Vůdce smečky. Kancléři Kurzovi pomohlo nahoru sedm mužů a jedna žena

Sebastian Kurz, superpolitik z malého Rakouska, umí získat ohlasy na celém světě. Před pěti lety přehradil v roli ministra zahraničí tzv. balkánskou cestu, po které proudili do západní Evropy migranti z Asie. Před třemi lety udělal něco neslýchaného, když do své první vlády pozval radikálně pravicovou stranu Svobodných (FPÖ). Právě tím se dostal na obálku časopisu Time s dvojznačným titulkem „Extrémní změna“.

Letos slouží v Německu i jinde v Evropě a Americe za vzor, jak zavést účinná opatření proti koronaviru a jak je co nejdřív uvolnit. Tím dosáhl obdiv ke Kurzovi vrcholu také v jeho vlasti. Loni v říjnu vyhrála jeho lidová strana (ÖVP) volby s 37 procenty. To je v časech úpadku tradičních demokratických stran na kontinentě unikátní výsledek. Při dubnovém vrcholu koronavirové krize dávaly průzkumy lidovcům podporu 45–48 procent. Srovnatelně populární byla v Rakousku naposled v osmdesátých letech sociální demokracie, když ji řídil Bruno Kreisky. V roli kancléře byl Kurz podle průzkumu Research Affairs na svém místě pro 52 procent občanů a pro čtyři pětiny byla jeho strategie v boji s koronavirem bezchybná. Kurz toho dosáhl ve věku necelých 34 let.

Jak se mohl tak rychle nahoru dostat mladý člověk, který na první pohled nevyniká ničím kromě toho, že se nahoru tak rychle dostal – s takovou otázkou mají potíže sami Rakušané. Zatím posledním pokusem je kniha Inside Türkis. Její autor Klaus Knittelfelder pracuje v kancléřově oblíbeném bulvárním deníku Kronen Zeitung a název knihy upomíná na stranickou barvu lidovců, která se právě za Kurze změnila z klasicky černé na tyrkysovou. Patří k oblíbeným disciplínám žurnalistů odhalovat minulost vůdců národa, případně vazby na mafii či rozvědku. Knittelfelder popisuje něco stejně tajemného, Kurzův „vnitřní kruh“, několik lidí určujících směr jeho politiky a pak tuto politiku provádějících. Může tím odhalit leccos. „Jsem zvíře, které žije ve smečce. Můžu fungovat jen s ostatními,“ říká sám kancléř.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.