Horolezec Holeček: Úspěch je vrátit se živý, ale kyslík na Everestu není horolezectví
MENS´FACTOR
Horolezec, držitel prestižního Zlatého cepínu Marek Holeček byl hostem podcastu Men's Factor. Mluví o tom, co se děje s člověkem v minus sedmdesáti stupních, proč je největší vítězství návrat dolů a proč se nikdy nechtěl stát „sběratelem vrcholů“. „Vrchol je vlastně úplně na prd. Příběh končí dole, ne nahoře." Podle něj veřejnost často nechápe, že největší část horolezeckého výkonu není samotné dosažení vrcholu, ale přežití návratu. „My jsme byli pět dní zavření nahoře na vršku v uragánu. A tam člověk pochopí, že nejde o slávu, ale o to dostat se zpátky do života.“
Sám tvrdí, že ho nikdy nemotivovaly ceny ani rekordy. „Nejdu do hor kvůli ocenění. Musím se do té hory zamilovat. Musí mě fascinovat představa, že otevřu nové dveře.“ V rozhovoru se vyjadřuje i k dnešní podobě komerčních expedic na Everest. „Když tam běhá někdo s kyslíkem a s kompletní logistikou, tak je to jako kdyby do olympijského bazénu skočil někdo s motorovým člunem,“ říká.
Film 14 vrcholů o nepálském horolezci Nimsovi Purdžovi ho prý nechal chladným. „Pro nás lezce to byla zoufalost. Pak už tam budou lidi chodit pozpátku.“ Holeček popisuje i fyzický rozpad organismu ve vysokých nadmořských výškách: „Ve stanu je hluboko pod nulou, dýcháme ledový vzduch a tělo jen přežívá. Půl kila váhy denně pryč je normální,“ popisuje. Žádné energetické gely podle něj nedokážou nahradit obyčejný špek. „Nezmrzne a energie se z něj uvolňuje pomalu.“
