Zbraň proti vyznavačům vúdú

KOMENTÁŘ

Zbraň proti vyznavačům vúdú
Ministryně A. Schillerová a premiér A. Babiš Foto: Jan Zatorsky
1
Komentáře
Petr Holub
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Představme si rodinu s příjmy 50 tisíc korun měsíčně. Každý měsíc musí platit různé složenky, a tak na běžný provoz zbývá dva a půl tisíce. Je jasné, že na jídlo, benzin a ostatní běžné nákupy, na opravy domu nebo na dovolenou si musí půjčit. Taková je od středy situace státního rozpočtu.

Srovnávat rozpočet rodiny a státu prý nemá význam, protože stát je přece úplně jiná korporace, zvláště pokud jde o postavení na finančních trzích, kde si může půjčovat s mnohem větší lehkostí. To je sice pravda, přesto Česko dnes zažívá situaci, která nějakou metaforu potřebuje, a rodina se přímo nabízí. V překladu do řeči účetních, po poslední revizi rozpočtu, kterou ve středu odmávala sněmovna, dosáhly mandatorní výdaje 95 procent rozpočtových příjmů. Takřka všechny příjmy se tedy spotřebují na výdaje, které jsou předem stanoveny zákonem nebo mezinárodními smlouvami.

 

Počítají se sem v první řadě všechny sociální dávky včetně důchodů, příspěvky do zdravotních pojišťoven, náklady na splácení dluhů. Dalším výdajům se odborně říká quasi mandatorní, což jsou platy státních zaměstnanců a náklady na vojsko. Pokud by se stát nezadlužil, na všechno ostatní, tedy na provoz státních institucí, investice i dotace krajům, obcím a podnikům, by mu zbývalo 70 miliard.

Patří k nepříjemným okolnostem každého krizového období, že podíl mandatorních výdajů na příjmech rozpočtu prudce vyroste, protože se vybere méně daní, než bývá zvykem. To se stalo i letos, a k tomu ještě vláda zvýšila mandatorní výdaje o padesát miliard v rámci záchranných balíčků. Dvacet miliard dostanou navíc zdravotní pojišťovny, o 30 miliard podraží dluhová služba. Poměr 95 procent se může do konce roku ještě zvýšit, pokud očekávaný výpadek daní překročí hodnotu 214 miliard.

Rozpočet zachrání tebe, ty zachráníš rozpočet

Popsané početní cvičení má jeden vážný smysl. Jsme v období, kdy se rozhazují miliardy, ale nikdo se z pochopitelných důvodů nepozastavuje nad tím, jestli jde o 200, 300, nebo 500 miliard. Pokud má někdo přece jen námitky, poukáže se na jedno z pravidel vúdú ekonomie, podle kterého „dnešní rozpočtové výdaje jsou zítřejší daňové příjmy“. Dnes zachráníme podniky a zítra stejné firmy vytrhnou trn z paty státním financím. Potíž s vúdú ekonomií je v tom, že funguje jenom jako přesvědčovací nástroj, v praxi se její prognózy nikdy nesplní.

Tady se nabízí podíl mandatorních výdajů jako jediný vhodný nástroj, jak počínání vlády kontrolovat. Těžko namítat, že schodek dosahuje astronomických výšin, když zažíváme neobvyklou katastrofu. Dokonce se musíme smířit s tím, že ani příští schodky nebudou o řád lepší, a pokud ministryně Alena Schillerová navrhne v roce 2021 deficit do 300 miliard, asi nezbude než pokrčit rameny. Ovšem úplný rozvrat veřejných financí se může zastavit tím, že poklesne podíl mandatorních výdajů na příjmech. Letos očekávaných 95 procent je historický rekord, který hladce překoná 87 procent z roku 2009. Bylo by slušné, kdyby návrh příštího rozpočtu obsahoval jízdní řád, podle kterého se v průběhu například příštích pěti let podíl mandatorních výdajů vrátí na sice nepříliš slavnou, aspoň však obvyklou úroveň 75 procent. Nemůžeme přece nechat vnuky, aby za nás platili úplně všechno.

×

Podobné články