Umělá inteligence píše mizerné eseje. O budoucnosti humanitních věd
ECHO SALON
Často čtu, že žijeme na počátku posthumánní, postlidské doby. Termín „humanitní vědy“ má tu lidskost už v názvu. Znamená to, že se nutně stanou naprosto irelevantními? Anebo naopak pomohou zaručit, že specificky lidský způsob vztahování se ke světu, ptaní se, vnímání přežije? O humanitních vědách se poslední dobou hodně mluví. Nebývají to ale slova, jež by humanitní vědci poslouchali s radostí. Mezi mladými lidmi podle různých měření klesá schopnost porozumět psanému textu a s tím i zájem a vůbec schopnost vnímat literaturu, jíž se některé humanitní obory zabývají. I na vysokých školách „řádí“ umělá inteligence, která může nabourat dosavadní způsob výuky.
Pro některé komentátory, část veřejnosti a mnohé politiky se humanitní obory navíc staly symbolem všeho, co je na současném vzdělávání špatně. Jsou prý nepraktické, odtržené od reality života, pěstuje se na nich „soft“ věda a ideologická indoktrinace. Mladí lidé tam – jak se zdůrazňuje – „za naše peníze“ studují obory, jež společnosti nepřinášejí velký užitek a ještě ji podvracejí. O momentálním stavu i budoucnosti vysokoškolského humanitního vzdělávání debatuje redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl s politologem z Filozofické fakulty UK Pavlem Baršou, psycholingvistkou rovněž z FF UK Kateřinou Chládkovou, filozofem Jakubem Jinkem z Katolické teologické fakulty UK a anglistou Ladislavem Nagyem z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Když se vás dnes zeptám, jaká bude budoucnost humanitních věd, uslyším jinou odpověď než před deseti lety? Pokud ano, tak v čem?
Barša: Na tuhle otázku jsem v rozhovoru odpovídal někdy na začátku desátých let. A moje tehdejší odpověď byla optimistická. Řekl jsem, že kolem sebe vidím nadějnou nastupující generaci doktorandů a mladých asistentů, kteří nezažili minulý režim a nenechají se převálcovat představou, že smyslem vzdělávání ve všech oborech včetně humanitních je sloužit hospodářskému růstu a konkurenceschopnosti, připravovat společnost na znalostní ekonomiku. Úplně jsem ale tehdy podcenil, co v Moci bezmocných napsal náš klasik, jehož výročí jsme v posledních dnech oslavovali až ad nauseam (do omrzení – pozn. red.). Totiž že moc akumulace kapitálu může být daleko nebezpečnějším nepřítelem než moc byrokracie. Dnes je můj názor spíš pesimistický. Nedávno jsem četl prohlášení rektorů, kteří protestovali proti snížení rozpočtu na vysoké školy. Psali, že jejich školy kvůli tomu nebudou moci plnit svou funkci, tedy budovat společnost vzdělaných lidí, kteří pak obstojí v globální konkurenci. Říkal jsem si: Hoši, takhle tu vědu tedy nezachráníte.
Jinek: Můj pohled na budoucnost humanitních věd se nezměnil, protože jejich největší problém koření v dávné minulosti. V 17. století se na univerzitách etablovala věda v dnešním slova smyslu. Všemu mimo ni se říkalo filozofie. Věda byla velice úspěšná a byla vnímaná právě jako společensky potřebná tím způsobem, o němž mluvil Pavel Barša. A co teď s tou filozofií? Zavedeme v ní podobnou specializaci jako v přírodních vědách, budeme – jako v sociálních vědách – podobně matematizovat a kvantifikovat jako ony a díky tomu dosáhneme podobného úspěchu. Zdá se mi, že se to tak úplně nepovedlo. A proto se také periodicky vracejí otázky na krizi humanitních věd, které mi připadají úsměvné. Humanitní vědy jsou v krizi od samého počátku.
Chládková: Vidím to jinak. A myslím, že přijímání toho pesimistického narativu humanitním vědám nepomáhá. Před deseti lety jsem působila v Nizozemsku a tam byly humanitní vědy vnímány jako rovnocenné jiným vědám. Nepotřebovaly nějakou obhajobu. A jejich budoucnost vidím optimisticky i teď. Například přicházející boom umělé inteligence může humanitním vědám velice pomoci. Máme tu nástroj, který dokáže napodobit jedinečně lidský produkt – jazyk. Tím víc teď potřebujeme pochopit, co dělá člověka jedinečným. A to je příležitost pro humanitní vědy, kterou ale musíme využít. Ukázat společnosti, co v té vědě můžeme dělat, aby nás umělá inteligence nepřeválcovala.
Celá audio a video verze zde.
Zkrácená verze na YouTube zde.
Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.