Jak to mají s parazity v Německu

KOMENTÁŘ

Jak to mají s parazity v Německu
Nejen saský školní skandál s gay pornem pro čtrnáctileté vzbudil zájem německé veřejnosti o financování „nevládek“, tedy té části veřejnosti, která si nenechala namluvit, že ji právě toto zajímat nesmí, jinak do minuty zhnědne. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nejen saský školní skandál s gay pornem pro čtrnáctileté vzbudil zájem německé veřejnosti o financování „nevládek“, tedy té části veřejnosti, která si nenechala namluvit, že ji právě toto zajímat nesmí, jinak do minuty zhnědne. Nadace Amadeu Antonio (Amadeu Antonio Stiftung), která bizarní aktivitu spoluorganizovala skrz mladé socialisty, obdržela mezi lety 2020 a 2024 z eráru více než 18 milionů eur. Na rozdíl od Lukáše Novosada si nemyslím, že se vlastně nic nestalo.

 

Záliba extrémní levice v sexualizování dětí je naprosto zjevná a v čase přitvrzuje. Titíž mládežníci z SPD stojí například za metodickou brožurkou „Sexuální pedagogika“, podle které se mají děti od osmi let zábavnou a hravou formou seznamovat s kondomy, lubrikačním gelem a sexuálními pomůckami, jako je umělý penis, orální roušky nebo vibrátor, aby „zjistily, co se jim líbí a co ne“. Nebo si mohou se spolužáky zahrát třeba „teplé bingo“, to progresivní autorstvo doporučuje už od šesti. Normalizována jsou naprosto nenormální čtení drag queens, dospělých mužů, kteří se vyžívají v extrémním crossdressingu před dětským publikem.

Trans průmysl cílí na mladé oběti, neboť zákazníka pak celoživotně závislého na hormonech a další medikaci je třeba podchytit co nejdříve. Z děr lezou individua požadující „destigmatizaci pedofilie“. Na celé věci pobavil jen název projektu Odvaha!, protože samozřejmě zrovna k propagaci neustále se rozšiřujícího vějíře LGBTQ+ není potřeba kuráže ani molekula, tato témata mají do škol brány otevřené dokořán. Naopak konzervativní školní projekt si dnes lze představit opravdu těžko, ředitel by musel mít nervy z ocele a možná u baráku ochranku.

V Německu dnes existuje přibližně 15 tisíc „nevládních“ organizací se stovkami tisíc zaměstnanců, které jsou z velké části financovány z daní lidí, kterým jsou cíle těchto organizací lhostejné, nebo přímo protivné. Proto patří před „nevládní“ uvozovky, stejně jako před „veřejně prospěšné“. Nebo v čem je přesně prospěšné ukazovat osmiletým dětem umělý penis? Čemu pomohly odhalující fotky v saské škole? Že si děti na internetu snadno mohou najít mnohem tvrdší věci, přece není argument.

Prorostlost struktur, které se vymykají kontrole a zároveň fungují jako silní političtí a mediální aktéři, už nabyla takového objemu, že se k veřejné kritice odvažují (Odvaha!) stále častěji i veřejně exponované osobnosti, ačkoli je v Německu stejně jako v Česku tato kritika „na té správné straně“ tabu. „Měli bychom mít možnost zpochybnit, zda je to v pořádku, nebo ne,“ vyjádřil se v březnu třeba bývalý šéf Volkswagenu a Porsche Matthias Müller, který firmu provedl emisním skandálem s dieselovými motory. Ve stejném rozhovoru říká doslova, že Německo je na cestě k DDR 2.0.

Vláda kancléře Merze to ale vidí jinak. Informace o tom, které organizace peníze dostávají, se rozhodla utajit. Na dotaz portálu NIUS se Merzův aparát vymluvil na „nepřiměřené pracovní zatížení“, neboť „v četných úřadech jednotlivých resortů spolkové vlády by bylo třeba prohledávat různé seznamy, databáze a papírové spisy, takže u každé jednotlivé dotace by se měl počítat časový náklad v průměru alespoň dvacet minut, což by ohrozilo funkčně adekvátní realizaci odborných úkolů na ministerstvech“.

Časová investice, kterou ministři spolkové vlády vydávají na podání trestních oznámení kvůli kritice na sítích, se už naopak možná započítává přímo jako realizace těch odborných úkolů…

Německá vláda buď nemá přehled, kam a komu tečou jaké peníze, a je tudíž zcela nekompetentní a měla by odstoupit, anebo tento přehled má, ale veřejnosti ho sdělit nechce. V tomto případě by měla odstoupit také.

Jaká z toho plyne lekce pro Čechy? Plyne z toho, že pokud se vivisekce parastátních struktur neodváží (Odvaha!) tato vláda v tomto volebním období, může se okno příležitosti na dlouhou dobu opět uzavřít. Hysterie postižených je nevyhnutelná a musí se s ní počítat, ostatně základní vlastností institucí je, že se starají především o vlastní přežití.

×

Podobné články