Proč by se voliči z Karlovarska neměli počítat?

Minulý týden Ústavní soud České republiky odpálil politickou bombu. Zrušil části volebního zákona, konkrétně způsob přepočítávání hlasů na mandáty a aditivní klauzuli pro koalice. Odporovaly podle něj pravidlu, že do Poslanecké sněmovny se volí poměrným systémem. Rozhodnutí vyvolalo chaos na politické scéně. Premiér Andrej Babiš to vnímá jako útok na své hnutí, protože zrušené části byly navrženy tak, aby zvýhodňovaly velké strany. Z téhož důvodu členové menších stran začali pochybovat, zda mají cenu chystané předvolební koalice.

Do toho Česku hrozí ústavní krize, jelikož na novém znění volebního zákona se musí dohodnout opozicí kontrolovaný Senát s Poslaneckou sněmovnou, kde má většinu naopak vláda. Pokud to nestihnou za osm měsíců, hrozí, že proběhnou volby podle neúplného zákona, a následná nejistota ohledně rozdělení mandátů. Proč Ústavní rozhodl tak, jak rozhodl, a jaké jsou důsledky, vysvětluje ústavní právník a expert na volební právo Marek Antoš.

Jak vy osobně hodnotíte nález Ústavního soudu?

Já s výsledkem i s argumentací souzním. Myslím, že to Ústavní soud rozhodl správně. Zároveň souzním s kritikou toho načasování, protože kdyby Ústavní soud rozhodl o rok dřív, tak by diskuse, která teď probíhá, byla určitě klidnější a parlament by měl větší časový prostor na přijetí nové úpravy.

Soud ale zrušil část volebního zákona, kterou tam nechal v roce 2001. Nechová se nekonzistentně?

To je jenom jedna část. Protože Ústavní soud zrušil dvě věci. Jedna z nich je ta aditivní klauzule, pět, deset, patnáct, dvacet, a tam skutečně zrušil něco, co v roce 2001 nezrušil. Je třeba ale také říct, že už tehdy byli v Ústavním soudu soudci, a nebylo jich málo, kteří měli pocit, že zrušeno to být má, o čemž svědčí odlišná stanoviska k tomu tehdejšímu nálezu. Ale většina to prostě chtěla zachovat. Teď se ta většina posunula. Což částečně souvisí s tím, že se v mezidobí také změnilo volební zákonodárství. Byly nastaveny například limity na volební kampaň, které v roce 2001 ještě neexistovaly, ty také vlastně nerozlišují mezi stranou a koalicí. To znamená, že strana kandidující samostatně má úplně stejný limit na volební výdaje jako koalice. A to byl jeden z těch argumentů, které Ústavní soud použil, aby vysvětlil, proč má za to, že v tomto změněném kontextu ta aditivní klauzule neobstojí. Čili to je vysvětlení toho posunu. Pokud jde o tu druhou část, o které se diskutuje, to, že Ústavní soud zrušil D’Hondtovu volební formuli, tak tu v roce 2001 nepřezkoumával, respektive přezkoumával volební formuli tehdy také a také ji zrušil. Takže nelze říct, že je to nějaká část, kterou tam tehdy ponechal a zrušil ji až teď. Ta se tam naopak dostala jako reakce na tehdejší velký volební nález, když strany, v podobné situaci jako dneska, hledaly shodu na doplnění volebního zákona, aby se mohly konat volby, jako kompromis mezi tehdejším složením Poslanecké sněmovny a Senátu. Prostě přijaly takový systém, že se volí ve 14 krajích a hlasy se přepočítávají D’Hondtovou metodou.

Celý rozhovor si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.