Od Zločinu na dívčí škole po Donšajny, Menzelovu kariéru ozdobil Oscar

ZEMŘEL JIŘÍ MENZEL

Od Zločinu na dívčí škole po Donšajny, Menzelovu kariéru ozdobil Oscar
Jiří Menzel Foto: Ukrainian Film Festival Ltd. / Wikimedia Commons
Panorama

Echo24

Proslavila ho adaptace Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky, za kterou obdržel Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Do paměti se zapsal neotřelými komediemi jako Vesničko má středisková, Postřižiny, nebo Na samotě u lesa. Spoluzakladatel československé nové vlny a nositel francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury. Připomeňte si zesnulého oscarového režiséra a herce Jiřího Menzela.

Zločin v dívčí škole (1965) – Detektivní triptych, natočený na motivy detektivních povídek Josefa Škvoreckého, s poručíkem Borůvkou v podání Lubomíra Lipského. Menzel se podílel na režii spolu s Ladislavem Rychmanem a Ivo Novákem, režíroval povídku Smrt pana Baltazara.

Perličky na dně (1965) – Adaptace pěti povídek Bohumila Hrabala, které spolu s Menzelem zfilmovali Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš. Film je označován za programový manifest československé nové vlny, jejíž poetika souzněla s Hrabalem v odmítání tradičních postupů.

Ostře sledované vlaky (1966) – Menzelův první celovečerní film podle stejnojmenné Hrabalovy novely, který získal v roce 1968 Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Za tuto válečnou tragikomedii obdržel Menzel i řadu dalších cen. V hlavní roli mladičkého železničáře Miloše Hrmy se představil Václav Neckář.

Rozmarné léto (1967) – Atmosféra snímku, natočeného podle stejnojmenné předlohy Vladislava Vančury, souzní s předlohou. Květnatý archaický jazyk, kvůli kterému byla předloha pokládána na nezfilmovatelnou, Menzel citlivě vyvážil záběry, v nichž se takřka nic neděje, ale "hraje" v nich hladina řeky, déšť či zmoklé sklenice na stole. Nalezl zde křehkou rovnováhu mezi humorem a poezií a sám tu ztvárnil kouzelníka Arnoštka.

Zločin v šantánu (1968) – Na této méně známé Menzelově hudební komedii podle předlohy Josefa Škvoreckého se podíleli herci a zpěváci divadla Semafor, na scénáři spolupracoval Jiří Suchý.

Skřivánci na niti (1969) – Další film podle Hrabalových povídek, skončil v trezoru pro svou kritiku komunistické zvůle a k divákům se dostal až po změně režimu – a 21 let po svém vzniku získal na festivalu Berlinale Zlatého medvěda. Hlavní roli opět ztvárnil Václav Neckář.

Kdo hledá zlaté dno (1974) – Normalizační titul o stavbě elektrárny natočil Menzel na Dalešické přehradě.

Na samotě u lesa (1976) – První z Menzelových úspěšných komedií, na kterých spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, vyznačuje se osobitým inteligentním humorem. Na scénáři tohoto filmu o rodině, která získá s chalupou i svérázného dědu, spolupracoval i Ladislav Smoljak.

Báječní muži s klikou (1978) – Méně známý titul o počátcích české kinematografie, natočený podle němého filmu Dostaveníčko ve mlýnici.

Postřižiny (1980) – Poetická komedie podle novely Bohumila Hrabala nabízí nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku nesenou na křídlech autobiografického rozjímání. V roli paní sládkové se objevila Magda Vášáryová a v roli hlučného strýce Pepina Jaromír Hanzlík. Na přepisu do podoby filmového scénáře se vedle Menzela podílel sám spisovatel.

Slavnosti sněženek (1983) – Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem zachycuje další Menzelova komedie podle podle povídek Bohumila Hrabala. Spisovatel ve filmu sám hraje epizodní roli.

Vesničko má středisková (1985) – Další oblíbená Menzelova komedie podle scénáře Zdeňka Svěráka si vysloužila nominaci na Oscara. Hlavní role svérázných obyvatel jedné vesničky ztvárnili Marián Labuda a maďarský herec János Bán.

Konec starých časů (1989) – Úsměvné vyprávění podle předlohy Vladislava Vančury z dob prvních let samostatné republiky, v hlavní roli knížete Megalrogova se představil Josef Abrhám.

Žebrácká opera (1991) – Adaptace stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, kterou Menzel režíroval v roce 1990 na jevišti Činoherního klubu.

Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993) – Další snímek podle scénáře Zdeňka Svěráka získal v roce 1994 na filmovém festivalu v Benátkách zvláštní cenu – zlatou medaili předsedy italského Senátu.

Obsluhoval jsem anglického krále (2006) – Další hrabalovský titul, který měl ohlas i v zahraničí. Předcházelo mu osm let sporů o práva na natočení slavného románu, korunovaných proslulou scénou s "Menzelovým proutkem". Tím rozhořčený režisér veřejně sešvihal producenta Jiřího Sirotka na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1998.

Donšajni (2013) – Poslední Menzelův film, "prostopášná komedie o vášni k životu, hudbě a k ženám".

Na režiséra vzpomíná i herec a scénárista Zdeněk Svěrák. „Pro nás s Láďou Smoljakem to byla veliká čest pracovat s oscarovým režisérem. Na prvním filmu, co jsme pro něj napsali, to bylo Na samotě u lesa, jsme si dávali hodně záležet," řekl Svěrák. Připomněl, že ve filmu dostali spolu se Smoljakem jako neherci první větší filmové role. „Při té spolupráci jsme si uvědomili, jak mu záleží na obsazení. Tenkrát byl v nemilosti Jan Tříska a Jirka byl paličák, zdržoval to natáčení, dokud mu Třísku nedovolili. Řekl, že jiného představitele nevidí, a tím vymohl, že se Jan Tříska mohl vrátit na plátno," vzpomíná Svěrák.

Nejvíce se spolu prý sblížili, když odjeli do Ameriky připravovat film, z něhož ale nakonec sešlo. „Já jsem předělával scénář, který už tam měli…. bylo to hezký, Jirka mi vařil kafe, místo cukru dával čokoládu, to bylo jeho oblíbené…,“ řekl. O možném filmu se dnes ani příliš neví. „Nepovedlo se to, tak jsem to nikde nešířil, protože to byl neúspěch. Vrátili jsme se s prázdnou, ale to neznamená, že jsme se nesblížili. Šest neděl psaní a odmítání, to bylo pro naše přátelství dost důležité,“ uvedl.

Nabídka přišla z USA po Vesničce mé střediskové, která byla nominovaná na Oscara. „Pak nabídli Jirkovi, jestli by nechtěl v Americe natočit film a on si mě tam vzal sebou. Můj scénář se jim nezdál dostatečně velkolepý pro americký film. Řekli: Tohle si natočte, pane Menzel, třeba v Jugoslávii. A to Jirka zas nechtěl,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák.