Opuštění největšího hospodářského bloku planety a vztyčení některých ekonomických bariér britské ekonomice nejspíše opravdu nepomohlo.
Foto: Shutterstock
1
Německý kancléř Friedrich Merz hodlá společně s lídry Británie, Francie a Polska hovořit s americkým prezidentem Donaldem Trumpem ještě před tím, než si bude šé ...
Do slovníku je potřeba přidat nové slovo bregret. Jedná se o sloučení brexit a regret (zklamání, lítost). Český volný překlad tedy je zklamání z brexitu. Včera to byly přesně tři roky od oficiálního vystoupení Velké Británie z EU. Série průzkumů veřejného mínění ukazuje, že Britové svého rozhodnutí litují. Například podle průzkumu společnosti Focaldata pro web Unherd, který probíhal na obřím vzorku 10009 lidí, 54 % souhlasí s tvrzením, že „Británie udělala chybu, když opustila EU“. Když však začneme problematiku zkoumat do hloubky, zjistíme, že Britové tolik nelitují brexitu jako promarněných tří let.
Shodou okolností Mezinárodní měnový fond včera vydal predikci růstu světové ekonomiky. Británie je jedinou zemí ze skupiny G7, které MMF věští v tomto roce hospodářský pokles, konkrétně pád o 0,6 % HDP. Toho se okamžitě chytli zarputilý antibrexitáři jako důkazu škodlivosti odchodu z EU.
Opuštění největšího hospodářského bloku planety a vztyčení některých ekonomických bariér britské ekonomice nejspíše opravdu nepomohlo. Vliv brexitu však nelze přeceňovat. Ani ostatní země G7, zvláště ty evropské, nemají růst nějakým zázračným tempem, Německo má vyrůst o 0,1 %, Itálie o 0,6 a Francie o 0,7. MMF se také často mýlí. Před referendem predikoval, že odchod z EU způsobí Británii dvouletou recesi a propad ekonomiky o 1,9 až 5,5, podle toho, o jak tvrdý brexit půjde. Zároveň s odhady budoucnosti MMF publikoval data za minulý rok. Britská ekonomika vyrostla o 4,1 %, nejvíce z G7 a rychleji než eurozóna. Ani další černé scénáře se nevyplnily, Londýn se stále dělí s New Yorkem o status nejvýznačnějšího finančního centra světa, nenastal exodus bankéřů na kontinent, jak se spekulovalo před brexitem. Dostavily si i nezpochybnitelné brexitové úspěchy. Spojené království nesvázané bruselskou byrokracií a kolektivním rozhodováním dokázalo schválit a nakoupit covidové vakcíny mnohem rychleji než Evropská unie.
Navíc je velmi těžké odlišit, které ekonomické těžkosti jsou následkem brexitu a které dějinotvorných událostí. V podstatě současně s brexitem udeřila pandemie covidu, která poslala světovou ekonomiku strmě dolů. Když covid konečně odezněl, vypukla válka na Ukrajině a s ní spojené hospodářské turbulence.
Nakonec Británie má spoustu domácích problémů, které ekonomiku poškozují, ale které nemají s EU nic společného. Britská železniční síť je v děsivém stavu. Vydat se na nádraží znamená riskovat nějaké nevítané dobrodružství s možností, že člověk nikdy nedojede do cíle. Systém zdravotnictví NHS je soustavně na hranici totálního kolapsu. Již několik měsíců v Británii stávka stíhá stávku. Stávkovali železničáři, zdravotní sestry, letištní personál. Toto pondělí si stávku odhlasovali hasiči. Ode dneška má začít velká koordinovaná stávka zaměstnanců železnic, učitelů a univerzitního sektoru. Stavební zákony a pravidla územního plánování v podstatě blokují budování nových bytů a infrastruktury. Komentáři v médiích i hovory s běžnými Brity prosakuje hluboký pesimismus a přesvědčení, že Británie nefunguje.
Brexit byl revoltou i proti tomuto stavu, měl být varováním zkostnatělé státní správě, aby problémy začala řešit. Brexitáře lze rozdělit v podstatě do dvou táborů. První jsou zastánci volného trhu a malého státu. Věřili, že pravidla EU Británii svazují a ta by si vedla mnohem lépe, kdyby mohla působit ve světě na vlastní pěst. Chtěli vybudovat „Singapur na Temži“, zemi s minimem regulací, maximálně otevřenou světovému obchodu a s nízkými daněmi. To mělo nastartovat hospodářský růst a vyřešit problémy Spojeného království.
Druhá skupina, nejspíše mnohem početnější, chtěla hlavně zarazit imigraci. Měla pocit, že Británie je na hraně své kapacity. Imigranti podle ní stlačovali mzdy, zhoršovali situaci v bydlení i zdravotnictví a chovali se asociálně až kriminálně. Chtěli přísnější kontrolu hranic a více pozornosti věnované národní bezpečnosti.
Britská vláda nedokázala uspokojit ani jednu z těchto skupin. O první kroky vedoucí k „Singapuru na Temži“ se pokusila premiérka Liz Trussová, jen aby vyvolala obří hospodářskou a politickou krizi a po 45 dnech rezignovala. Imigrace do Británie se od brexitu zvýšila trojnásobně.
Brexit se tak nestal kouzelným lékem na všechny krize Spojeného království. Je ale stejně nepravděpodobné, že případný opětovný vstup do EU by situaci příliš vylepšil. Podle průzkumu společnosti YouGov 48 % je proti zahájení procesu znovu vstoupit do EU a 33 % ho podporuje, zbytek neví. Celé dění okolo odchodu z EU bylo pro řadu Britů nesmírně traumatickou událostí, která rozdělila zemi na dvě nesmiřitelné poloviny. Nechtějí otevírat staré rány. Navíc pokud by se Británie rozhodla vstoupit do EU, stalo by se tak za mnohem horších podmínek a musela by se vzdát řady výjimek, které si během svého členství vyjednala. Nejspíše by se tak musela zavázat přijmout euro, vstoupit do Schengenu a mohla by zapomenout na takzvaný britský rabat, kdy Londýn dostával zpět část svých příspěvků do unijního rozpočtu. I Labouristická strana neslibuje opětovný vstup do EU, naopak odhalila slogan „Make Brexit Work“, tedy „Aby brexit fungoval“.
Hlavním přínosem brexitu tak bude prozření, že EU není původcem všech problémů, ale ani univerzálním řešením. Tuto poučku lze uplatnit i mimo Británii.
06:47
