Jak se ohýbají justiční normy

Donald Trump se zjevně cítí poté, co ho Senát zprostil ústavní žaloby, na koni. Kdo čekal, že bude z toho, že vejde do dějin jako třetí prezident podrobený impeachmentu, schlíplý, ten se mýlil. Ale to nečekal nikdo.

Naopak Trump nemarnil čas a dva z vládních činitelů, kteří proti němu při impeachmentu vypovídali, obratem vyhodil. U jednoho z nich, podplukovníka Alexandra Vindmana, toho času úředníka Národněbezpečnostní rady, navíc na Twitteru nadhodil, že by měl být podroben disciplinárnímu řízení. Druhým, který byl na hodinu vyhozen, byl velvyslanec při EU Gordon Sondland. Oba dva vypovídali tak, že Trumpovo jednání vylíčili v nelichotivém světle – Vindman iniciativně, Sondland z nezbytí, poté, co zjistil, že se řítí rovnou k obvinění z křivé výpovědi.

Jenže ten příběh Trumpovy pomstychtivosti je třeba korigovat.

Rada národní bezpečnosti nemá mnoho stálých zaměstnanců. Většina z nich je tam dočasně, zpravidla na fixní období, „zapůjčena“ z Pentagonu, ministerstva zahraničí a dalších velkých úřadů. Vindman se měl vrátit do Pentagonu v červnu. Kdy měl nastoupit jako učitel na vojenské vysoké škole ve Washingtonu. Takto se tedy vrátí dřív, Pentagon pro něj našel práci na úřadu zodpovědném za pozemní vojsko a v červnu podle plánu začne učit. Tedy ne přesně to, co si představíme pod pojmem „vyhozen“.

Co se týče Gordona Sondlanda, to byl typický politický velvyslanec. Stal se velvyslancem, protože Trumpovi přispěl ve volební kampani a protože chtěl. Dokud si před Kongresem neuvědomil, že jiné výpovědi a důkazy mu zužují manévrovací prostor, byl to právě on, kdo vůli prezidenta v celé ukrajinské anabázi prosazoval kariérním diplomatům navzdory. Prezident má právo odvolat na hodinu kteréhokoli velvyslance a zejména v případě politických velvyslanců o legitimitě tohoto práva nikdo nepochybuje. Politická snaživost se tedy hoteliérovi ze státu Washington moc nevyplatila, ale mnoho slz za něj asi uroněno nebude.

Ale co víc, jiný prezident by se nezachoval o moc jinak. Možná by nenechal eskortovat Vindmana ochrankou a nevyprovodil by ho zlovolným tweetem, ale lze si představit, že by s ním nadále spolupracoval? Ten člověk by nemohl efektivně vykonávat svou práci, protože by mu nikdo nevěřil s důvěrnými informacemi. Jeho odchod by byl decentnější, ale došlo by na něj.

Povážlivější bylo, jak se Trump vložil do případu Rogera Stonea. Tento jeho někdejší dlouholetý spolupracovník byl koncem minulého roku shledán vinným z obstrukce kongresového vyšetřování, lhaní Kongresu a ovlivňování svědků. Po samotném výroku o vině je na řadě fáze odsouzení. O výši trestu rozhodne soudce, ale žaloba předkládá své doporučení. Ve Stoneově případě požadovala devět let vězení. To se Trump dozvěděl a napadl to – jako obvykle – na Twitteru. „Toto je strašná a velmi neférová situace. Skutečné zločiny byly na druhé straně, a těm se nic nestane. Nelze dopustit takovou justiční chybu!“

Zároveň ministerstvo spravedlnosti přes hlavy státních zástupců, kteří na případu pracovali, stáhlo jejich doporučení a nahradilo ho svým, v němž nepožadovalo konkrétní výši trestu, jen naznačilo, že by měla být nižší. Ministerstvo tvrdí, že učinilo tento krok dřív, než Trump tweetoval, a nezávisle na něm. Pravdu nelze zjistit.

Všichni čtyři státní zástupci, kteří Stoneovu kauzu dovedli k soudu, rezignovali. To Trumpovi líto není, dva z nich se podíleli na tzv. Muellerově vyšetřování a Trump má pocit, že to nebylo nic než pokus o jeho odstranění z úřadu – justiční puč. A ne zcela bez důvodu.

To už je vážnější, prezident opravdu nemá zasahovat do probíhajícího trestního řízení. Když v roce 2016 byla vyšetřována Hillary Clintonová kvůli svému e-mailovému serveru, sešel se na letištní ploše v arizonském Phoenixu exprezident Bill Clinton s ministryní spravedlnosti Lorettou Lynchovou. Prý náhodou, vlezl k ní do letadla a několik desítek minut si povídali. O kauze manželčiných e-mailů prý ne, ale kdo ví? Na celé vyšetřování to vrhlo stín, Lynchová se raději k případu nevyjadřovala a přenechala iniciativu šéfovi FBI Comeymu, z čehož pak vzešlo mnoho špatného. A tady prezident ovlivňuje trestní řízení zcela veřejně.

Trump zkrátka ohýbá demokratické normy. Směrem k fašistické diktatuře, naznačují jeho excitabilnější kritici. Trump sám to tak určitě nevidí. Mnohem spíš se chce vrátit jen o několik desítek let zpět. Třeba do let prezidenta Kennedyho, který jmenoval ministrem spravedlnosti svého vlastního bratra. A nikdo si nedělal iluze o tom, že jeho úkolem je krýt prezidentovi záda.

Aby to nebylo tak jednoduché, k novému vývoji zároveň došlo v jiné kauze, která rovněž vypovídá o ohýbání norem. Není z něho podezírán šéf exekutivy, není projevem centralizace moci. Přichází z jiného konce, ze souhry panujících nálad a kontaktů v jistých politických a aktivistických kruzích. Jestliže Trump se zhlíží v minulosti, tento případ je naopak spíš postmoderní.

Vezměme to velice stručně. Mladý černošský herec Jussie Smollett, hvězdička televizního seriálu Empire, oznámil loni 29. ledna chicagské policii, že byl v noci napaden dvěma maskovanými muži. Měli mu pověsit na krk oprátku (symbolicky ho lynčovat), polít ho bělidlem a pokřikovat na něj „Tohle je kraj MAGA“, slogan volební kampaně Donalda Trumpa. Smollett byl navíc gay. Prostě rasistický hate crime jak vyšitý, Trumpova Amerika v jednom příběhu.

Story se ovšem nejevila jako příliš pravděpodobná. Chicago není „kraj MAGA“, volí v drtivé většině demokraty. Kde se tam vzali dva trumpovci, kteří uprostřed mrazivé noci (minus pětadvacet) vyrazili do opuštěné ulice a v postavě zabalené do šály poznali herce z nijak veleúspěšného seriálu, na který se dívají převážně jen černoši?

Což nezabránilo řadě médií a celebrit včetně demokratických politiků rozjet velkou kampaň na Smollettovu podporu. Dva senátoři, prezidentští kandidáti, například předložili návrh zákona proti lynčování.

A skutečně policie během čtrnácti dnů zjistila, že útok (zachycený bezpečnostními kamerami) Smollett sám zorganizoval a pachatelům, kterými byli jeho dva známí, za to zaplatil. Dělal to kvůli publicitě, chtěl, aby mu studio zvýšilo honorář. Teď měl na krku obvinění za nepravdivé hlášení policii a hrozily mu v nejhorším případě tři roky.

Jenže tady se dostáváme ke specifikům americké trestní justice. V Chicagu, tak jako v řadě míst, je okresní státní zástupce volená politická funkce. Má pod sebou samozřejmě profesionální úřad s řadou kariérních státních zástupců, ale on sám je politik bojující o znovuzvolení. A jako takový má občas napjatý vztah s policií a taky zná spoustu důležitých lidí. Úřadující státní zástupkyně Kim Foxxová se, jak záhy vyšlo najevo, spojila s bývalou tajemnicí Michelle Obamové, jež ji zase zkontaktovala s jistým rodinným příslušníkem Smolletta. Zveřejněné esemesky z doby vyšetřování naznačují, že pro něj měla dobré zprávy.

A měla. 26. března státní zastupitelství všechna obvinění vůči Smollettovi stáhlo. Vyvázl s pár desítkami hodin veřejných prací a čistým trestním rejstříkem. Smollett ani nebyl nucen přiznat vinu, jak bývá při těchto alternativách trestního stíhání zvykem.

Bylo to velmi podivné rozhodování. Foxxová poté, co vyšly najevo její esemesky, nejdříve oznámila, že se z případu vylučuje pro podjatost. Další zveřejněné esemesky ale ukázaly, že o Smollettově případu dál komunikuje se svým podřízeným, který ho měl na starosti. „Sice jsem se vyloučila, ale...“ začíná jedna z nich a pokračuje přesvědčováním, že by herec nemusel být stíhán. Později Foxxová přiznala, že se ve skutečnosti z případu nevyloučila, pouze ho předala podřízenému, a výraz vyloučení se (v angličtině sloveso „recuse“) použil její úřad jen „v hovorovém smyslu“.

I samotný výsledek úřad zamlžil. Tváří v tvář veřejnému mínění považoval za nutné vydat zprávu, že herec si napadení skutečně vymyslel a rozhodnutím nebyl nijak „očištěn“. Byl to jen alternativní způsob, jak přestupek vyřešit. Takto to ovšem zjevně nevnímal Smollett, který opět jezdil po Americe a rozdával rozhovory o tom, že byl nespravedlivě stíhán a že je oběť.

To bylo příliš i na Chicago. Protestoval šéf policie i primátor. A tak loni v srpnu soudce jmenoval zvláštního vyšetřovatele, bývalého federálního státního zástupce, aby práci okresního státního zastupitelství prošetřil. Ten si dával na čas, ale nyní jsou první výsledky tu. Smollett bude opět trestně stíhán. Co se týče postupu státního zastupitelství, nedospěl zvláštní vyšetřovatel k žádnému závěru o tom, že by se dopustilo nějakých chyb. Prostě s ním jen nesouhlasí.