Nafta za 55 korun nebo i víc? Opozice marně čeká na lídra

EDITORIAL

Nafta za 55 korun nebo i víc? Opozice marně čeká na lídra
"(...) Orbán může prohrát volby a na Blízkém východě mohou ještě měsíce létat rakety – a Andrej Babiš přesto zůstane neohroženě na čele," píše Dalibor Balšínek. Foto: Michal Čížek
1
Homepage
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Žádná česká vláda není imunní vůči dramatickým událostem v zahraničí, jež mají citelné dopady na život doma. Vláda Petra Fialy se krátce po převzetí moci musela vyrovnat s útokem Ruska na Ukrajinu. Válka, která vypukla tři měsíce po jmenování kabinetu, ho provázela celé funkční období a nakonec přispěla k tomu, že tehdejší široká názorová koalice další volby prohrála. Neobhájila svou politiku před voliči.

 

Dnes se nám tedy nabízí nová paralela: s podobným neovlivnitelným zásahem zvenčí se totiž v takřka stejném čase od převzetí moci potýká i nová vláda Andreje Babiše. Útok Spojených států amerických a Izraele na Írán prakticky okamžitě vyvolal zdražení pohonných hmot, u nás v případě nafty dokonce na historické maximum. Nyní na Blízkém východě zatím málokdo očekává vleklý mnohaletý konflikt jako na Ukrajině, ale jsou zde jiná rizika. Pro Andreje Babiše je stejně neovlivnitelný výsledek voleb v Maďarsku, kde poprvé za šestnáct let je reálná možnost, že Viktor Orbán přijde o moc. Maďarský premiér má v českém kontextu ďábelskou pověst autoritativního lídra, je vykreslován jako zloduch, jenž konkuruje těm nejhorším politikům, jaké si především liberálně progresivistická a „narativ“ nastavující elita umí představit. Přitom i s přihlédnutím ke všem negativům je Viktor Orbán, premiér země velikostí i populací srovnatelné s Českou republikou, mnohem významnějším hráčem na evropské scéně a lídrem vzdoru proti politice zbyrokratizovaného molochu v Bruselu. Orbánův odchod ze scény by revoltující země střední Evropy oslabil. Včetně plánů Andreje Babiše. Zatím to má rozehrané dobře, ale to měl i Petr Fiala před čtyřmi lety.

Andrej Babiš neztrácí na podpoře své ani svého hnutí, reálně oslabuje spíš Okamurova SPD, která doplácí na svou nekompetenci – že ve vládě nemá žádného straníka, je dostatečně výmluvné. Zatímco Motoristé se stali nejnenáviděnější stranou kabinetu, protože iritují, zjednodušeně řečeno, pražskou a v jiných centrech spřízněnou kavárnu. Ale to se jim díky neústupným a ústy Petra Macinky neustále provokujícím postojům bude vyplácet – jen tím utvrzují své voličské jádro v tom, že oni jsou tím správným „enfant terrible“ české politiky, který vždy někoho přitáhne.

Stabilní podpoře Andreje Babiše nahrává také neschopnost opozice v hledání jednoty a vlastních silných témat: už i podle průzkumů ztrácí vůdčí roli ODS ve prospěch Starostů. Martin Kupka nepřekvapivě žádnou novou energii nepřinesl, jeví se jen jako klon profesora politologie, jenž do nestabilních a turbulentních časů nepasuje a nepřináší očekávaný obrat. A nad slunce jasné začíná také být, že topka a lidovci směřují, řečeno s Marxem, na smetiště dějin. Ostatně i demonstrující na Letné čekají víc – proto zcela nelogicky roste podpora zatím nijak programově nevyprofilovaného uskupení Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby. Jsou to preference nenaplněných nadějí, čekání na skutečného lídra opozice. Bez něj může být nafta i za 60 korun, Orbán může prohrát volby a na Blízkém východě mohou ještě měsíce létat rakety – a Andrej Babiš přesto zůstane neohroženě na čele.

×

Podobné články