AD: Nevstoupíš dvakrát do stejného lesa

NÁZORY ČTENÁŘŮ

AD: Nevstoupíš dvakrát do stejného lesa
Nevstoupíš dvakrát do stejného lesa Foto: SHUTTERSTOCK
Názory čtenářů

Karel Miffek

Pan Cílek nás v článku zavalil řadou faktů, nápadů i fantazií. Seznam dřevokazných hub připravených infikovat poškození na stromech je velmi nesourodý. Vedle významných ránových parazitů (pevník krvavějící) uvádí trámovku a dřevomorku, které tam nepatří. Spíše by se hodilo zmínit ještě kořenovník a václavku. Každé poškození nad 25 cm2 také nemusí být infikováno, záleží na mnoha dalších faktorech.

Vedle zmíněných faktorů zodpovědných za kůrovcovou kalamitu bych zdůraznil jeden zásadní, a to je snaha implementovat určitou filosofii do příslušné legislativy upravující ochranu přírody a lesní hospodářství. Je to snaha o co největší podíl bezzásahových území, kde ponecháme přírodu samu sobě a budeme pouze z povzdálí sledovat tyto svaté „přírodní procesy“.

V devadesátých letech, kdy se tato filosofie začínala objevovat ve veřejném prostoru, nám její zastánci tvrdili, že kůrovec napadá pouze oslabené porosty a těch zdravých si nebude všímat. S tímto blouzněním se jim podařilo zabránit těžbě kůrovcových stromů na Šumavě a způsobit počátek kůrovcové kalamity, která není vyřešena dodnes. Určitě hrály velkou roli orkány Kyril a Ema, stejně tak pozdější sucha, ale ta určitá rezignace na ochranu lesa začala v tomto přístupu.

Velkým propagátorem tohoto přístupu je Hnutí duha. Když jsem se díval na jejich experty na lesy a krajinu, našel jsem tam dva vystudované sociology, jednu ekoložku a vzdělání pana Bláhy web nezmiňuje. Tito experti nás přesvědčovali, že máme nechat kůrovce „hospodařit“. Když se ukázalo, že to byly nesmysly, tak v tichosti teorii o hodném kůrovci opustili a dnes nám aspoň vnucují, abychom nechali stát uschlé smrky zřejmě jako jakési triumfy svého vítězství nad zdravým rozumem a stovky let zavedenou praxí hospodaření v krajině.

Nevím, jestli budoucí lesy budou tvořit křivolaké duby, jak se domnívá pan Cílek, ale vím, že musíme ubránit naší kulturní krajinu před jurodivými „procesáři“ z Duhy s jejich mýtem divočiny. Kéž by do debaty o budoucím hospodaření v lesích, kterou pan Cílek nakousl, mohli mluvit skuteční experti, kteří v životě nějaký les reálně obhospodařovali a ne absolventi humanitních škol se svým svatým přesvědčením.