Poslední šance duhového národa

KOMENTÁŘ

Poslední šance duhového národa
Jediné, co odděluje Jižní Afriku od propasti bídy srovnatelné s Haiti nebo Jižním Súdánem, je velmi silný soukromý sektor, který se vyvinul kolem potřeb střední třídy. Soukromí lékaři, soukromé bezpečnostní služby, soukromé školství, soukromé generátory elektřiny, soukromé bydlení za vysokou zdí korunovanou ostnatým drátem, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

„Bratře, nepřipojil jsem se k odboji proto, abych pak byl chudý,“ řekl roku 2004 až příliš upřímně Smuts Ngonyama, jihoafrický diplomat a mnohaletý člen Afrického národního kongresu. Je to přesně tento přístup, široce rozšířený v jihoafrické elitě, který přivedl „duhový národ“ na pokraj zhroucení.

Třicet let poté, co skončil apartheid, nefunguje v zemi, která je požehnaná téměř nekonečným přírodním bohatstvím, skoro nic. Abychom byli přesní: vesměs nefungují věci, které má zajišťovat vláda, a to spektakulárně. Elektrické blackouty jsou nevídané i na africké poměry, zdravotní péče mizerná, bezpečnostní situace děsivá – průměrný počet vražd za den činí 84 a od pádu apartheidu zahynulo násilnou smrtí půl milionu lidí.

 

O extrémní dysfunkčnosti těžce zkorumpovaného státu svědčí epizoda z ledna 2023. Když byl do čela elektrických závodů Eskom jmenován nový ředitel, André de Ruyter, s cílem aspoň trochu omezit zběsilé rozkrádání peněz určených k údržbě sítě a elektráren, kdosi jej promptně otrávil. Ruyter otravu kyanidem přežil, ale pochopil, co mu bylo sděleno, a odešel z funkce.

Jediné, co odděluje Jižní Afriku od propasti bídy srovnatelné s Haiti nebo Jižním Súdánem, je velmi silný soukromý sektor, který se vyvinul kolem potřeb střední třídy. Soukromí lékaři, soukromé bezpečnostní služby, soukromé školství, soukromé generátory elektřiny, soukromé bydlení za vysokou zdí korunovanou ostnatým drátem. Samozřejmě, musíte na to mít – ⁠a běžný Jihoafričan na to nemá.

V posledních volbách do parlamentu se stalo neslýchané, Africký národní kongres, který za tyto poměry odpovídá, poprvé nezískal většinu. Férové by bylo říci, že nešlo o zas tak zásadní posun preferencí; stalo se to hlavně tím, že od ANC se odštěpila nová strana Jacoba Zumy, mimořádného korupčníka i na jihoafrické poměry, a sebrala tak státostraně hlasy kmene Zuluů. Tak jako tak, výsledkem je první koaliční vláda v dějinách, ve které zasedají hned čtyři strany. A ta druhá největší, Demokratická aliance, má už poměrně dobré výsledky z regionální politiky v Západním Kapsku.

Nová vláda má ještě jedno pozitivum. Dvě nejhorší jihoafrické strany, což je právě Zumova Umkhonto we Sizwe a EFF Juliuse Malemy (její program víceméně odpovídá tomu, co zničilo sousední Zimbabwe: vyvlastnit bělochy), zůstaly v opozici, i když dohromady posbíraly znepokojivou čtvrtinu hlasů. Jižní Afrika má tedy historicky první šanci si opravdu vyzkoušet, co to znamená dělba moci, aniž by do té dělby moci mluvili opravdoví nebezpeční radikálové. Vzájemná konkurence mezi vládními stranami by zároveň mohla být určitou motivací pro zlepšení totálně neuspokojivých poměrů ve veřejném sektoru.

Je to ale možná vůbec poslední šance. Pokud se v Jižní Africe nezlepší život ani pod koaliční vládou, ta další vláda může být radikálů plná. A to by znamenalo konec „duhového národa“, jediného svého druhu, který i přes veškerou dysfunkčnost zamořující veřejnou sféru měl zbytku světa co dát.

×

Podobné články