Lovec virů: Indiana Jones, který chrání lidstvo před katastrofou

Nathan Wolfe připomíná spíše drsného dobrodruha než profesora virologie. Cestuje po světě, snaží se identifikovat nové patogeny a zabránit jejich šíření. Indiana Jones virologie, jak mu často přezdívají, je elitním vědcem, k jehož běžnému pracovnímu prostředí patří džungle.

Americký biolog, profesor Stanfordovy univerzity a ředitel úřadu Globální virové prognostiky, se po celý svůj život snaží objevit smrtelné viry ještě předtím, než budou mít možnost spustit epidemii či dokonce pandemii. Jeho boj za ochranu lidstva může být mnohem účinnější než nasazení speciálních vojenských jednotek.

Pokud jste přesvědčeni, že ebola je ta nejstrašnější choroba, co může člověka potkat, Wolfe vám to vymluví. Hluboko v afrických lesích žije podle něj mnohem více a mnohem nebezpečnějších patogenů, o kterých nikdy nikdo neslyšel. Číhají v opicích, v netopýrech, ve zvířatech, která budou pravděpodobně jednou lovena a zkonzumována. „A když k tomu dojde, nastane peklo,“ prohlašuje na svých přednáškách sugestivně. „Během několika posledních staletí lidé vytvořili radikálně propojený svět – svět, kde člověk může doslova jeden den zmáčet své boty v bahně Austrálie, a druhý den už se s nimi zase brodí v řekách Amazonky. Tento až děsivě mobilní svět uvádí na svou globální scénu i nové infekční patogeny. Už dávno nežijeme na planetě, kde se nás netýkalo to, co právě probíhá kdesi v nepřístupné části vzdáleného kontinentu. Nyní žijeme na planetě zcela mikrobiálně sjednocené. Celý svět se stal jediným mikrobiálním inkubátorem,“ napsal ve svém světovém knižního bestselleru The Viral Storm (Bouře virů).

Výměna genů

K nejúčinnějším virovým strategiím řadí Nathan Wolfe výměnu genů. Vzhledem k tomu, že zvířata někdy bývají infikována různými viry současně, mohou podle vědce fungovat jako živá laboratoř. Na podobném principu je podle vědce postavený i virus HIV, jenž se rozšířil konzumací masa divokých šimpanzů, kteří byli nakažení. Nicméně nejen konzumace masa zvířat z buše je rizikem. Virolog poukazuje na další cesty vedoucí k nebezpečí: „I moderní zemědělská velkovýroba poskytuje důležitý kontakt pro nově se vyskytující viry. Dnes máme na světě více než miliardu skotu, více než miliardu prasat, více než 20 miliard kuřat. Za celou naši historii nemá tahle skutečnost obdoby. I když jsou chovy hlídané, každé jednotlivé zvíře působí jako potenciální brána pro napadení lidské populace viry.

Most of the information on earth is locked up in life! Biology - the next wave in the data deluge http://t.co/4r6ow7Ds4W @metabiota @DCVC

— Nathan Wolfe (@virushunter) 18. června 2013

Jako asistent na Univerzitě Johnse Hopkinse se například vypravil do Afriky, kde žil v džungli s místními lovci a studoval jejich praxi. V roce 2006 se stal profesorem epidemiologického oddělení na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a začal hledat další způsoby, jak předpovědět a zabránit vzniku nových epidemií. Vedl výzkumné projekty v Africe a jihovýchodní Asii, v Číně spolupracoval s vědci na vyšetřování „vlhkých trhů“, kde se prodávají živá zvířata, která často bývají zdrojem virového přenosu. Jeho epidemiologické výzkumy dnes pokrývají takřka celý svět. Tvrdí, že jejich podstatou je příběh neustále rostoucí intimity mezi lidmi a jinými druhy živočichů, která ve svém důsledku přivádí na svět patogeny, s nimiž se lidský imunitní systém nikdy předtím nesetkal. „Když se řekne intimita, vybaví se nám sex nebo porod. Ale z pohledu mikrobiologie je stejnou intimitou lov či řeznictví, spojení mezi jedním druhem a všemi tkáněmi druhu jiného.“