal, že tam chce „živou hospůdku“ — prostředí, kde se lidi scházejí. A zároveň to byl člověk evropského a globálního formátu. Ta knihovna by se měla soustředit více na evropská a světová témata — to byl mimochodem i můj program, když jsem tam byl. Ta knihovna musí zvládnout obojí najednou, ne přeskakovat z jednoho extrému do druhého.

Věříte tedy, že Sedláček s Duškem uspějí?

Já bych jim to moc přál. Opravdu. Václava Havla jsem měl velmi rád — znal jsem ho od roku 1983, z prostředí disentu, když jsem hrál s Plastiky. Byl to blízký vztah. A právě proto mě mrzí, že ta instituce je prostě institucionálně prokletá a s tím se moc dělat nedá. Dříve nebo později — jakkoli jsou teď s paní Dagmar za dobře — budou i oni osočeni z toho, že chtějí profitovat z odkazu jejího manžela. Tohle se tam opakuje jako na páse. Dvacet tři let probíhají pokusy, aby to opravdu fungovalo. Takže já jim ten úspěch přeji, ale osobně tomu moc nevěřím. Samostatnou otázkou je provoz knihovny, která sídlí v prostorách paláce ve Voršilské, který patří rodině Schwarzenbergů a nájem tam rozhodně není se slevou. Pokud knihovna nebude mít na provoz, může se vrátit do stavu z let 2003 až 2008, kdy existovala prakticky jen na papíře…