Nákaza. Václav Cílek o tom, jak se šíří a mizí viry, nálady či finanční bubliny

Před několika lety poslal Adam Kucharski, zabývající se na Londýnské škole hygieny a tropických nemocí matematickým modelováním šíření nemocí, tweet, který mohl znázorňovat drogového dealera, ale ve skutečnosti byl záběrem z dokumentárního filmu. Během velice krátké doby si jej přeposlalo 50 tisíc lidí. Napsal opravný komentář, ale jako matematika jej začalo zajímat, jak je možné, že některé zprávy (a viry) se šíří tak rychle, a zda je nějaký druh korekce skutečně zastaví, či proč nakonec samy vyzní. V posledních asi patnácti letech díky internetu a sociálním sítím pozorujeme zájem o to, jak se pojem „nákaza“ šíří nejen mezi lékaři, ale stále víc mezi počítačovými specialisty, politology, reklamními pracovníky a umělci.

Situace je přitom silně proměnlivá. Každá doba má svou náladu, ale ani morové rány či chřipkové epidemie se neopakují. Každá epidemie je individuální, i když obsahuje některé stálé motivy. Studium nákazy má dnes řadu praktických aplikací. Třeba banky se učí zvládat situace, které by mohly vést k bankovnímu runu a sektor dovést k finanční krizi. Podobně důležité je zamezit epidemii násilí v chudých čtvrtích či předvolební vlně falešných informací. Není náhoda, že o úspěšných zprávách na sociálních sítích se hovoří jako o „virálních“ a se slovem vir jsme se zatím častěji setkávali u počítačů než v nemocnicích.

Ekolog v bance

V roce 2006 si za velké peníze najala Deutsche Bank mořského ekologa George Sugiharu, který se zabýval prediktivními modely rybích populací. Vypráví se, že při obědě napsal zástupce banky na papírový ubrousek závratnou výšku nového platu. Zaskočený ekolog nevěděl, co má říct, tak přikývl až na třetí, ještě mnohem vyšší plat. Později v rozhovoru pro Nature řekl, že modeloval lidskou chtivost a strach. Sugihara a jeho kolegové si všimli, že existuje matematická podobnost mezi epidemií a finanční bublinou. Zaměřili se na okolnosti, když ceny rostly, aniž pro to byl věcný důvod. Vnímali to jako signál přicházejícího propadu, protože růst v tomto případě mohl být způsoben nějakou emocí, například touhou vydělat, a věděli, že intenzita emoce zákonitě prochází dalším vývojem. Bláznovství nemůže růst donekonečna, ale když se zřítí, zřítí se rychle a nemilosrdně.

Vývoj finanční bubliny začíná fází pomalého rozběhu, pak si toho všimnou média, další vývoj urychlí finanční optimismus, ale postupně se přidává rozčarování, které v kombinaci s lakotou stále ještě udržuje ceny vysoko. Pak už začíná být jasné, že je něco v nepořádku, ale investoři a bankéři odmítají špatné zprávy. Ceny začínají klesat, až v jednu chvíli převládne strach, investoři kapitulují a stavba se propadne do beznaděje.

Celý text Václava Cílka si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.