Toyota Supra: Když se všechno potká

Podle mnohých spojuje skutečně řidičské auto několik ingrediencí: vpředu uložený řadový šestiválec, pohon zadních kol a karoserii kupé. Nová Supra má všechno, a navíc nestojí nesmysl. Toyota se po 17 letech konečně vrátila do segmentu sportovních kupé, který opustila s ukončením výroby dnes již kultovní Supry čtvrté generace, proslavené například ve filmu Rychle a zběsile. Nové kupé je v mnohém jiné.

Na novinku jsme se samozřejmě těšili nedočkavě, a to i proto, že její příchod byl zdlouhavý. Dnes už za sebou máme prvních 1000 společných kilometrů důkladného testu ve městě, na dálnicích a hlavně horských okreskách všemožných kvalit. Po týdnu víme, co se povedlo dost a co méně. Hlavní zmínku zaslouží fakt, že nová Supra se vyrábí po boku BMW Z4, s nímž sdílí platformu, motor a převodovku (a také části interiéru) ve Štýrském Hradci. Na rozdíl od BMW je ale technika zabalena do muskulaturní karoserie kupé, která vypadá mnohem lépe „naživo“ než na fotografiích. Jízda se Suprou v zalidněných místech vyvolává nečekané vlny zájmu.

Skalní fanoušci značky Toyota na spojení s BMW trochu nadávali, ale asi jim nedošlo, že spolupráce automobilek na podobných projektech jsou zcela běžné (například Fiat 124 a Mazda MX-5) a výrazně šetří náklady – i proto Supra může v ČR stát 1 800 000 Kč s tím, že „v základu“ má všechno kromě laku. Za jakýkoliv jin než žlutý se připlácí 22 500 Kč. Rovnou řekneme, že je to férová cena. Dostanete za ni klasické kupé s dlouhou kapotou a pohonem zadních kol, tedy kombinaci, která je dneska vzácná jako vydatný déšť. V interiéru vaše tělo obejmou pevná sedadla s dobrým vedením (mohlo by být výraznější v oblasti boků) a přivítají dobře známé ovladače z BMW. Supra získala iDrive, jímž se dá všechno přehledně ovládat. Přístrojový štít vyplňuje výrazný otáčkoměr. Nečekaně útulný, ale nikoli stísněný vnitřní prostor doplňuje prostor pro zavazadla, kam v pohodě naložíte výbavu dvou lidí na týdenní (nebo i delší) výlet.

Řadový šestiválec 3,0 litru s jedním turbem dosahuje výkonu 340 k a 500 Nm točivého momentu. Startuje s typickým vyštěknutím, pak se uklidňuje. Osmistupňová převodovka ZF má proti BMW upravený software, takže funguje ještě logičtěji a podporuje sportovní jízdní styl. Užší věnec volantu láká k úchopu a nezbývá než vyrazit.

Jen přepnout na režim Sport, vypnout elektroniku, prsty nahmatat páčky řazení a jdeme na věc. Dynamika Supry je víc než uspokojivá – motor radostně táhne za hranici 6000/min. a akceleraci podkresluje výrazným, ale ne hrubiánským zvukem. Zrychlení na stovku zabere pouze 4,3 s a maximální rychlost je omezena na 250 km/h. V praxi – skvělé zážitky již od nízkých rychlostí. Supra stojí na kratším rozvoru než menší GT86, je širší a proti BMW Z4 má přepracované přední zavěšení, takže jízdní zážitek je proti výchozímu modelu odlišný. A také je lehčí – váží méně než 1,6 tuny. Supra je zkrátka velmi rychlá, ale i obratná, agilní a hravá. Nedotáčivost se stává téměř neznámým pojmem, přesné a rychlé řízení na milimetry mění směr a lepivé pneu Michelin Pilot SuperSport (vzadu o rozměru 275/35 R19) zajišťují neskutečnou zásobu trakce. Stále rychlejší průjezdy série zatáček odhalují jen to, že Supra se opírá do bočnic pneumatik a neutrálně a čitelně pokračuje ve vytyčeném směru. Na přání umí být přetáčivá, ale v každém případě je vyvážená a rychlá.

Kompaktní rozměry a schopnost otočit se prakticky kolem své osy společně s ostrým řízením (mnohem lepším než v BMW) změní úzkou točivou okresku horského pasu v nirvánu. I když necháte převodovku v automatickém režimu, reakce na pobídky plynu jsou okamžité a podřazování na brzdách logické.

Supra zvládla výlet s výbornou spotřebou 11 litrů na 100 km, v klidu umí jezdit i za 8,5 litru na 100 km. Není co řešit – jestli je tohle základ, tak je skvělý!

Plusy:
Jízdní vlastnosti, styl, dynamika, řízení, cena.

Minusy:
Boční vedení sedadel, výhled šikmo vzad.