Národní očkovací strategie v centru pozornosti víc, než by si její autoři přáli

„Zdravotníci, braňte očkování nebo vraťte diplomy!“ Vzkaz pro všechny lékaře, sestry, fyzioterapeuty a další zdravotníky, kteří vakcinaci nepovažují za moderní výdobytek medicíny, o kterém se nepochybuje, ale kteří se nebojí kriticky hovořit o jejích přínosech a rizicích.

Autorem zoufalého výkřiku je šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt. A pokračuje: „Očkování bylo od svého prvního úspěchu vždycky terčem útoků ze strany hlupáků a nevzdělanců. Ale od té doby, co se patologická sedlina společnosti spolupodílí na vládnutí, bohužel už i u nás, začíná antivakcinační blouznění přímo ohrožovat veřejné i individuální zdraví. A ti, kteří by měli stát na straně medicíny založené na důkazech, buď mluví slabým hlasem, nebo mlčí, a někteří dokonce sami šíří dezinformace. Ano, mluvím právě o zdravotnících. Chodíme kolem horké kaše, ale je třeba říci otevřeně: Každý lékař, sestra, lékárnice a jakýkoliv jiný zdravotník, který zpochybňuje očkování, se zpronevěřuje svému poslání. Jejich vzdělání je založeno na vědě. Pokud si kdokoliv z nich myslí něco jiného, není zdravotník, ale šaman, a mělo by mu být odebráno osvědčení o způsobilosti vykonávat povolání.“

Bouřlivou reakci ve vakcinačních kruzích vyvolal požadavek SPD na úpravy Národní očkovací strategie. Zaznívají dokonce i hlasy pro její zrušení. Tento strategický dokument přijala vloni vláda Petra Fialy na svém posledním zasedání. Vlastimil Válek tak předal hodně horký brambor Adamu Vojtěchovi, který jej ale bez mrknutí oka přijal. Oba zřejmě doufali, že obsah nikoho zajímat nebude a Andrej Babiš se o miliardách korun, o které ve vakcinačních plánech jde, dozví až ve chvíli, kdy už z toho nepůjde vykličkovat. Jenže jejich plán překazilo SPD, které slíbilo voličům, že si na agendu NOS, ale i Pandemickou smlouvu a IHR posvítí. Není tajemstvím, že právě SPD, Svobodní, PRO a Trikolora byli oporou všech, kteří pandemická opatření kritizovali.

Proč vznikla NOS vlastně nevíme a můžeme se jen dohadovat. Očkování proti covidu bylo finančně atraktivní jak pro farmaceutické firmy, tak pro distributory, IT firmy, marketéry, mnohé mediální organizace, majitele vakcinačních center a intenzivně očkující lékaře. Covidové žně už skončily a počet vakcín klesá jak s klesající důvěrou lidí v lékaře, tak s klesající porodností. Dětí se rodí o třetinu méně než v roce 2021. Takže je nabíledni, že se prodejci vakcín poohlížejí po nových příležitostech a ideálně takových, aby náklady na vakcíny šly ze státní kasy.

Zřejmě proto cílí NOS zejména na vakcinaci proti respiračním chorobám (chřipka, covid), kterou lze každoročně opakovat. Autoři slibují modré z nebe: ochranu pracovních kolektivů, snížení absence v práci a ušetření nákladů na nemocenské zaměstnavatelům. Seniorům slibují méně vážných zdravotních komplikací, riziko hospitalizace a úmrtí. Velkou pozornost věnují zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách, které jednak potřebují jako loajální propagátory očkování a také vyžadují jejich pravidelnou každoroční vakcinaci proti chřipce. To je ovšem problém, protože čeští zdravotníci asi nemají zrovna nejlepší zkušenosti a očkovat se nechtějí. Proti chřipce je prý naočkovaných jen 30–45 % lékařů a 15–25 % sester.

Čeští vakcinologové si za to můžou sami. Od covidové hysterie ztrácejí lidé ve vakcinaci důvěru a stát tak na nakoupených vakcínách prodělává miliardy. Letošek nebyl výjimkou. Objednáno bylo na tuto sezónu 723 tisíc vakcín proti covidu, ale dle dat ministerstva byla aplikována pouze třetina (226 tisíc dávek). O něco lepší to bylo s chřipkou – aplikováno bylo 782 tisíc dávek z 856 tisíc objednaných. U seniorů starších 65 let, rizikových osob a zdravotníků hradí vakcinaci proti chřipce stát, lidé v produktivním věku si vakcínu hradí sami nebo jim přispívá pojišťovna. Cílem NOS je dostat tuto vakcinaci na úroveň, kdy bude placená státem, a současně dramaticky navýšit proočkovanost. Tím ovšem zatnou sekeru do rozpočtu ministerstva, jejíž velikost autoři prozatím tají.

Autoři NOS by měli na rovinu sdělovat, jak moc vakcinace proti chřipce chrání, ale místo toho to vypadá, že kdo se naočkuje, neonemocní a nešíří infekci v kolektivu. To už jsme tu jednou měli s covidem a všichni víme, jak to dopadlo. Vakcinace proti chřipce sice do jisté míry chrání osoby před těžkým průběhem či úmrtím (i zde jsou ovšem data dosti neprůkazná a každou sezónu se mění), ale má jen velmi omezenou schopnost chránit je před nákazou a omezit šíření infekce. Virus chřipky se totiž množí na sliznicích očkovaných i neočkovaných osob do té doby, než se  tam s ním vypořádá jednak přirozená imunita (interferony, NK buňky) nebo tzv. sekreční imunoglobuliny, které se tvoří až po infekci, ale mohou se produkovat řadu měsíců. Pokud dojde na sliznicích ke zničení viru, chřipka se přestane šířit kýcháním a prskáním do okolí.

Zdravý člověk, který infekcemi v malých dávkách pravidelně trénuje sliznice, pravidelně posiluje tyto přirozené obranné slizniční mechanismy, s přítomnými viry zatočí bez problémů a neonemocní. Ony klasické projevy chřipky, jako jsou horečky, bolestivost celého těla či dokonce zápal plic nastávají, pokud dojde k proniknutí velkého počtu virových částic přes sliznice až do organismu. A i tehdy je ta schvácenost spíše důsledkem prudké imunitní reakce, která probíhá jako systémový zánět než patogenního efektu viru. Zejména v této fázi onemocnění (kdy už je zpravidla pacient zalezlý v posteli) se uplatní efekt vakcinace, protože imunitní reakce organismu je předpřipravená, a tedy rychlejší. Ale platí to za předpokladu, že viry jsou podobné těm, které byly součástí vakcíny. Lidský „adaptivní“ imunitní systém je totiž geniální v tom, že pokud se již v minulosti s podobnou infekcí setkal a má ještě tzv. paměťové buňky rozpoznávající daný patogen, umí je znovu použít, případně se přizpůsobí novému „střihu“ tohoto proměnlivého viru. Mnozí zdravotníci (ale třeba i učitelé) mi dají za pravdu, že po těch letech strávených s pacienty (resp. dětmi) je hned tak něco neporazí. Určitá odolnost je třeba, bez ní by svou práci dělat nemohli. Patrně každý ze zdravotníků si aspoň jednou chřipkovou vakcínu vyzkoušel, ale pokud ji neshledal jako přínosnou, tak ani fakt, že ji má zadarmo, ho nepřiměje změnit názor. A po tom, co zažili kvůli očkování proti covidu za šikanu, si každé další očkování už z principu pečlivě rozmyslí.

K eskalaci napětí mezi propagátory vakcinace a tzv. „neočkovanými ignoranty“ (slova redaktora Cikrta) došlo také z toho důvodu, že NOS chce zavést elektronický monitoring proočkovanosti zdravotníků a pracovníků v sociálních službách, chce provádět analýzy důvodů neočkování, chce zavést speciální stigmatizující kód ve zdravotní dokumentaci pro rodiče, kteří očkování dětí odmítnou, chce intenzivně zdravotníky o vakcinaci „vzdělávat“, ale současně rozhodně nechce o problémech očkování diskutovat. O vakcínách se nepochybuje, protože jde o nejskvělejší výdobytek v dějinách medicíny. Tečka. Kdo očkuje, bude pojišťovnami oblíben a bonifikován, kdo neočkuje, bude zatracen.

Jak již zaznělo v tisku, Andrej Babiš byl při rozhovoru s SPD upozorněn na částku 100 miliónů korun určenou na „komunikační kampaně“, kterou prý podrážděně a rezolutně škrtnul. Za těch sto miliónů chtěli autoři NOS připravit masivní informační kampaň v médiích, uspořádat různé semináře, workshopy a školení. K tomu měly za 8 miliónů proběhnout sociologické studie s cílem zjistit příčiny neočkovanosti a navrhnout systém edukace „odpíračů“ Dalších 10 miliónů měl spolknout jakýsi VAX kompas na webu a školící modul pro zdravotníky a pracovníky v sociálních službách. Otázkou však zůstává, z čeho chtěli autoři platit onen kýžený nárůst proočkovanosti. V NOS sice nějaké odhady nákladů v celkové výši 2-3 miliardy jsou, ale ani zdaleka tam nejsou uvedené všechny skupiny, u kterých má proočkovanost stoupat. Uvádějí například částku potřebnou na chřipkové vakcíny pro seniory (450–850 milionů ročně při nárůstu proočkovanosti na 50% seniorů), ale tají, co budou stát chřipkové vakcíny pro zdravotníky či lidi v produktivním věku.

Další zlatý důl je očkování proti HPV, které se provádí u děvčat a nověji i u chlapců v pubertě. Toto očkování by mělo chránit před rozvojem karcinomu děložního čípku a dalšími podobnými onkologickými chorobami, ale na efekt se čeká minimálně 15 let. Nejstarší generace žen, které byly v ČR očkované od roku 2006, už by měla protektivní efekt vakcinace pociťovat. Nejedna máma by tedy chtěla vidět, zda toto očkování skutečně vedlo k poklesu incidence nádorů mezi jejich dcerami, nyní mladými ženami. NOS tak může ukázat jistě působivá data ÚZIS o tom, jaká je incidence nádorů u žen očkovaných a neočkovaných. Proč nám tahle data nikdo neukázal? Vědí rodiče, že vakcinace proti HPV není bez rizik a že její bezpečnost nebyla nikdy testována proti skutečně inertnímu placebu?

Kdo si přečte Národní očkovací strategii, kterou dostal Adam Vojtěch od Vlastimila Válka jako dárek na rozloučenou, ten pochopí, že je to strategie natolik tragická, že ji nelze přijmou, nelze opravit a jediné, co dává smysl, je začít znovu a lépe. Autoři měli smůlu, že si to nenechali vysvětlit před rokem, kdy se o ní veřejnost dozvěděla a začala do ní šťourat Angelika Bazalová a spolky Rozalio, SMIS a ProLibertate. Vznikla dokonce Petice za transparentnost a svobodu volby v souvislosti s Národní očkovací strategií, pod kterou už je 39 tisíc podpisů a denně přibývají další. Problematika bezpečnosti očkování se navíc stává vysoce aktuální i díky vyšetřování bezpečnosti vakcinace probíhajícím jak v USA, tak i v sousedním Německu. Možná si to vakcinologové a pan Cikrt ještě neuvědomují, ale jejich hvězdná doba končí a brzy budou muset začít veřejnosti odpovídat na otázky, ze kterých jim bude těžko.