Němečtí vyšetřovatelé zjistili podrobnosti o dronu s výbušninou, který byl 4. srpna nalezen u letiště Lipsko/Halle v těsné blízkosti ukrajinského nákladního ...
Evropská komise minulý týden vyhlásila výzvu k vybudování až sedmi „AI gigatováren“. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová při té příležitosti zopakovala ambici, podle níž se Evropa chce stát „prvním kontinentem umělé inteligence“. Nová iniciativa má „odemknout investice přesahující 30 miliard eur“, a posílit tak „technologický leadership Evropy, její odolnost a strategickou autonomii“. Právě probíhá výběr projektů. Rozhodnutí by měla padnout počátkem roku 2027 a ještě během téhož roku by se mohlo začít stavět. Jednotlivá centra mají spojovat datová úložiště, energetickou infrastrukturu a vyšší desítky tisíc pokročilých čipů, na nichž bude možné trénovat a provozovat největší modely. První gigatovárny by se mohly rozběhnout v roce 2028.
Ve slušné společnosti se stále ještě příliš nenosí hanit EU. Než člověk vysloví jednu výhradu, měl by zpravidla rituálně připomenout alespoň tři její zásluhy, aby náhodou nebyl považován za primitivního euroskeptika nebo rovnou za dezoláta. Zrcadlově totéž platí u Donalda Trumpa: před každou pochvalou je vhodné připojit několik odsudků, aby nevzniklo podezření, že autor propadl krajní pravici. Jsou však chvíle, kdy odtrženost od reality evropských mocipánů – a čím dál více spíše mocidam – je natolik do očí bijící, že se komentář obejde bez povinné dávky zdvořilosti. Tohle je jedna z nich.
Především je nutné kategoricky konstatovat, že Evropa nebude „prvním kontinentem umělé inteligence“, ať už si to přeje sebevíc. Není dokonce jasné, v jakém smyslu by ještě mohla být první. Spojené státy dnes hostí nejvýznamnější vývojáře modelů, největší cloudové společnosti i dominantní výrobce akcelerátorů. Čína disponuje vlastními modely, rozsáhlou výpočetní infrastrukturou, obrovským domácím trhem a státem ochotným mobilizovat kapitál, energii i průmysl. Evropa mezitím teprve vybírá místa, kde možná příští rok začne stavět.
To neznamená, že by evropský technologický prostor byl úplně bezvýznamný. Najdeme zde několik mimořádně cenných výjimek. Nejdůležitější je patrně nizozemská společnost ASML, jediný výrobce na světě schopný dodávat zařízení pro extrémní ultrafialovou litografii. Bez těchto nesmírně složitých strojů nelze ve velkém vyrábět nejpokročilejší čipy. Francouzský Mistral AI zase ukazuje, že Evropa dokáže vybudovat respektovaného vývojáře velkých jazykových modelů. Významnou roli hrají také evropská výzkumná pracoviště a britská společnost DeepMind, třebaže ta už dávno patří americkému Googlu. Jednotlivé úspěchy však nemění celkový obraz. Evropské firmy za americkou a čínskou konkurencí zaostávají v dostupném kapitálu, výpočetním výkonu, cloudové infrastruktuře i schopnosti rychle převádět výzkum do globálních produktů. ASML je navíc krásnou ukázkou evropského technologického paradoxu: vlastníme nenahraditelný článek dodavatelského řetězce, ale nejpokročilejší čipy pomocí jeho strojů vyrábějí především společnosti na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji a ve Spojených státech.
A i kdyby se Unie nyní skutečně rozhodla náskok konkurentů stáhnout, proklamovaných 30 miliard eur působí ve srovnání s americkými výdaji téměř komicky. Jen čtyři technologické společnosti plánují letos vydat na kapitálové investice, jejichž podstatná část směřuje do datových center, čipů a infrastruktury pro umělou inteligenci, přibližně 700 miliard dolarů: Amazon (200 miliard dolarů), Microsoft (190 miliard dolarů), Google (175 až 185 miliard dolarů) a Meta (125 až 145 miliard dolarů). Kritik může namítnout, že americká čísla zahrnují veškeré kapitálové výdaje, zatímco evropský program se týká konkrétních výpočetních center. Rozdíl je však natolik propastný, že ani tato výhrada nemění pointu. Čtyři americké firmy hodlají během jediného roku investovat více než dvacetinásobek celé hodnoty evropské iniciativy. Navíc ani oněch 30 miliard není částkou, kterou by Evropská unie skutečně položila na stůl. Z unijních a národních rozpočtů má přijít nejvýše deset miliard eur. Zbývajících dvacet představuje očekávanou spoluúčast soukromých investorů.
Uvažovat dnes v souvislosti s umělou inteligencí a inovacemi o „technologickém leadershipu Evropy“ je směšné. Jak hluboko jsme se ocitli v závěsu za světem, ostatně prozrazuje už samotný slovník von der Leyenové. Když hovoří o „gigatovárnách“, přebírá (zřejmě nevědomky) neologismus, který po roce 2013 uvedl do oběhu Elon Musk při budování obřích výrobních závodů automobilky Tesla. Pro dnešní EU je Musk zosobněním zlosyna, jenž svými příspěvky na svobodomyslné síti X podkopává demokracii. Ani předsedkyně Komise se však nedokáže vymanit z jeho vlivu, když mluví o technologiích. O tom, že by podobným způsobem ovlivňovala ona jeho, nemůže být řeč.
Na závěr se ještě jednou vraťme k absurdnímu tvrzení šéfky Komise, že „Evropa se chce stát prvním kontinentem umělé inteligence“. Jde totiž o zjevný příklad stále častěji se opakujícího jevu, který odkrývá, jak moc jsme si zvykli na to, že si v Evropě vzájemně lžeme – a že nás to už dávno nevzrušuje. Je k diskusi, zda něco takového ostatně vůbec nazývat lhaním, neboť si lze jen těžko představit příčetného člověka, který by tomu věřil. Jde spíše o jakýsi rituál předstírání, skrze nějž někdo zřejmě doufá, že se vyřeší hluboké problémy, podobně jako když hezkou tapetou zakryje díru ve zdi, aby na chvíli nebyla vidět. V posledních letech se na Západě hojně citoval Václav Havel a jeho podobenství o zelináři. I tady se tento příměr hodí – spolu s varováním, že ochota přitakávat očividné nepravdě člověka zevnitř ničí. Minimálně v oblasti umělé inteligence je nabíledni, že evropský císař je nahý. Našlo by se více oblastí, že?
00:01
