Italští holubi se vracejí

NÁZORY ČTENÁŘŮ

Italští holubi se vracejí
Z filmu Macalusovy sestry Foto: Rosamont, Minimum Fax Media, Rai Cinema
Názory čtenářů

Mirka Ferrara

Tak jako mnoho festivalů, probíhá MittelCinemaFest, týden italského filmu (26. 11 - 3. 12), letos, on-line. Jeden z mnoha filmů, který si budete moci pustit, budou Macalusovy sestry režisérky Emmy Dante, uváděný na 77. filmové bienále v Benátkách.

Film je adaptací divadelního představení, které se hrálo s velkým úspěchem od roku 2014 v italských divadlech, už tehdy premiéru režírovala Emmou Dante. Příběh ve filmu vypráví o životě a smrti pěti sester (Pinuccia, Maria, Lia, Katia a Antonella), v divadelní hře sester je sedm a vstupují i rodiče. Divadelní inscenace byla holá, na scéně nebyly žádné předměty, herečky stály na podiu a přes jednu čáru nakreslenou na podlaze divák mohl pochopit, jestli ta, která mluví je živá nebo mrtvá postava. Film je, na rozdíl od divadelního představení, přeplněný předměty, záběry na ně jsou po celém bytě, většina filmu je natočená právě v jednom bytě na předměstí Palerma a ty předměty jako by žijí a umírají s představitelkami. Film se jakoby odehrává ve „vnitřku“ postav, točí se okolo vztahů, života a smrtí pěti sester a proto je rozdělený na tři časové úrovní: dětství, dospělost a stáří.

Chronologicky film začíná v létě na počátku devadesátých let v Palermu přípravou výletu na nejznámější pláž Palerma: Mondello. Sestry mají zvláštní vztah k této pláži, důvod divák zjistí na konci filmu, během výletu se stane tragédie, která zasáhne do života všech.
Druhá rovina je dospělost, která znamená osamostatnění, nenaplněné sny a zodpovědnost za své činy. Zvuk mobilů, sms nebo zprávy whatsappu doprovází tento úsek života; na konci je stáří, osamění a nacházení předmětů, které během života se nějak ztratily. Ty předměty jsou denního použití, jsou to talíře, panenky Barbie, dárky ze svateb nebo křtu dětí, šaty, rtěnky, knihy, ale každý z nich doprovází jednu sestru až do konce. Aby průběh života sester byl reálnější tak pět sester hrálo během filmu dvanáct hereček, jak tvrdí sama režisérka: aby stárnutí bylo opravdové a nebylo maskované makeupem.

Co spojuje sestry, je jejich vztah, vztah mezi nimi je na prvním místě, současně je to také vztah k životu, který si každá zvolí nebo pasivně příjme. Vztah není jen láska, ale také nenávist a tajemství. Ve filmu figuruje málo mužských figur a nejsou důležité pro život Macalusových sester, to, čím jsou nebo se staly, není vázaný na muže. Naopak vztah, které všechny sestry prožívají stejným způsobem je ten k holubům, bydlí v posledním patře starého činžáku a nad nim v podkroví chovají holuby, který pronajímají na různé svatby a tím se živí. Holubi se vždy vracejí a ten prostor holubí, jak by divák čekal celý zakálený, je naopak bílý, světlý až nevinný. Ve finální scéně jsou to právě holubi a moře fotografie loučení.

Mirka Ferrara, autorka je překladatelka