„Babiš u České televize cukne.“ Echo Salon o médiích

Chystá se Babišova vláda ochočit Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo), tím ohrozit svobodu projevu a v konečném důsledku demokracii? Nebo je avizovaný přechod financování z beder veřejnosti a firem na státní rozpočet standardní evropská praktika, notabene když ji dvě ze tří vládních stran měly v programu? Za jednu z nich, SPD, přišel do Salonu Echa poslanec Josef Nerušil. Mediální analytik a zakladatel magazínu Marketing & Media Daniel Köppl je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dnes i poslaneckým asistentem Oty Klempíře, na ministerstvu kultury však nepůsobí. Opozici zastupují hned dva stínoví ministři kultury, Jan Lacina za STAN a Martin Baxa z ODS.

Proč jsou ČT a ČRo ve stávkové pohotovosti? Tady musím předeslat, že jsme hodně stáli o přítomnost někoho z obou kolektivů, ale prý se nehodí, aby chodili do jednoho pořadu s politiky.

Lacina: Myslím, že obě instituce se nechtějí nechat uvařit jako ta pomyslná žába a že pochopily, že voda okolo nich je čím dál víc horká. Přitom ony nic neudělaly. No tak se rozhodly v nějakou chvíli do věci, která se jich bytostně dotýká, také vstoupit. Považuji to za úplně logické, ze snah vládní koalice čouhá jako sláma z bot, že nejde o změnu financování, ale o snahu obě instituce poškodit, umenšit, marginalizovat. Možná je i zničit.

Pane Nerušile, chce je vládní koalice zničit?

Nerušil: Samozřejmě je nechceme ani zničit, ani nikoho pomalu uvařit. Z mého pohledu je stávková pohotovost zbytečná, ale na druhou stranu pochopitelná: pracoval jsem v České televizi i v Českém rozhlase a vím, že kdykoli se začalo mluvit o jakékoli změně, že by třeba došlo jen ke změně struktury organizačního řízení, vždycky to v redaktorech a v personálu vyvolávalo značnou nervozitu. Časem je snad přesvědčíme, že s nimi žádné zlé úmysly nemáme, že je naopak chceme posunout dále.

Baxa: Moje osobní interpretace zní, že vyhlášení stávkové pohotovosti přišlo teď proto, že zaměstnankyně a zaměstnanci obou institucí měli zcela oprávněný pocit, že se rozhoduje bez konzultace s nimi. Připomenu dnes už legendární schůzku pana ministra Klempíře s oběma generálními řediteli. Tři dny před zveřejněním návrhu zákona jim evidentně vůbec neřekl, co se bude dít. Takže zaměstnanci mají oprávněný pocit, že se jedná o nich bez nich.

Asi vždycky když máte nad sebou vedení nebo někoho, kdo vás platí, tak se nakonec rozhoduje o vás bez vás, ne?

Baxa: Každopádně když já jsem dělal velkou mediální novelu, tak to o nich bez nich nebylo. A přitom například obchodní omezení obou stanic bylo v té novele zásadní. Tehdy ČT a ČRo nebyly spokojené, jak jsme jim omezili reklamní čas, nelíbilo se jim, že nově musejí odvádět část těchto příjmů do státního fondu kultury. Tehdy taky měly důvod k nespokojenosti, ale my jsme s nimi od začátku jednali otevřeně.

Köppl: Když to řeknu decentně, ta stávková pohotovost je poněkud unáhlený krok. Návrh zákona teprve vzniká, v připomínkovém řízení jistě dozná řady změn. Zadruhé jsem úplně nepochopil, co ti zaměstnanci chtějí. Dávám si to do souvislosti s dlouholetým nešvarem českého mediálního prostředí, politizací novinářů. Řada z nich má politické inklinace a projevuje je. Není úplně šťastné, když se teď část veřejnoprávních novinářů nechá okázale podporovat jednou částí politického prostoru. Prospěl by jim větší odstup od podpory, kterou jim například tady deklarují pan Lacina a pan Baxa. Zbytečně se to zanáší do politické roviny, přitom celý mediální zákon a dění kolem není nic jiného než vyjádření nějakého pohledu na mediální služby pro rok 2026 a výš. Je fér si říct, že zákon z roku 1991 se přežil.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.