Chodí se na nás dívat jako na zvířata, stěžují si lidé z rušených ubytoven v Ústí

Ústecké ubytovny

Chodí se na nás dívat jako na zvířata, stěžují si lidé z rušených ubytoven v ÚstíNOVÉ
Ubytovna v Klíšské ulici. Foto:

Echo24

4
Domov
Ladislav Šustr
Sdílet:

Nájemníky blížící se konec děsí, lidé z okolí se ho nemohou dočkat. Řeč je o dvojici ubytoven v Ústí nad Labem, které v důsledku rozhodnutí radnice koncem června končí. Z dvou set obyvatel zbývá umístit 56 nájemníků. Ti kteří v ubytovnách i nadále zůstávají si stěžují, že se z nich stala atrakce, ale nic víc. Jejich sousedé uzavření ubytoven vnímají jako úlevu. Vadí jim hluk, nepořádek.

Jedna z ubytoven se nachází v ulici Klíšská, která je od hlavního nádraží vzdálená na deset minut pěšky. Samotná ulice je dlouhá okolo kilometru a zprvu nepůsobí dojmem, že by se na ní měla nacházet vybydlená budova. Na jejím počátku má například regionální kancelář poslanec za ODS Karel Krejza. Ubytovna se nachází zhruba v polovině ulice. Jak se k ní člověk přibližuje, začíná se měnit okolí. Přibývají odpadky na chodníku a k vidění jsou rozbitá okna v bývalém sídle jednoho z regionálních deníků. Klíšská ubytovna je rozeznatelná už z dálky, kvůli obyvatelům postávajícím na chodníku. Někteří si před dveře vynesli i židle.

Ze zájmu médií však velkou radost nemají. „Pořád se o nás píše a co z toho. Už toho máme dost. Na nás se sem chodí dívat lidé jak na zvířata,“ říká důrazně jedna z obyvatelek. Před ubytovnou je vysypané sklo, které se snaží mladíci zamést. „Bordel tady dělali jiní, ti už odešli,“ doplňuje rázná obyvatelka. Celá budova však působí velmi opuštěně. Některá okna jsou rozbitá a v horních patrech  je pověšené prádlo, které pod náporem větru létá do všech stran.

Kousek od ubytovny se nachází realitní kancelář, kde nabízí pronájmy bytů. Podle jednoho z romských zaměstnanců je v celém Ústí nad Labem bytů dostatek. „Pronajímáme byty od pěti tisíc, nejčastěji pro dva lidi. Poslední dobou si ale všichni hodně vybírají a často byty nechtějí,“ říká čtyřicetiletý muž. Když přijde řeč na obyvatele z ubytoven, tak se začíná rozčilovat. „Těmhle bych byt nikdy nedal, poslal bych je nejradši do lesa. Viděl jste ten bordel? Žádného z nich bych nikdy neubytoval a to si pište, že si vybíráme,“ řekl zvýšeným hlasem. Při odchodu dodává, že poslední den v červnu přijedou policisté s bezpečnostní agenturou, která všechny obyvatele vyžene pryč.

Podobně jako muž z realitní kanceláře hovoří i obyvatelka Hana P. od nedalekého obchodního domu. „Dělají tu velký nepořádek, pořád postávají před tou ubytovnou a hulákají na sebe,“ říká obyvatelka části Klíše.

V místní hospodě, která je pouhých pár minut pěšky daleko, ubytovnu neřeší. „Nám je to jedno, oni sem nechodí. Jedině když procházíte kolem té ubytovny tak si jich všimnete. Problémem je spíš obchod s chudobou, který se ve městě rozmohl,“ říká výčepní z plzeňské hospody.

Druhá z uzavírajících se ubytoven se nachází ve čtvrti Střekov. Cesta k ní vede okolo řady průmyslových budov. I zde je podobně živo jako před ubytovnou v Klíšské. Romové vykukují z oken právě ve chvíli, kdy ke zvonkům přichází pošťačka. „Paní listonošová, potřebuju občanku?“ ptá se hlasitě jeden z mužů z druhého patra. Podobně jako v první ubytovně se nechtějí nájemníci o stěhování bavit. „Chodí za náma pracovnice a snaží se nám najít ubytování. Bez peněz ale nemůžeme nic najít. Město nám navíc nedá příspěvek,“ říká čtyřicátník David.

O dvě ulice dál si však lidé uzavření ubytovny nemohou vynachválit. „Neumíte si představit jaké to je. Celý den jde odtamtud velký řev a často tam jezdí policie. Těšíme se až půjdou pryč,“ říká postarší dáma na autobusové zastávce.

V nedaleké hospodě se místní obávají toho, že se jednoho dne nájemníci vrátí. „Akorát se ten problém dočasně přesune někam jinam. Bojím se, že to město zavedlo jen kvůli volbám,“ připomíná jeden ze štamgastů blížící se komunální volby v říjnu.

Města se brání chudobě

Obchod s chudobou je pro města se sociálně slabými skutečným problémem. Majitelé ubytoven požadují vysoký nájem, který se blíží až k deseti tisícům korun za jednopokojový byt bez sociálního zařízení. Města jsou proti těmto obchodníkům krátká. Radnice a magistráty tak přišly s odpovědí, kdy vytvoří zóny v určených částech města. V nich poté nově příchozí nájemníci nedostanou příspěvky na bydlení. Města se tak snaží zamezit přílivu dalších nájemníků. Ústí nad Labem vyhlásilo po celém městě dvaadvacet takových zón. Do budoucna magistrát přemýšlí nad tím, že zákaz vyplácení příspěvků bude rozšířený po celém městě. K podobnému kroku se odhodlali například v Havířově, kde oblast sahá na celou panelovou zástavbu.

Purkyňova ulice.
Purkyňova ulice. Foto:

Echo24

Problém ústeckých ubytoven je s vytvořením zón spojený. Majitelka obou budov Lea Anderlová kvůli zdravotním problémům skončila s podnikáním. Nájemníci si tak složitě hledají ubytování, protože je spousta ubytoven ve vyhlášených oblastech.

Podle místostarosty centrálního obvodu Karla Kariky stála na začátku vyhlášení zón ubytovna Freedom v Krásném Březně. Tam lidé spali i ve sklepních prostorech. „Rozšíření těchto bez doplatkových zón na dvaadvacet míst byl dále nesmysl, jako celý tento zákon, který bez zákona o sociálním bydlení nedává smysl,“ tvrdí Karel Karika.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: 

Krize v ústeckých ubytovnách. Domov našla jen polovina vystěhovaných

Lidovci chtějí mimořádnou schůzi Sněmovny kvůli dávkám na bydlení

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články