Neděle se nesla v duchu horečnatých zpráv o možném definitivním ukončení války USA s Íránem. Hodnotit výsledek je poněkud předčasné, hlavně protože nevíme, co v dohodě je. Američané tvrdí, že otevře svobodnou plavbu Hormuzským průlivem, Íránci, že Hormuz zůstane pod jejich kontrolou. Washington oznámil, že Teherán odevzdá obohacený uran, íránská vláda kontrovala, že s ničím takovým nesouhlasila. Donald Trump trvá na tom, že konečná dohoda musí zabránit Íráncům získat jadernou bombu, ti se na to moc netváří.
Přes nepochybné americko-izraelské taktické úspěchy, kdy jejich letectva mohla operovat nad Íránem podle libosti, kdy se podařilo zabít velkou část íránského vedení a ve spektakulární operaci v íránském vnitrozemí zachránit piloty sestřeleného amerického letadla, nejde o íránskou strategickou porážku.
Pokud se naplní maximalistické íránské požadavky, tedy nějaká kontrola nad Hormuzským průlivem a ponechání jaderného programu, lze dokonce mluvit o íránském vítězství.
Ale i pokud se naplní americké požadavky, tak půjde přinejlepším o plichtu. Konec jaderného programu a otevření Hormuzu je jednoznačné plus. Ďábel je ale v detailech. Jak zajistit, že Írán nebude pokračovat v programu v utajení? A i když nechá lodě plout kolem svých břehů, Teherán v této válce demonstroval, že může průliv kdykoliv zase uzavřít.
Pak jsou tu takové detaily jako údajně plánované uvolnění sankcí, prý má být rozmrazeno až 25 miliard dolarů patřících Íránu, což by poskytlo těžce zkoušené íránské ekonomice záchranné lano. Írán taktéž požaduje, aby se příměří vztahovalo i na Hizballáh v Libanonu. To je nepřijatelné zvláště pro Izrael, který se snaží tuto hrozbu zničit. Nikde se také nic nepíše o íránských balistických raketách, které samy o sobě představují pro Izrael velké nebezpečí.
Zahraničněpolitičtí jestřábi, třeba senátoři Ted Cruz a Lindsey Graham, požadují, aby Trump dokončil práci v Íránu. Odpůrci konfliktu s potměšilostí říkají, že toto se dalo čekat od samého počátku, protože operace byla špatně připravená. Všude se skloňuje zkratka TACO, tedy Trump Always Chickens Out (Trump vždycky vycouvá). Ta se vžila na Wall Street a popisuje údajnou Trumpovu tendenci cuknout v rozhodnou dobu. Kolují také staré Trumpovy tweety. „Írán nikdy nevyhrál válku, ale nikdy neprohrál vyjednávání!“ napsal před šesti lety. Další široce sdílený tweet je ten požadující „bezpodmínečnou kapitulaci“ s tím, že tento slib splní, jen kapitulace bude americká.
Trump není žádný izolacionista, jak doufala část americké pravice. Není ale ani zavilý intervencionista. Nebojí se použít sílu v mezinárodní politice, ale pouze pokud je časově omezená a výsledky spektakulární. Takové bylo třeba zabití íránského generála Kásima Sulejmáního během jeho prvního volebního období nebo únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Ve chvíli, kdy se ukázalo, že to bude složitější, ztratil zájem. Přitom cíl oslabit či přímo svrhnout íránský režim, pomoci těžce zkoušenému íránskému lidu a eliminovat ruského a čínského spojence byl chvályhodný. Dokončení operace by ale vyžadovalo eskalaci, jako třeba nasazení pozemních jednotek, které Trump zřejmě není schopen. A přes veškeré výkřiky o tom, jak „zničí civilizaci“, ve skutečnosti takto krvežíznivý není.
Je tedy dokonáno? Izraelský novinář působící v Americe Barak Ravid uvedl, že jeho zdroje tvrdí, že „dnes (tedy v neděli) se neočekává podpis smlouvy“, protože „íránský systém se v současné konfiguraci nepohybuje rychle. Bude trvat několik dní, než to projde všemi schváleními“. Prý „nejvyšší vůdce Možtaba Chameneí schválil široký rámec, zda se to změní v definitivní smlouvu, je stále otevřená otázka“.
Pořád je tu tedy šance, že Írán dohodu odmítne, jelikož bude trvat na maximalistických požadavcích. To bude moc i na Trumpa a válka se znovu rozhoří. V průběhu uplynulého týdne signalizoval, například tím, že avizoval, že se nebude účastnit svatby svého syna, že se chystají velké věci vyžadující jeho naprostou koncentraci, jako jsou třeba vojenské údery. Jeden mediální cyklus o dohodě na spadnutí jsme již zažili. Nic z toho nebylo, protože se ukázalo, že americké a íránské požadavky jsou stále neslučitelné.
Přes osočování, že Trumpa do války vmanipulovali Izraelci, tvrdý postoj vůči Íránu je jeden z mála Trumpových dlouhodobých nápadů. Požadoval ho již v 80. letech, kdy byl jen newyorským developerem. Široce kritizoval Obamovu dohodu s Íránem o jeho jaderném programu jako příliš měkkou. Razil politiku „maximálního tlaku“ na Teherán. Splnění íránského seznamu přání by pro něj bylo největší porážkou jeho politické kariéry.
00:08
