NET4GAS a hra o Síkelu. Kdo může eurokomisaře shodit? „Vnitrostátní věc,“ říká klíčový Brusel

Nákup společnosti NET4GAS v minulém volebním období momentálně na základě auditu provedeného za nynější vlády šetří policie, politicky se kauza dokonce začala spojovat s možným tlakem na konec eurokomisaře Jozefa Síkely – exministra průmyslu, za jehož období kabinet Petra Fialy (ODS) ke kroku, kritizovanému jakožto předraženému, přistoupil. Evropská komise na dotazy deníku Echo24 pouze konstatovala, že jde o události z doby před jeho nástupem do Bruselu a o vnitrostátní záležitost. Co může shodit eurokomisaře a za jakých situací v minulosti padaly celé Komise? Zatímco současná vláda se opírá o závěry nového auditu a mluví o vážných pochybnostech kolem transakce, Síkela namítá, že jde o politizovanou kauzu a že výsledky NET4GAS naopak potvrzují správnost tehdejšího rozhodnutí.

„Níže uvedená záležitost se týká událostí, které předcházejí mandátu komisaře Síkely ve funkci člena Evropské komise. Tato tvrzení nesouvisejí se současným portfoliem komisaře pro mezinárodní partnerství a týkají se vnitrostátní záležitosti, k níž se Evropská komise nemůže vyjadřovat,“ sdělila Echu mluvčí Komise Isabel Otero Barderas. To ale neznamená, že by události před nástupem do Evropské komise nemohly za žádných okolností ovlivnit další působení jejího člena. Postoj Komise tak může značit především snahu kauzu, která je v ČR zatím ve fázi prověřování, co nejméně rozdmýchávat. Unijní smlouvy totiž dávají předsedovi Evropské komise poměrně silnou pravomoc vůči jednotlivým členům kolegia. Podle článku 17 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii musí člen Komise odstoupit, pokud jej k tomu předseda vyzve. Samotná smlouva ale podrobně neurčuje, za jakých konkrétních okolností může předseda tuto pravomoc použít. Neříká ani, že důvodem mohou být pouze události, k nimž došlo během výkonu funkce eurokomisaře.

Určité vodítko k výkladu této pravomoci poskytl unijní soud v případu bývalého maltského eurokomisaře Johna Dalliho. Nešlo o to, že by soud Dalliho z funkce odvolával. Dalli se na soud obrátil až poté, co v roce 2012 skončil v Komisi, a zpochybňoval okolnosti svého odchodu po jednání s tehdejším předsedou Komise Josém Manuelem Barrosem. Tribunál se proto zabýval mimo jiné tím, jaký je smysl pravomoci předsedy Komise požádat některého z komisařů o rezignaci. Ve svém rozhodnutí ji spojil se situací, kdy předseda v člena Komise ztratí důvěru a dospěje k názoru, že jeho další setrvání by mohlo poškodit pověst nebo politické fungování celé instituce. V samotném Dalliho případě však soud dospěl k závěru, že Barroso formální žádost podle článku 17 odst. 6 ještě nevyslovil a Dalli rezignoval sám. Pravomoc podle čl. 17 odst. 6 dosud podle dostupných precedentů ostatně nikdy nebyla použita tak, že by předseda Komise požádal úřadujícího komisaře o rezignaci a ten na základě tohoto požadavku musel odejít.

Vedle pravomoci předsedkyně Komise ale existuje ještě jiná, podstatně formálnější cesta k nucenému odchodu eurokomisaře. Podle článku 247 Smlouvy o fungování Evropské unie může Soudní dvůr EU člena Komise zbavit funkce, pokud přestal splňovat podmínky nezbytné pro její výkon nebo se dopustil závažného pochybení. Soud však takové řízení nezahajuje sám. Návrh může podat Evropská komise nebo Rada EU, která o jeho podání rozhoduje prostou většinou. Ani tady tedy česká vláda nemůže Síkelu sama odvolat. Mohla by se ale pokusit přesvědčit ostatní členské státy, aby v Radě vznikla většina pro podání návrhu k Soudnímu dvoru. O samotném zbavení funkce by pak rozhodoval až soud.

Každopádně platí, že česká vláda nemůže Síkelu jednoduše „stáhnout z Bruselu“ a nahradit vlastním kandidátem. Členové Evropské komise nejsou zástupci národních kabinetů a členské státy mají podle unijních smluv povinnost respektovat jejich nezávislost. Vláda může na Síkelu politicky tlačit, aby rezignoval sám, nebo se snažit přesvědčit předsedkyni Komise Ursulu von der Leyenovou, sama od sebe však jeho mandát ukončit nemůže. Právě politický tlak přitom v posledních dnech sílí. Státní ČEPS 1. září oznámil, že po auditu procesu koupě NET4GAS podal trestní oznámení. Firma uvedla, že prověrka odhalila „zásadní pochybnosti“ o okolnostech transakce, odmítla však sdělit, proti komu trestní oznámení směřuje nebo co přesně audit zjistil. Server Neovlivní.cz následně s odvoláním na své zdroje napsal, že oznámení míří na Síkelu, respektive na nejvyšší představitele tehdejšího vedení ministerstva průmyslu. Podle serveru se navíc policie o případ zajímala už před podáním oznámení a vyžádala si audit. Tyto informace dosud ČEPS ani policie veřejně nepotvrdily. „Vzhledem k zahájenému trestnímu řízení a poučení Policie ČR nebude ČEPS v této věci poskytovat další informace,“ uvedla na žádost Echa o upřesnění, na koho trestní oznámení míří, ředitelka sekce komunikace ČEPS Hana Klímová.

Politický spor sílí

Ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) odmítá, že by vláda do postupu ČEPS politicky zasahovala. „Do celého případu nijak politicky nevstupujeme. Závěry auditu jsem viděl, můj názor na celou transakci je dlouhodobě známý a výsledný audit to pouze potvrdil. Bylo ale zcela na vedení ČEPS, jakým způsobem se zjištěnými skutečnostmi bude dále nakládat. Byl jsem informován, že bylo podáno trestní oznámení a že s ohledem na vyšetřování nemůže společnost poskytovat další údaje, což respektuji,“ uvedl Havlíček pro Echo24. Kauza už nicméně pronikla přímo do vládní politiky. Ministr zahraničí Petr Macinka tento týden Echu řekl, že chce nákup NET4GAS otevřít na koaliční radě. Samotnou akvizici NET4GAS schválila v roce 2023 vláda Petra Fialy. ČEPS měl za společnost zaplatit maximálně pět miliard korun, přičemž firma tehdy nesla úročený dluh kolem 33,8 miliardy. Tehdejší vláda a Síkela obchod hájili strategickým významem plynovodní infrastruktury a také externími analýzami společností EY, Citigroup a Grant Thornton, které měly potvrdit hodnotu podniku nad sjednanou kupní cenou.

Síkela transakci hájí i nyní a pro Echo odmítá pohled, podle něhož šlo o nepovedenou investici. „Investice do plynárenské infrastruktury, o kterých v roce 2023 rozhodla vláda, patří k těm nejlepším, které kdy Česká republika udělala. Pronájem LNG terminálu v Nizozemsku, nákup plynových zásobníků i investice do plynovodů zásadním způsobem posílily energetickou bezpečnost České republiky a jejích občanů. Firmy jsou dnes výdělečné a umožňují dále rozvíjet českou energetiku. Všechny investice jsou mimořádně úspěšné z bezpečnostního, strategického i ekonomického hlediska,“ sdělil Echu exministr Síkela. Současně naopak zpochybňuje okolnosti vzniku nynějšího auditu. „Výsledky auditu investice do firmy NET4GAS vláda Andreje Babiše ohlašovala ještě před tím, než si ho zadala. Podobně oznamovala také navazující kroky ještě dříve, než byl audit hotový. Já jeho výsledky nemám k dispozici. Nebyl jsem v rámci jeho přípravy nikým osloven. A nemohu se tedy k jeho výsledkům ani k dalším navazujícím krokům společnosti ČEPS blíže vyjadřovat,“ dodal nynější eurokomisař pro mezinárodní partnerství, jemuž končí mandát až v roce 2029.

Jako argument ve prospěch tehdejšího rozhodnutí používá současné hospodaření firmy. NET4GAS za rok 2025 skutečně vykázal čistý zisk přes dvě miliardy korun a v posledních letech výrazně snížil zadlužení. Finanční kondici společnosti zlepšila ve svém hodnocení také agentura Fitch. Síkela to považuje za potvrzení správnosti původní investice. „Jednoznačné ale je, že firma NET4GAS v loňském roce vydělala přes dvě miliardy korun, tedy přes 40 procent své kupní ceny. Své závazky snížila o třetinu. Nezávislá agentura Fitch dnes hodnotí finanční kondici firmy NET4GAS nejlépe od roku 2014. A firma bude zisková i v příštích letech,“ uvedl. „Potvrzují se tedy tři nezávislé posudky, na základě kterých vláda rozhodla o uskutečnění investice. Posudky společností Citigroup, EY a Grant Thornton ocenily hodnotu firmy nad kupní cenou,“ dodal Síkela. Současné výsledky NET4GAS nicméně samy o sobě spor o okolnosti nákupu v roce 2023 nerozhodují. Podstatné bude především to, co nynější audit zjistil, v čem se jeho závěry liší od podkladů, které měla tehdejší vláda k dispozici, a zda hodnotí správnost rozhodnutí podle informací známých v době transakce, nebo i podle následného vývoje firmy. Samotný audit zatím veřejný není.