Z koncentráku na britské panství. Třicet mladých kluků se učilo „normálně“ žít
židovské děti po válce
NOVÉ
3
- red,
Ještě v pruhovaném oblečení z koncentračního tábora dorazili po konci války do britského Woodcotu. Třicet mladých chlapců, kteří přežili holokaust, se měli ve Spojeném království zotavit. „Ukázali nám své tetování a mluvili o tom, co se jim stalo,“ popsala Margaret Nutleyová první setkání s chlapci pro BBC.
Kluci přijeli na dostihové závodiště Ascot na podzim roku 1945. „Lidé tomu nerozumí. Nebyli zlomení, ale pyšní, že přežili,“ řekla pětaosmdesátiletá Nutleyová. Podle jejích vzpomínek tři z chlapců na sobě při příjezdu ještě měli pruhované oblečení z koncentračního tábora. „Ve skutečnosti mnozí, kteří koncentrační tábor přežili, si nechali oděv jako důkaz toho, co vytrpěli. Bundy a kalhoty symbolizovaly jejich přežití,“ píše BBC.
Dva z teenagerů byli třináctiletý Ivo Perl jeho patnáctiletý bratr Alec. Narodili se ve městě Makó v Maďarsku a přežili Osvětim i pochod smrti do Dachau. Bratři byli součástí skupiny několika set dětí, převážně chlapců, kterým nabídl pomoc Centrální britský fond (CBF). Tato organizace mimo jiné uskutečnila transport s deseti tisíci židovskými dětmi do Británie jen pár měsíců před vypuknutím druhé světové války.
Čtěte také: Život v Dachau. Unikátní barevné snímky z prvního nacistického lágru
Koncentrační tábor Dachau – snímky po osvobození tábora FOTO: jewishvirtuallibrary.org
Po osvobození tábora Dachau v roce 1945 byl Perl kost a kůže, navíc měl tyfus. Když se zotavil, chtěli se s bratrem dostat domů, aby zjistili, zda žijí jejich rodiče a sedm dalších sourozenců. Červený kříž jim ale oznámil, že jsou z rodiny poslední přeživší. Bratři se proto rozhodli jet do Palestiny, která tou dobou byla pod britskou správou. „Úřady, které se o nás staraly v Německu, nám vysvětlily, že Británie blokuje imigraci do Palestiny a že bychom si měli požádat o britská víza,“ řekl Perl. Bratři letěli z Mnichova do panství ve Woodcotu nedaleko závodiště Ascot. Dům patřil členům místní rady, za války se využíval jako azyl pro evakuované židy.
Novinky jako stolování a semafor
Kluky bylo potřeba naučit spoustu věcí. Nejprve se jednalo o způsoby stolování. Kvůli jejich hrůzným zážitkům z koncentračních táborů si totiž schovávali kousky chleba do kapes a potom pod polštář.
„Nevěděli jsme, o co vlastně jde. Dvoupatrové autobusy a semafory jsem do té doby neviděl. Všechno bylo nové,“ líčil dojmy z Británie další ze židovských chlapců Manny Silver. Vzpomínal, že dokonce dostali kola, aby mohli prozkoumat lokalitu, nebo šli do kina. Zachránění chlapci se postupně snažili získat informace o svých rodinách, většinou se ale dozvěděli, že z jejich blízkých nikdo nepřežil. Někteří zůstali v Británii, jiní se například podíleli na vzniku státu Izrael v roce 1948.
Ivo Perl o svých zážitcích povídal i mnoho následujících let na školách. Podle něj je problematika holokaustu v Británii chápána moc úzce. „Lidé se mě vždycky ptají, jestli nenávidím Němce. Ale byli to maďarští kluci, kteří obléhali naše ghetto s holemi, když jsme v mém rodném městě hráli fotbal,“ cituje Perla BBC.
