Opozice chtěla, aby si Babiš v Bruselu lehl naznak
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL
Zatímco německý Volkswagen nedávno oznámil, že bude muset snížit počet pracovních míst o více než 100 000, psali jsme o tom zde, nyní se objevuje analýza, že z ...
Poslední týden běží další kolo přetahované o to, jestli střet zájmů českého premiéra umožňuje, aby byly Agrofertu vypláceny dotace z EU. Do toho včera Deník N přinesl zajímavou zprávu: úředníci Evropské komise na dotaz českého Státního zemědělského intervenčního fondu zúžili svou hrozbu, že dotace pro Agrofert českému státu neproplatí. Prý se ta hrozba netýká tzv. nárokových dotací. Pokud je to tak, jsme svědky dnes pozapomenuté férovosti v politice anebo se tu vynořuje velký kompromis.
O politiku jde při vyplácení dotací z Bruselu samozřejmě v první řadě. Nárokové dotace neboli přímé platby jsou dotace, které ve stejné výši dostane na hektar a na krávu velký agrokoncern i soukromý zemědělec. Na rozdíl od nenárokových dotací (na moderní kotel nebo výrobní linku na jogurty) do přiklepnutí těch nárokových domácí politická reprezentace nepromlouvá. Je to v podstatě robotický systém, navíc s centrem v Bruselu.
To ale nebránilo naší opozici, aby před rokem – to ještě vládla – četla nálezy soudů, které zpochybňují dotace pro Agrofert za prvního Babišova vládnutí, naprosto extenzivně. Tehdejší šéf zemědělského fondu, podřízený ministra zemědělství Marka Výborného, vyčíslil sumu, kterou má Agrofert vracet, na čtyři miliardy, ale už za dva měsíce skoro na osm miliard. To už byla pro Agrofert nebezpečná suma.
Jenže se nestalo to, co Výborný a jeho kolegové očekávali. Babiš navzdory svému střetu zájmů, který oni nejdřív nasvítili a vzápětí nafoukli, vyhrál volby. Tím vyvstala potíž, že Česká republika má zranitelného premiéra. Jeho předchůdce Petr Fiala zranitelný nebyl, ale kvůli jeho konformitě by v Komisi nikoho ani nenapadlo na Fialu nějakou slabinu hledat.
Babiš šel do loňských voleb s dosti euroskeptickým programem. Vážný byl z pohledu Bruselu především závazek voličům nezavádět v České republice ETS 2, tedy povolenky pro domácnosti. Další jeho nápad, rozvolnění už zavedených povolenek pro těžký průmysl, které českou ekonomiku podle nové studie z Polska stojí 60 až 100 miliard korun ročně, berme jako nápad, o němž si ani česká vláda nedělá přílišné naděje.
Hra kolem povolenek se nějakým směrem posune snad už v červnu. Tady uvidíme, jestli Babiš vůči Komisi dokáže něco zásadního pro republiku uhrát.
Zajímavý kontrast vyvstal mezi hrou o povolenky a přístupem k ostatním ekologickým posedlostem Komise. Premiér Babiš zatím Komisi vychází vstříc v její obsesi osázet českou krajinu větrníky a patrně i v tom, čemu se říká energetická udržitelnost budov. To je už před Babišem přijatá směrnice EPBD 4, jejíž vinou se mají budovy obalovat polystyrenem, stará okna vyměňovat za nová, nepropustnější, střechy osázet solárními panely atd.
Babiš se v obou věcech ocitá proti Motoristům a SPD po boku Komise, ČEZ a ovšem byznysu s obnovitelnými zdroji. Z poradenského byznysu s OZE vzešel náměstek ANO na ministerstvu životního prostředí Vladislav Smrž. Předsedkyně Šance pro moderní budovy Marta Gellová sedí za ANO v pražském zastupitelstvu.
V emisních povolenkách Babiš jako člověk z průmyslu správně vidí fatální věc. Tvářnost krajiny a architektonický fond země mu zřejmě tak důležité nepřipadají. Na tomto pozadí zúžení hrozby, s níž na něho Komise přednedávnem vystartovala, můžeme chápat tak, že Komise nerezignovala úplně na pravidla, nebo tak, že obě strany nahmatávají nějaký kompromis. Opozice doma chtěla Babiše dosti neslýchaně dostat v Bruselu na lopatky. To by byla cesta, jak vyjednat kulové.