Když lékař dělá reklamu na vodu

Kauza lékařů, kteří předepisovali přednostně léky těch firem, co jim zaplatily víc, možná rychle zapadne. Lidé si řeknou, že i doktoři berou úplatky. Jenže celá aféra není o úplatcích a doktorech, ale o totální nefunkčnosti systému.

Má řadu nesmírně zajímavých rovin a aspektů. Co vlastně ti lékaři předepisovali? A proč stály distributorské firmy o to, aby právě jejich lék doktoři předepisovali? Jednalo se o generika – tedy léky, které již nejsou chráněné patentem a může je vyrábět jakákoliv farmaceutická firma. Jsou to ta stejná generika, která mají snižovat náklady na zdravotní péči. Je zřejmé, že generikum má na trhu více variant, které asi za stejnou cenu dodávají stejné firmy. Z pohledu toho, jak lék bude fungovat, je zcela lhostejné, které z generik pacient dostane. Vše neřeší ani pojišťovna. Takže máme produkt, který v různé variantě vyrábí několik firem a dodává ho na trh.

V případě jakéhokoliv jiného produktu by každá z těchto firem svůj produkt propagovala reklamou a snažila by se zákazníkům (pacientům) vsugerovat, že jejich produkt je nejlepší. V tomto případě to ale není možné. Firma nepřesvědčuje zákazníka. Naopak musí přesvědčit toho, kdo produkt předepisuje, tedy lékaře a toho, kdo produkt vydává, tedy lékárníka, že její produkt je lepší než konkurenční. Cenová pravidla nastavují pojišťovny ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví a generika schvaluje SUKL. Takže logická cesta by byla, že se tyto státní či polostátní instituce budou snažit, aby cena generik byla co nejnižší. Aby plně bylo hrazeno jen to nejlevnější a zbytek vyřešil trh. Potom by k podobným případům nemohlo docházet.

Generika ale nemají nic společného s výzkumem a klinickými studiemi. Pokud se tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv bude zaměřovat na klinické studie, problém generik tím nevyřeší. Generika jsou jako voda, kterou si dáte v restauraci na pití. Chcete, aby byla studená, ne ledová. Aby vám zahnala žízeň, ale taky, aby byla dobrá. No a reklama nás masíruje, že nejlepší je ta či ona. Tlačí na restauraci, aby prodávala právě tuto vodu, i když by automaticky měla být k dispozici voda z kohoutku – tedy ta zdarma. Chemicky je stejná jako v té láhvi z ledovce.H2O je prostě H2O.