Zrovna když už to vypadalo, že kauza Vrbětice pomalu mizí z médií, přišla opravdu výbušná zpráva. Server Seznam Zprávy tvrdí, že ministr vnitra Jan Hamáček plánoval letět do Moskvy, aby tam ututlání vrbětického skandálu vyměnil za milion dávek vakcíny Sputnik a za pořádání summitu Biden–Putin v Praze. Tento plán měl předložit 15. dubna na schůzce, které se účastnili velvyslanec v Moskvě Vítězslav Pivoňka, šéf rozvědky Marek Šimandl, ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun, policejní prezident Jan Švejdar a později se přidal i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Hamáček tvrzení Seznam Zpráv rezolutně odmítá a označuje je za lži.
Je pravda, že článek Seznam Zpráv není příliš vypodložený, opírá se především o anonymní zdroje a účastníci schůzky mluvící „na jméno“ pouze potvrdili, že setkání proběhlo, nikoli jeho obsah. Zeman dokonce tvrdí, že nenabyl dojmu, že by Hamáček chtěl „kauzu jakýmkoli způsobem utlumit nebo ukončit“, ale přiznává, že dorazil pozdě. Podle Seznam Zpráv Hamáček měl svoji vizi předestřít před Zemanovým příchodem a ostatní účastníci ho měli od nápadu odradit. Celá konstrukce se tak jeví jako spekulace bez konkrétních důkazů. Je také dobré mít na paměti, že Janek Kroupa, jeden z podepsaných autorů, má za sebou několik závažných přešlapů. Například v roce 2006 obvinil Věru Jourovou, tehdy náměstkyni na ministerstvu pro místní rozvoj, ze zapletení do korupce. Policie později konstatovala, že k žádnému zločinu nedošlo.
Upozornění na schůzku z 15. dubna je pro Hamáčka nepříjemné z jiného důvodu. Znovu se totiž dostává do středu pozornosti jedna z nejzáhadnějších částí vrbětické kauzy, Hamáčkova zrušená cesta do Moskvy. Tu Hamáček oficiálně plánoval, aby v Rusku vyjednal dodávky Sputniku. Nyní již víme, že v době, kdy se výlet připravoval, Hamáček a premiér Andrej Babiš již měli od tajných služeb informace, že za výbuchem ve Vrběticích stojí zřejmě ruská vojenská rozvědka GRU. Hamáček se tedy chystal jednat s Kremlem s plným vědomím, že ten na českém území nařídil sabotáž.
Hamáček sice vytrvale tvrdí, že celá moskevská anabáze byla jen zastírací manévr, jenže tomu nevěří již vůbec nikdo. Babiš Hamáčkovu verzi opakovaně nepotvrdil. Zdá se tedy jisté, že Hamáček plánoval jednat s otevřeně nepřátelským režimem. Pokud by měl Hamáček za něco rezignovat, tak za toto. Ale o tom, že tam Hamáček letěl přímo s plánem vyměnit Sputnik za zametení kauzy Vrbětice pod koberec, se dá zdárně pochybovat. Tou dobou již informace o skandálu začaly prosakovat do médií, Hamáček tak možná ani neměl prostředky, jak kauzu pohřbít.
Jsou tu další podivnosti. Hamáček povolal velvyslance Pivoňku zpět do Prahy v době, kdy ministrem zahraničí byl ještě Tomáš Petříček, tomu však o tom nedal vědět. Hamáček se sice brání, že tak učinil z titulu vicepremiéra a že neexistuje zákon, který by mu to zakazoval, ale je to minimálně vysoce nestandardní. Spíše to svědčí o snaze Hamáčka své plány před svým stranickým rivalem zatajit. Záhadou také je, proč se zmiňované schůzky nezúčastnil šéf kontrarozvědky BIS Michal Koudelka, když byli přítomni všichni ostatní příslušníci bezpečnostních služeb. Hamáček to vysvětluje tím, že schůzka se týkala vnějších záležitostí, do kterých nemá BIS co mluvit. To však zase nevysvětluje přítomnost policejního prezidenta a nejvyššího státního zástupce, kteří taktéž nemají v gesci vnější politiku.
Nicméně tyto okolnosti stále neukazují na údajnou „zradu“, ze které Hamáčka někteří nyní obviňují. Mnohem pravděpodobnější je, že to vše bylo součástí Hamáčkovy strategie přitáhnout k ČSSD národovecké a proruské voliče, a tak se udržet ve sněmovně. Proto nic neřekl liberálnímu Petříčkovi, který navíc kandidoval proti němu na stranickém sjezdu. Znovu je potřeba říct, že Hamáčkův pokus o proruskou otočku v zahraniční politice je ostudný, nicméně to neznamená, že konstrukce Seznam Zpráv není pochybná. Absence Koudelky je sice podivnější, ale znovu to není důkaz pro to, že by Hamáček chystal v Moskvě zmiňovaný handl.
Hamáček tak evidentně hrál složitou partii, která nevyšla. Výsledkem je, že ta část veřejnosti, která ho nepovažuje za vlastizrádce, ho má jenom za šaška. O důvod víc, aby zvážil hození ručníku do ringu.
Odstoupení Hamáčka ale očekávat nemůžeme. Hlavní vliv tak bude kauza mít na opozici, zvláště na koalici Spolu (ODS + KDU-ČSL + TOP 09), na kterou Vrbětice působí jak polití živou vodou. Konečně je tu téma, kterému Spolu rozumí a dokáže se o něm jasně vyjadřovat. To druhý opoziční blok Pirátů a Starostů je mnohem zdrženlivější.
Koalice Spolu tak získala novou munici pro svůj požadavek vyslovení nedůvěry vládě. PirStan tvrdí, že tento postup je nezodpovědný, jelikož by posílil moc prezidenta Miloše Zemana, který by následně najmenoval proruskou vládu. Chtějí jít proto cestou rozpuštění sněmovny.
Jenže postup Spolu má jednu velkou výhodu, totiž větší šanci na úspěch. Strach ze Zemanovy proruské vlády je nejspíše přehnaný. Prezident již prohlásil, že v případě pádu vlády nechá Babiše dovládnout v demisi. Nevýhoda je, že by vyslovení nedůvěry vládě bylo spíše symbolickým krokem. I symboly jsou však důležité.
Hraje se tak o to, kdo bude působit drsněji a přiláká více nespokojených voličů. Ke shození vlády by však jako důvod měla stačit nezvládnutá pandemie a proruské kroky v době, kdy už její představitelé o Vrběticích věděli. Netřeba se opírat o spekulativní články bez přímých důkazů.
00:02
