Afghánci nevěří nikomu. Otazníky nad koncem dlouhé války

Po dvaceti letech končí zapojení Západu do konfliktu v Afghánistánu. Americký prezident Joe Biden ohlásil, že americké síly, a tedy i ty spojenecké, se stáhnou do konce srpna. O tom, co to znamená, proč se v Afghánistánu nepodařilo vybudovat stabilní stát a jaké je hodnocení celé války, diskutovali dva znalci tamějších poměrů, Matyáš Zrno, šéf civilní sekce Provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar v letech 2010–2011, a orientalista a překladatel Petr Pelikán. Týdeník Echo zval představitele ministerstev obrany i zahraničí a představitele armády, kteří stažení za českou stranu organizují. Jenže  „s ohledem na citlivost tématu a aktuální vývoj“ pozvání odmítli.

Je Afghánistán ztracená bitva? Americký prezident Joe Biden tvrdí, že afghánská armáda má nějakých 350 tisíc vojáků, zatímco Tálibán má 75 tisíc, tedy vláda má šanci se udržet. Nebo se bude opakovat Vietnam, kdy poslední Američany zachraňoval vrtulník ze střechy ambasády?

Zrno: To šermování s počty je těžké, protože je těžké říct, kolik lidí má Tálibán, a bohužel je i těžké říct, kolik mužů má afghánská armáda. Ona má na papíře možná 350 tisíc lidí, ale já si živě pamatuji, jak jsme se snažili zjistit, kolik má náš partnerský prapor afghánské armády opravdu mužů. Přes všechny triky, o které jsme se pokoušeli, včetně toho, že každému dáme nějaký dárek, se nám to nepodařilo. A to z jednoduchého důvodu, že žádný velitel nechce přiznat, kolik mužů reálně má, protože když jich nahlásí víc, tak za ně dostane žold, stravné a podobně. Reálně je tedy těch mužů o hodně méně. Je tam dezerce, nedovolené opuštění posádky. Takže těch 350 tisíc je hodně nadhodnocené číslo. Ale na druhou stranu jsou tam taky další nezapočítaní, to jsou různé místní milice, které jsou protitálibánské, protože je tam samozřejmě celá řada lidí, která vládu Tálibánu nechce. A jestli to dopadne jako v Saigonu 1975, to je těžké říct. Jenom připomínám, že když odcházeli Rusové v únoru 1989, tak predikce také byly, že do pár týdnů, nejpozději měsíců musí Nadžíbulláhův režim padnout, a on se tam udržel tři roky. Kdyby mu Rusové vydrželi posílat zásoby, tak tam vydrží možná ještě o dost déle.

Jak se mu to podařilo?

Zrno: Připomínalo to to, co nyní dělá kábulská vláda. Oni drželi jenom velká města, kde měli jakousi kontrolu, tam měli regulérní armádu, policii, tajné služby a tak dále. Ty další oblasti v podstatě outsourcovali místním milicím, kterým platili za ochranu, za to, že nebudou proti nim a udrží třeba průjezdné komunikace nebo že na jejich území nebude Tálibán. Vlastně my tady už potřetí za sebou sledujeme v přímém přenosu opětovný kolaps snahy vybudovat v Afghánistánu něco jako centrální vládu. Pokoušel se o to král, pokoušeli se o to komunisté, pokouší se o to tato vláda, a dopadlo to jako vždy. To znamená, že stejně se ta centrální autorita hroutí a ta vláda musí outsourcovat část své činnosti na místní, často ne úplně sympatické náčelníky a warlordy. Nemyslím, že by v nejbližší době hrozilo, že padne třeba Kábul, Herát nebo Mazáre Šeríf a další velká města. Na to si myslím, že je tam příliš mnoho lidí, kteří pod Tálibánem žít nechtějí. Ale samotná kábulská vláda je nejednotná. Premiér je v zásadním sporu s prezidentem země. Hrozí tak, že se i ta kábulská vláda, kterou se snažíme podporovat, rozpadne zevnitř. A pak to bude ještě větší chaos.

Pelikán: Myslím, že když to řekl sám prezident Spojených států amerických, těžko s ním polemizovat. Je otázka, pokud nebyly nikdy nastaveny žádné strategické cíle, čeho by se mělo dosáhnout, jestli tu vojnu můžeme směle prohlásit za vyhranou, nebo za prohranou. Ví se, čeho se tam mělo dosáhnout? Řekl to někdo někdy? Já mám pocit, že ne.

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 199 korun za měsíc zde.