Pro sociální politiku vlády Andreje Babiše to bylo příznačné. Když nedávno šéf ANO veřejně kritizoval „neúměrný“ nárůst podpory v nezaměstnanosti, která lidi nemotivuje hledat si práci, takže by bylo dobré ji osekat, dalo se s tím – zvlášť z pohledu pravičáka – jen souhlasit. Méně už však dávalo smysl, proč loni – půl roku před volbami – pro tento nárůst sám hlasoval. Ač to teď vysvětlil s tím, že nejde o obrat názorů, protože velká novela tehdejší vlády Petra Fialy obsahovala i dobré věci, a proto ji podpořil, šlo o jeden z mnoha pozoruhodných posunů Babišova kabinetu v sociální politice, na nichž lze doložit, jak se mění rétorika a ambice nejsilnějšího vládního hnutí – před volbami a po nich.
Doslova v ohni je teď ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka z ANO, který naráží na monstrprojekt svého předchůdce Mariana Jurečky z KDU-ČSL zvaný superdávka. Tato stále ještě novinka v tuzemském sociálním systému, oficiálně dávka státní sociální pomoci, nahrazuje čtyři dosavadní položky: příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě. Zatímco původní systém umožňoval podat samostatnou žádost o jednotlivé podpory, nově domácnost žádá pouze jednou a úřad posoudí její nárok na všechny složky sjednocené dávky.
Právě tento měsíc – srpen – je z pohledu jejího rozdělování a zásahu do státního rozpočtu zlomový. Ke zhruba 66 tisícům domácností, které dosud o superdávku zažádaly, totiž přibývá přibližně 238 tisíc takzvaných starožadatelů. Tedy lidí, kteří dosud pobírali jednotlivé dávky, které ale teď stát ruší a nahrazuje zmíněnou superdávkou. A poprvé se tak pořádně ukáže, na kolik celá změna stát přijde. Původní odhady ministerstva práce totiž mluvily neurčitě – chtělo by se skoro říct „lidovecky“ –, „tak i tak“.
Přesněji: úřad vyčíslil, že reforma by mohla proti původnímu systému přinést jak úsporu přibližně 2,5 miliardy korun ročně, tak dodatečné výdaje ve výši až 7,4 miliardy. Rozdíl závisel především na tom, kolik lidí začne skutečně všechnu pomoc, na kterou má nárok, čerpat. Což samozřejmě stát nedokázal předem říct.
Superdávku předěláme – časem
Juchelka byl před volbami ke změně velmi kritický. „Superdávka je teď chaos,“ říkal loni v září. Nakonec se však s tímto Jurečkovým „dítětem“ musel smířit mnohem víc, než původně předpokládal. Odstoupit od superdávky by totiž znamenalo ještě větší chaos. Větší zásahy se odkládají, zatím Juchelka provedl spíše drobné úpravy, které už prošly sněmovnou. Týkají se nového vyhodnocování příspěvků na bydlení a rozšíření okruhu takzvaných zranitelných domácností – dosud to byly domácnosti se samoživiteli a dětmi do sedmi let, nově půjde o samoživitele s dětmi až do 15 let.
„Jsem z těch změn trochu zklamaný, protože jsme se snažili, aby superdávka byla velmi adresná a motivační. Pan ministr to ale rozšířil tak, že docela plošně rozdali devět miliard korun,“ tvrdí exministr, byť je jinak celkem smířlivý. A dává najevo, že vzhledem k ostré předvolební rétorice ANO proti superdávce čekal mnohem ostřejší řez. „Třeba ta zranitelnost pro rodiče dětí do 15 let nějaký smysl dává. Ale je úplně jiná situace, když má rodič samoživitel jedno dítě do 15 let, anebo třeba čtyři. To si, myslím, že zasluhovalo nějaké odlišení. Oni se tím ale odmítli zabývat a dali to plošně,“ namítá Jurečka, podle něhož tak vláda namísto ambiciózních předvolebních prohlášení šla cestou nejmenšího odporu.
„Panu Jurečkovi se to snadno řekne. Časem ty parametry změníme, pracujeme na tom. Ale teď šlo o to, udělat to co nejjednodušeji a nejspravedlivěji,“ říká člen sněmovního sociálního výboru a poslanec ANO Marek Novák. „Nastavovat pravidla v oblasti takovýchto dávek je vražedné. Například živnostníci to mají nastavené hodně nespravedlivě – značně je to omezuje proti těm, kteří se na to vykašlou a radši jdou na pracák. Musíme se zaměřit na to, jak motivovat lidi, aby provozovali dál tu živnost, a ne aby ji zavřeli. To je třeba zrovna věc, kterou teď kolem superdávky dost řešíme,“ popisuje koaliční poslanec s tím, že platí, že hnutí ANO má se superdávkou stále problém.
„Nicméně když vidíme, jaké potíže způsobil přechod na superdávku na úřadech práce, musíme k tomu přistupovat citlivě, protože jakákoli změna, která se udělá, komplikuje administrativu. Zasahovat do toho nějak narychlo bez větší rozvahy by akorát mohlo ohrozit vyplácení sociálních dávek,“ tvrdí.
Horký brambor důchodů
Podobně opatrně vláda postupuje ohledně rušení Jurečkovy důchodové reformy, která mimo jiné přinesla navýšení hranice věku odchodu do důchodu z 65 na 67 let. Ač bylo sporné nazývat ji reformou, šlo spíše o parametrické úpravy, při nichž se Jurečka nakonec mnohem více držel zpět, než to zprvu vypadalo, pořád to byla prakticky první podobná reakce vlády na stárnutí populace od dob vlády Petra Nečase. Hlavně z prolomení hranice 65 let se však stal symbol. A jedno z témat volební kampaně.
„Věřte, že tato reforma dlouho platit nebude. Lidé to sledují, věřím, že nám dají svůj hlas, a my toto zvěrstvo stoprocentně zrušíme,“ slibovala třeba současná ministryně financí Alena Schillerová, která reformu označovala za „asociální paskvil“.
„Nezrušili vůbec nic a je evidentní, že to prakticky celé tak nechají,“ myslí si teď Jurečka. „Upustili od toho, že by měli důchodcům vracet to, co jim Jurečka údajně sebral při úpravě mimořádných valorizací. Upustili od toho, aby měnili vzorec výpočtu nových důchodů,“ dodává.
Juchelka odmítá, že by z plánů na rušení řady bodů Jurečkovy reformy sešlo. Jen to podle něj nebude hned. „Určitě budeme od roku 2028 stropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech. Bude tak splněn strop, tak jak je uvedený v programovém prohlášení vlády,“ řekl ministr před časem Deníku s tím, že změny hodlá rozfázovat.
„Nejdříve (provedeme) valorizaci, to znamená to, co skutečně finančně pomůže seniorům – jak řádné valorizace, tak i ty věkově podmíněné. A samozřejmě i lepší podmínky pro pracující seniory. Potom přijde na řadu i věk odchodu do důchodu pro náročné, rizikové profese. A také dále budeme stropovat věk odchodu do řádného důchodu, protože tato změna se nedotkne nikoho, kdo do důchodu v tomto volebním období půjde. Za mě je to všechno úplně logické, a žádná věc z toho se tedy neodkládá,“ argumentuje současný ministr.
Zřejmé je, že vládě se hodí s vrácením věkové hranice odchodu do důchodu na 65 let nespěchat. Tento krok, který je trnem v oku mnoha ekonomů a jde proti demografické křivce v zemi, totiž může zhoršit rating České republiky. Jinými slovy, může to zvýšit úroky, za které si stát půjčuje peníze. Pokud se nicméně bude v příštích letech zrychlovat ekonomický růst a snižovat schodek státního rozpočtu, jak vláda stále očekává, může se vše ve výsledku vyvážit.
Juchelkovi pak nutno přičíst k dobru, že se ve svých úpravách důchodové reformy snaží dost zaměřit na zlepšení třetího pilíře – tedy důchodového spoření – a rovněž na podporu pracujících seniorů. Pokud by se toto vše podařilo, nemusí být sražení věkové hranice odchodu do důchodu, jejíž hlavní efekt stát pocítí až v daleké budoucnosti, nakonec takovou pohromou, jak se teď mnozí obávají.
Mnohamiliardové náklady
Jenomže problémy, které budou stát velké peníze, jsou jinde. Juchelkovo ministerstvo teď spíše než „zaparkovaná“ důchodová reforma pálí, jak se postavit k valorizaci penzí v příštím roce. Podle zákona vychází na zhruba 300 korun měsíčně, což by bylo nejméně za posledních deset let. Zvlášť v kontrastu s tím, že u nás po letech konečně zase začaly růst reálné mzdy, by šlo pro seniory – kteří tvoří velmi významnou voličskou skupinu hnutí ANO – o nemilou zprávu. Jak se dokáže nízká valorizace důchodů stát pro veřejnost až symbolem, by mohl vyprávět třeba někdejší ministr financí Miroslav Kalousek.
Juchelka tak už dříve navrhl, aby vláda využila možnosti navýšit důchody prostřednictvím speciálního nařízení o dalších 300 korun. Celkově by si tak důchodci od prvního ledna příštího roku přilepšili v průměru o 600 korun. Pro státní rozpočet by to však znamenalo dalších deset miliard navíc.
„Když jsem naposledy přidával zhruba 365 korun, tak se mi vysmívali, že je to málo. Teď sami vidí, jaké to je, a zjišťují, že na pořádnou valorizaci nemají prostředky,“ říká Jurečka. „Přesnější číslo valorizace budeme vědět v září,“ odráží pak dotazy Juchelka. Ten má vedle mnohých dalších ještě jeden velký úkol související s důchodovým věkem – v tomto případě dalece přesahující jedno volební období, natož jeden rok. A sice připravit stát na stárnutí populace.
Juchelkovo ministerstvo minulý měsíc představilo společně s Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR a společností Deloitte studii, jejímž asi nejvarovnějším zjištěním je, že bude v příštích desetiletích výrazně přibývat zejména lidí ve věku nad 85 let, seniorů s demencí a dalšími onemocněními spojenými se ztrátou soběstačnosti.
Čísla jsou neúprosná. Aby současný systém do roku 2035 nezkolaboval, bude podle studie potřeba investovat 70 miliard korun a vybudovat 35 tisíc nových lůžek. Náklady na systém by kvůli přibývání lidí nad 65 let měly vzrůst ze současných 80 na 137 miliard korun ročně. Stát bude muset přitom logicky nejen víc investovat do zařízení, ale také do podpory, respektive motivace rodin, které se o své stárnoucí příbuzné starají. Podle ministra jde o „jednu z největších výzev, které Českou republiku v příštích desetiletích čekají“. Plány, co s tím, chce Juchelka představit zhruba v následujícím roce. „Už aby pan ministr začal,“ šije při tom do něj Jurečka.
00:01
