Spory mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu obraně země nesvědčí
ARÉNA NÁZORŮ - Na veřejnost pravidelně unikají informace o napjatém až nepřátelském vztahu mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu AČR Karlem Řehkou. Táhne se to už více než dva roky. Vyvolává to nemalé rozpaky a kardinální otázku, zda si něco takového můžeme v nejvyšších patrech armádního velení dovolit v současné napjaté mezinárodní situaci s válkou, kterou máme za humny.
V novodobé historii Česka je to novum. Byli jsme zvyklí, že vztahy mezi ministry nebo ministryněmi obrany a náčelníky generálního štábu nebyly až do nástupu Řehky předmětem veřejného zájmu. Samozřejmě že mnohdy docházelo mezi nimi k názorovým rozporům, což je pochopitelné, vždy se ale řešily za zavřenými dveřmi s patrnou snahou dobrat se nějakého řešení. Veřejnost nebyla spory zatěžována. Teď to ale má rysy špatné telenovely.
V interview ministryně Černochové pro Echo 24 čteme, že je z chování Řehky zklamaná, protože na ni útočí lidé z jeho okolí, přičemž on tomu není schopen zabránit, ani říct, že se s tím neztotožňuje. To je ale zjevně jen vršek ledovce. Podle zdrojů z ministerstva komunikace mezi oběma činiteli je na bodu mrazu a když k ní třeba dojde na ministerských poradách je vždy konfliktní. Ministryně musí také s oprávněnou nelibostí sledovat Řehkovu snahu o až příliš „autonomní“ jednání, nezávislé na ministryni a ministerstvu. Vede to i ke sporům před poslanci na jednání výboru pro obranu Poslanecké sněmovny. Řehka zde dokonce před časem prohlásil, že ministerstvo garantuje rozpočet, ministryně Jana Černochová hlídá jeho naplňování a tím její role končí.
Popravdě řečeno, pokud by se toto stalo v zemích na Západ od našich hranic šéf armády by si mohl vzápětí vyklízet svoji kancelář. A zřejmě by ani nepřežil ve funkci, pokud by se ukázalo, že se vahou své funkce zapojuje do spolupráce s mimoarmádními subjekty, která vyvolává otazníky.
To je například role Řehky jako čestného předsedy „Skupiny D“, která organizuje sbírku na financování výroby dronů Nemesis pro Ukrajinu. Na první pohled to může být užitečná iniciativa, nicméně vždy je třeba zvažovat, zda s ní nemohou být spojena i určitá rizika. A tady bylo od počátku vše takříkajíc špatně.
Ministryně se o zapojení do sbírky nedozvěděla od náčelníka generálního štábu, ale až z ČTK. Navíc jí vyšetřuje armádní inspekce, podle Černochové proto, že se kolem ní objevily pochybnosti. Týkaly se např. využívání vojenských prostorů pro účely testování dronů. Ministryně má pravdu, když říká, že musí být rovná pravidla pro všechny a je třeba se ptát proč je zkoušen právě tento typ dronu. Nemůže za tím být ve skutečnosti nějaký silný komerční zájem, třeba budoucí prodej dronů pro armádu, který je maskován bohulibým záměrem a respektovanými veřejnými osobnostmi zaštiťujícími sbírku, sehrávajících roli „fíkového listu“? Výroky ministryně k takovému závěru vybízejí.
Otázkou tedy zůstává, kam až se napjaté vztahy mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu mohou dostat ve zbytku volebního období. Jejich nynější podoba není normální, což podtrhuje i fakt, že si ministryně dokonce nechala vypracovat od renomovaného ústavního právníka, docenta Jana Kudrny z právnické fakulty Univerzity Karlovy odborný posudek ohledně oprávněnosti její nadřazené role vůči náčelníkovi generálního štábu. Jeho závěr je jednoznačný: ministr obrany je klíčovou a rozhodující osobou vybavenou řadou pravomocí k řízení resortu vůči AČR, i všem vojákům v činné službě.
Musela ale celá kauza dojít tak daleko, že se řízení resortu obrany ministryní musí opírat o externí posudek? Zároveň si lze i povzdechnout proč nebyla před třemi lety věnována výběru nového náčelníka generálního štábu větší pozornost a došlo k porušení platných personální pravidel v armádě při jeho ustanovení. Teď se to vrátilo jako bumerang. Je to poučení pro příštího předsedu vlády, ministra nebo ministryni obrany a samozřejmě i prezidenta republiky.
Miloš Balabán, bezpečnostní analytik
