„Má laskavé oči, dívá se na vás zpříma.” V délce vlády překonal Alžbětu II. jen Král Slunce

V Británii začínají oslavy významného výročí, které nemá v jejích dějinách obdoby. Královna Alžběta II. je na britském trůně už přes 70 let a jako první tak slaví takzvané platinové jubileum. A s ní budou slavit i hodnotit éru její vlády lidé nejen na britských ostrovech, ale i v dalších koutech planety. „Pro Brity je to něco víc, budou slavit svoji současnost i minulost, na kterou jsou nesmírně hrdí,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt.

Británie se zpožděním oslaví 70. výročí vlády královny Alžběty, co ta éra pro Británii znamená?

Británie bude slavit s několikaměsíčním zpožděním. To je záležitost, která je velice osobní a dotýká se samotné královny. Chvíle nástupu na trůn panovníka byla většinou spojena s úmrtím jeho předchůdce. V případě Alžběty II. to byl její otec, král Jiří VI. To znamená, že si královna připomíná v tomto roce platinové jubileum a pochopitelně i bolest, kterou cítila tehdy před 70 lety při ztrátě otce.

Co se týče vaší otázky, je možné vyjmenovávat události, dosažené úspěchy v oblasti vědy, techniky, zkrátka celou řadu témat, která se zdají automatická, přirozená, která znamenala určitý vývoj a současně otevírala cestu vývoji dalšímu. Specifická je doba vlády Alžběty II. tím, že jde o dobu přerodu, dobu neuvěřitelných možností, dobu velice rychlou, která v moderních dějinách znamenala obrovský vzlet ve všech oblastech lidského života.

Královna Alžběta je první na britském trůně, kdo slaví toto takzvané platinové jubileum. Co bude znamenat pro ní?

Panovníci slaví výročí své vlády z toho důvodu, aby byla možnost se zastavit, ohlédnout se a zhodnotit, co se událo za dobu jejich vlády. A současně překročit symbolickou dělicí čáru do etapy další. Před několika dny se ke královně Alžbětě vyjadřovala v interview britské televizní stanice královna dánská, Markéta II. Bylo jasné, že k ní cítí nejen přátelské souznění, ale také hluboký respekt. A to je jeden ze zásadních rysů poslední doby. Alžběta II. se stala svou vládou nejen morálním vzorem pro veřejnost na celém světě, ale stala se i vzorem pro své kolegy, pro jiné panovníky, jiné hlavy státu. To je opravdu unikátní. Pokud jde o délku vlády, v Evropě těžko snese konkurenci. Žádný panovník na britském trůně dosud neoslavil platinové jubileum, v době vlády ji překonal jen Král Slunce, Ludvík XIV., který vládl 72 let, a ještě Jan II., kníže lichtenštejnský, který vládl 71 let. Už jenom to působí impozantně.

Vy jste se s královnou osobně několikrát setkal, jak na Vás zapůsobila? Viděl jste něco, co ji pomohlo ustát toto dlouhé období vlády?

Britská monarchie, jako instituce, je těžko překonatelná. A to i jen z hlediska symboliky, kterou nedává na odiv, ale kterou doslova žije. Královna je hlavou něčeho, co má pro ostatní nádech pohádky, něčeho zvláštního, laskavého, nekonfliktního. Když se potkáte s královnou Alžbětou II., první dojem, který z ní máte, je uvolnění. Ona může na fotografiích působit přísně, stroze, ale v osobním kontaktu se snaží tomu, s kým mluví, pomoci. Cítí tu nervozitu, rozpaky, stává se tak přímo laskavým průvodcem při konverzaci tak, aby ten, kdo s ní hovořil byť třeba jen minutu, měl pocit, že o něm mnohé ví, věnuje pozornost tomu, co říká.

Má laskavé oči, dívá se na vás zpříma, dává vám najevo, že se o vás zajímá. Pochopitelně, že před každým setkáním dostává informace, které při rozhovoru použije. A tím vzbuzuje dojem u těch, kteří stojí proti ní, že zná mnohé z jejich života. Je komunikativní, v tomto ohledu člověk nekomplikovaný.

Oslavy odstartují první červnový čtvrtek, co všechno se chystá?

Výjimečné jubileum si zasluhuje bezesporu výjimečné chvíle a výjimečný pořad oslav. V širším pojetí se oslavy konají nejen na britských ostrovech, ale také v zemích Commonwealthu, v zemích, kde uznávají královnu jako hlavu státu, v Kanadě, na Novém Zélandu, v Austrálii a mnoha dalších. Tam královnu oproti dřívějšku zastoupí členové rodiny. Britské oslavy budou pochopitelně specifické, neboť tam je epicentrum monarchie. V programu bude místo pro zastavení, zamyšlení, reflexi. Také prostor pro to, co Britové mají rádi – uliční party, potkávat se v komunitě sousedů, královna také dodrží tradici a ve čtvrtek večer v Londýně zapálí jednu z mnoha vater, které vzplanou napříč královstvím a zeměmi Commonwealthu. Má jich být zhruba 1 500. V programu nebude pochopitelně chybět její oblíbená kratochvíle, což jsou dostihy. Poslední bod bude symbolický průvod Londýnem, kdy se budou v jakémsi časovém řazení představovat etapy Alžbětiny vlády.

Jak se na opulentní oslavy hrazené ze státního rozpočtu dívají lidé, lze očekávat nějakou kritiku i vzhledem ke krizi obcházející vládu Borise Johnsona?

Jako pragmatik bych řekl, že britská vláda patří k nejvděčnějším podporovatelům monarchie a promotérům těchto akcí, protože právě oslavy, které ji čekají v příštích dnech, dávají všem, i kritikům vlády, možnost zastavit se a oddechnout si, myslet na něco jiného. První zprávy v britských médiích nebudou patřit skandálům, ale aktivitám měst a oslavám na počest královny.

Při každém jubileu se s předstihem objevují otázky, že to bude stát určitý rozpočet, či je to vůbec vhodné a nutné, jestli to už nepatří minulosti a hlavně zásadní otázka, co budeme slavit? Co nám toto jubileum připomíná? U nás se shromáždíme na náměstích, v ulicích, když náš národní tým hraje o zásadní umístění na stupních vítězů. To ale samo o sobě k té národní sounáležitosti nestačí. Pro Brity je to něco víc, budou slavit svoji současnost i minulost, na kterou jsou nesmírně hrdí. To je součást vlastenectví, je to postoj, který se váže k celé královnině vládě, která se bude hodnotit.

Při zřejmě každé takové příležitosti přichází už roky opakovaně otázka, zda nejde o výročí poslední, tedy zda ze zdravotních důvodů královna Alžběta neabdikuje. Ukazují zprávy z poslední doby na to, že jde tentokrát o reálnou možnost?

Alžběta II. je člověkem velice pragmatickým. Nebojuje s časem, nebojuje s přírodou, ví, že by takový boj byl nerovný. Ona se naopak souběžně s tím, co se děje v životě každého z nás, připravuje sebe i své okolí na období další. Přijímá opatření, řeší situace, které ještě nenastaly, tím usnadňuje život nejbližším. Ale abdikace je něco jiného. Alžběta II. je z generace, kterou výrazně ovlivnilo chování jejího strýce, Eduarda VIII., který v roce 1936 abdikoval po pár měsících vlády proto, aby se mohl oženit se ženou, kterou podle svých slov nadevše miloval. V té chvíli v podstatě jinými slovy říkal: miluji ji víc, než svou zemi, než vás všechny, protože vás opouštím. V očích jeho rodiny v tu chvíli zradil vše, co patří k základnímu hodnotovému žebříčku, v jehož duchu jsou členové královské rodiny vychováváni. Královna Alžběta si to období pamatuje, zejména tehdejší atmosféru. Podle mě nebude abdikovat. V úvahách je ale možné třeba vyhlášení regentství, což britská historie dobře zná, kdy panovník zůstává hlavou státu, ale většinu povinností přebírá následník trůnu.

Při oslavách jubilea zlatého v roce 2002 popsala královna svou roli jako určitého průvodce neustále se měnícím světem, o němž jste se také zmiňoval. Dařilo se jí to v dalších letech naplnit, měnila se nějak i samotná královská rodina, nebo zůstává spíše něčím „z minulých časů“?

Odpovědí na vaši otázku je současný stav v Austrálii a Kanadě. V obou těchto zemích jsou velmi silná politická hnutí, která mluví o zpřetrhání historických pout vůči Británii. Ale ta debata končí v obou zemích na opačném konci světa vždy v jednom bodě. U otázky: necháme tedy vypsat referendum? Odpověď, šeptem zní: za života současné panovnice to nejde. Přirozená úcta, kterou královna Alžběta II. obdobím a způsobem své vlády vzbudila a vzbuzuje, to nedovolí ani tomu nejzarytějšímu zastánci samostatnosti.