Je noc, naivní hrdina přijíždí taxíkem k bráně venkovského sídla, čekají u ní dva toporně působící strážní. Řekne jim heslo, převezou ho k honosnému paláci, před ním je zaparkovaných několik rolls-royců. Vstoupí, oblékne si černou kápi a nasadí masku, v paláci je mnoho podobně oblečených hostů, mezi nimi procházejí svlečené mladé ženy. V hlavním sále pod vedením muže v červené róbě a za doprovodu sugestivní hudby probíhá jakýsi vágně okultní, snad satanistický rituál. V dalších místnostech probíhají orgie, sex obnažených krásek a zahalených hostů působí mechanicky, ani trochu smyslně, také je součástí temného rituálu. Ve vzduchu je cítit nebezpečí. Vetřelec je odhalen, cosi mu hrozí, jedna z účastnic se ale za něj obětuje. Později se pokouší zjistit pravdu o té tajemné společnosti, zjišťuje však, že jeho potenciální zdroje zmizely nebo jsou po smrti. Je různými způsoby varován, nakonec a nejvážněji jedním z hostů, jehož zná i v běžném životě. Mimo jiné se od něj dozví, že mezi účastníky orgií jsou velice vlivní lidé: kdyby zvídavý hrdina znal jejich totožnost, neměl by prý klidné spaní.
Tajemné orgie za účasti příslušníků elit. Umlčení svědci. Zní to jako něco podobného aféře kolem Jeffreyho Epsteina, nebo spíš nějaké její verzi posílené steroidy konspiračních fantazií. Je to ale popis pasáže z více než čtvrtstoletí starého filmu Eyes Wide Shut (Spalující touha) slavného amerického režiséra Stanleyho Kubricka (1928–1999).
Ta podobnost nezůstala nepovšimnutá. Kubrickův film je rozebíraný ze všech stran, popisovaný jako zašifrované varování před zvrhlými elitami, které se ve skrytu dopouštějí nejhoršího.
Kubrick o tom prý věděl a pokusil se o tom takto dát veřejnosti zprávu. Možná na to doplatil, uvedení filmu se nedožil, zemřel po jeho dokončení, ale několik měsíců před premiérou. Snímek prý byl před uvedením v kinech přestříhaný, vypadly z něj pasáže popisující sex s dětmi a další explicitní odkazy na realitu ritualizovaného sexuálního násilí v nejvyšších kruzích. I tak ale má ale obsahovat velké množství náznaků, třeba jen sotva postřehnutelných detailů, jež různými způsoby odkazují k centrálnímu sdělení. Pozoruhodné.
Také proto, že to není poprvé, co se filmy či osobnost Stanleyho Kubricka dočkaly podobného druhu pozornosti. V konspirační mytologii to měl být právě on, kdo režíroval „falešné“ přistání na Měsíci, a pomáhal tak oklamat manipulovatelné masy. Předmětem zaujatého a někdy značně jurodivého vykladačství je i jeho slavný film Shining (Osvícení, 1980). Adaptace hororové prózy Stephena Kinga odehrávající se v přes zimu opuštěném hotelu, prodchnutém zlem terorizujícím správce Jacka a jeho rodinu, má být podle různých teorií alegorií holocaustu, genocidy amerických indiánů nebo třeba i šifrovaným režisérovým přiznáním, že záběry přistání na Měsíci skutečně falšoval on (myšlení obsesivních vykladačů Shining přibližuje dokumentární film Pokoj 237).
Stanley Kubrick je pro tyto vykladače tvůrce specifického typu – natočí film, který je zdánlivě o něčem, to zjevné téma je ale jen vějička pro důvěřivější část publika, protože ve skutečnosti dílo pojednává o čemsi jiném. Dokážou to ale registrovat a analyzovat jen patřičně bystří diváci, kteří jsou navíc ochotni věnovat dešifrování filmu značné množství času – vyžaduje to opakovaná zhlédnutí, pozornost zaměřenou na dění i rekvizity ve druhém plánu, někdy i rozbor díla okénko po okénku. Jaksi podprahově se ale Kubrickovo poselství dostane ke všem a nějak se jim uloží do paměti. Konspiračním způsobem uvažující lidé vlastně vnímají některé Kubrickovy filmy (většina režisérových děl je významově dost jednoznačných) podobným způsobem jako celý svět. Jeho obraz v médiích nebo historických narativech je pro ně klam, jehož smyslem je kamuflovat skrytou pravdu. Její fragmenty se ovšem odhalují poučenému pozorovateli, pro nějž se – s tím, jak rozkrývá vzorce, na nichž je ten klam založený – ta skutečná povaha věcí vyjevuje čím dál zřetelněji. Jistě, podobným způsobem by se dalo mluvit o mnoha filmech. Domnívám se ale, že v něčem se ti konspiračně uvažující vykladači nemýlí. Stanley Kubrick byl tvůrce, jenž k jejich myšlení či vidění světa mohl mít blízko, ovšem jiným způsobem a na nějaké jiné úrovni, než předpokládají.
Kubrick byl perfekcionista, který usiloval o naprostou kontrolu nad všemi aspekty svého díla – uměleckými i komerčními. Spolupracovat s ním nebylo snadné, herce byl schopný deptat enormním počtem opakování jednotlivých záběrů, Shelley Duvallovou, představitelku hlavní ženské role v Shining, donutil jeden záběr točit 148krát. Byl to bezesporu ohromně talentovaný umělec a taky novátor, při natáčení často používal průkopnické technické postupy – díky tomu na něj asi vyšlo to zfalšování záběrů z Měsíce. Jeho sci-fi 2001: Vesmírná odysea (1968) byla právem považována za ohromující v tom, jak přesvědčivě působily záběry z kosmické lodi a vůbec vesmíru. Pro Kubrickovy snímky je také charakteristický distancovaný chlad, mohou připomínat precizní a neúprosnou vivisekci, někdy v nich je také cosi zneklidňujícím způsobem groteskního. Jako mladý tvůrce se prosadil v Hollywoodu padesátých let, natočil i velkorozpočtový epický film Spartakus (1960), na začátku let šedesátých ale přesídlil do Anglie, odkud už se do vlasti nevrátil. Některé jeho snímky v době vzniku vzbudily značné kontroverze. V roce 1962 uvedl adaptaci Nabokovovy Lolity, navíc akcentoval groteskní rovinu skandální předlohy. Satira Doktor Divnoláska (1964) do té doby nevídaným způsobem zesměšnila americkou politiku v době studené války. Mechanický pomeranč (1971), přepis dystopické prózy Anthonyho Burgesse, šokoval mírou násilí a taky svým pro někoho cynickým podáním (scénu skupinového znásilnění v něm doprovází radostná píseň Singin’ in the Rain).
Sdílená víra v magii filmu
Film Eyes Wide Shut byl ve své době přijatý spíš rozporně, možná také kvůli nepřiměřeně vybičovaným očekáváním erotického dramatu s Tomem Cruisem a Nicole Kidmanovou (tehdy manželi) v hlavních rolích. Dost věrně kopíruje děj předlohy – prózy vídeňského autora počátku minulého století Arthura Schnitzlera –, pouze jej přesazuje do současného New Yorku. Argumentem proti představě, že se s Eyes Wide Shut po Kubrickově smrti něco nekalého dělo, je podoba toho filmu. Na snímku, jejž někdo narychlo přestříhal, něco důležitého z něj třeba vypustil, pozměnil jeho vyznění a podobně, to bývá vidět. Eyes Wide Shut je ale celistvý film, jedna scéna navazuje na druhou, plynule rozvíjí své téma od začátku až do konce. Tím tématem je manželství a sex, snaha institucionalizovanou monogamií zkrotit sexuální pud, který má taky inherentně temnou stránku, akt plození vede člověka do blízkosti smrti. To napětí se projevuje ve snech, ať už prožívaných ve spánku, nebo v bdělém či polobdělém stavu. K pochybnostem o důvodu režisérova skonu se nemohu s autoritou vyjádřit, Kubrickův nejbližší spolupracovník a asistent Leon Vitali nicméně v dokumentu Filmworker (2017) mluví o tom, že v době dokončování Eyes Wide Shut byl režisér extrémně vyčerpaný.
Kubrickův odkaz ale žije dál, nejenom mezi fanoušky filmového umění, ale i v excentričtějších kruzích. A lidé, kteří vidí svět konspiračně, si v jeho dílech skutečně mohou najít to svoje, jde jen o jiné věci, než se domnívají. Žijí často v představě, že lidstvo je – až na pár prohlédnuvších – obětí masové manipulace či brainwashingu. A mezi tématy, jež se v Kubrickových filmech vracejí, je jakési přeprogramování jednotlivce působením systému nebo nějaké jemu nadřazené síly. Z násilnického hrdiny Mechanického pomeranče se kvůli brainwashingu má stát spořádaný občan, ve filmu Olověná vesta (1987) neutuchající dril ve výcvikovém táboře promění mladé rekruty v zabijáky. Nakonec i Jack v Shining se pod vlivem temného kouzla hotelu Overlook promění v posedlého vraha, nemá šanci odolat. Brainwashing byl v americké kinematografii šedesátých a sedmdesátých let výrazné téma, taky proto, že tehdejší supervelmoci včetně USA zkoušely vyvinout účinné techniky manipulace lidmi. V některých vrcholných dílech tehdejší „paranoidní kinematografie“ je navíc nástrojem brainwashingu filmová projekce, přesně vybraný sled obrazů, jenž přenastaví mysl bezbranného diváka. Je to tak třeba ve zmíněném Mechanickém pomeranči nebo ve skvěle vystavěném konspiračním thrilleru Pohled společnosti Parallax (1974) režiséra Alana J. Pakuly. Představa filmu jako nástroje podvědomé manipulace v konspiračních kruzích pak přežila až do tohoto století. Našli se lidé, někteří docela známí, kteří byli schopni vážně tvrdit, že lidé byli připravováni na blížící se jedenácté září pomocí seriálu Simpsonovi. V podobných narativech má film úlohu jakéhosi magického média, jehož prostřednictvím mocní tohoto světa signalizují své skutečné záměry. Teorie o skutečném významu Eyes Wide Shut s tímhle vnímáním vlastně souzní, režisér jen v očích konspirátorů nepoužívá film k manipulaci, ale k podprahovému šíření zakázané pravdy. Dalo by se říct, že velcí filmoví tvůrci a konspirační teoretici sdílejí víru v magickou moc filmového umění. Jen každý po svém.
Elity, ilumináti, všemožné tajné spolky jsou v konspiračním vyprávění něco jako režiséři světa. A jejich „režijní styl“ je v něčem podobný tomu Kubrickovu – podobná snaha o totální kontrolu, podobně chladný a nemilosrdný výsledek. V konspiračních legendách jsou ti skrytí režiséři zlovolní demiurgové vládnoucí světu, shlížející na něj vševidoucím nepřejícím okem. Asi jako kamera v titulkové scéně Kubrickova filmu Shining. V záběru z helikoptéry zachycuje chladnou a krásnou velehorskou scenerii a za zlověstného zvuku dávného chorálu Dies irae se to oko temného božstva snáší k silnici, po níž jedou nic netušící oběti vstříc svému předem určenému osudu.
00:09
