Předměstí ukrajinského Dnipra čelilo ve čtvrtek ráno bezprecedentnímu raketovému útoku z Ruska. Nejdřív se spekulovalo o tom, že Rusové použili mezikontinentáln ...
Mezi konzervativci panuje přesvědčení, že v kulturní a sociální sféře vedou zoufalý a předem prohraný boj. Nejlepší, co mohou udělat, je síly „pokroku“ zdržovat, šance na obrat je však nulová. Že tomu tak nemusí být, ukazuje včerejší rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, které je prezentováno jako první velké vítězství sociálních konzervativců za několik desetiletí. Zároveň to ukazuje, co se začne dít, když si levice uvědomí, že ztrácí svůj kulturní monopol.
Přitom rozhodnutí amerických ústavních právníků není zdaleka definitivní. Týká se texaského zákona, který zakazuje umělé interrupce po zaznamenání srdečního tepu nenarozeného dítěte, což v praxi znamená po šestém týdnu těhotenství. Odpůrci zákona žádali Nejvyšší soud o pozastavení platnosti předběžným opatřením. To soud poměrem 5 hlasů ku 4 odmítl. Zdůraznil, že se nejedná o rozhodnutí ohledně ústavnosti zákona, jen norma zůstane v platnosti, dokud žaloba na ni nedoputuje k Nejvyššímu soudu obvyklým způsobem a ten o ní nerozhodne v plnohodnotném řízení.
Pro progresivisty je to šok. Byli zvyklí, že od roku 1973, kdy Nejvyšší soud rozsudkem v případu Roe vs. Wade legalizoval potraty, se okolnosti v této oblasti vyvíjely v jejich prospěch. Bojí se, že rozhodnutí je předvěstí dalších rozsudků. Před soudem totiž leží žaloba na stát Mississippi, který zakázal potraty po 15. týdnu těhotenství. Momentální stav je takový, že státy mohou zakazovat potraty po 22. týdnu, a pokud by Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch Mississippi, znamenalo by to zásadní prohru pro zastánce interrupcí.
Dělat dalekosáhlé závěry z odmítnutí uvalit jedno předběžné opatření je předčasné. Jedním z důvodů je, že texaský zákon je napsán velmi obratně. Sice zakazuje potraty po šesti týdnech, ale zároveň zakazuje státním orgánům zákon jakkoliv vymáhat. Vymáhání zákona převádí na soukromé občany. Ti jsou vyzýváni, aby žalovali kohokoliv, kdo „pomáhá a navádí“ k potratu. Samotné ženy, které jdou na potrat, žalovat nelze, ale jak neopomene zdůraznit každý článek kritizující ustanovení, například řidič Uberu, který doveze ženu na potratovou kliniku, již žalován být může. Komukoliv, kdo takový soud vyhraje, stát zaplatí náklady a dostane odměnu 10 tisíc dolarů.
Nejvyšší soud ve svém odůvodnění v podstatě přiznává, že se jedná o natolik novátorský přístup, že neví, co si s tím počít. Hlavní problém je, že tu není nikdo, komu předběžné opatření přikázat, aby zákon neaplikoval. Vláda Texasu se toho dobrovolně vzdala a rozeslat příkaz všem obyvatelům státu je blbost. To však neznamená, že samotný zákon nemůže být soudy v budoucnu zrušen. Čeká na podání první žaloby podle zákona, aby ta potom mohla k němu doputovat a on mohl rozhodnout. V podstatě k tomu přímo vyzval. Nikdo ale neví, jak dlouho to může trvat.
Texas tak přišel s chytrým způsobem, jak se vyhnout předběžnému opatření, i když poněkud krátkozrakým, jelikož se může v budoucnu obrátit proti konzervativcům. Není těžké si představit, že demokratický stát zakáže zbraně, odmítne zákon vymáhat, ale umožní občanům žalovat kohokoliv, kdo má pistoli.
Hysterické lamentování nad koncem potratů v USA je tedy předčasné. Je však pravda, že Nejvyšší soud je nejblíže zpřísnění současného zákonodárství ohledně interrupcí od sedmdesátých let. Může za to kombinace série přešlapů demokratů, umného politického manévrování, štěstí a pochodu institucemi. Soudnictví je snad jediná veřejná oblast, kde konzervativci úspěšně okopírovali model liberálů a obsazují pozice ve velkém. Zvláště instrumentální v tom je Mitch McConnell, šéf republikánů v Senátu, který během Trumpova prezidentství protlačil přes 200 soudců, včetně tří nejvyšších. Demokraté mu v tom pomohli, když ještě za Baracka Obamy zmenšili nutný počet hlasů na schválení soudce z 60 na 50. McConnell je přitom varoval, že toho budou litovat. Trump pak následoval rady svých poradců a jmenoval spolehlivé konzervativní soudce a nepouštěl se do žádných dobrodružství. Výsledek je, že poměr konzervativních soudců a liberálních na Nejvyšším soudu je 5 ku 3, pak je tu ještě předseda soudu John Roberts, oficiálně konzervativec, ale často hlasující s liberály. Sociální konzervativci tak doufají, že jsou velmi blízko zrušení či změkčení rozsudku Roe vs. Wade.
To by však nevedlo k vyřešení americké debaty o interrupcích. Zrušení Roe vs. Wade by pouze vrátilo potratovou legislativu na úroveň jednotlivých států. Víc bojišť znamená více polarizace.
Zároveň progresivní aktivisté žádají radikální kroky, které mají zvrátit momentální převahu konzervativců v soudnictví. Chtějí například rozšířit počet nejvyšších soudců nebo udělat z Portorika a Washingtonu, DC, státy, předpokládajíce, že by volily demokraty. Tím by získali čtyři senátory navíc. Samotní politici jsou zatím zdrženliví, protože si uvědomují, že tuto taktiku může využít i druhá strana.
V kulturních válkách se právě otevřela nová fronta.
AKTUALIZOVÁNO
00:02
