Průmyslník Kolben nevěřil, že půjde do ghetta. V kufříku si nesl akcie ČKD
75 let od smrti Emila Kolbena
NOVÉ
Foto: Wikimedia Commons/ Neznámý autor (www.janhysek.cz)
Před sedmdesáti pěti lety, 3. července 1943, zemřel jeden z nejvýznamnějších českých průmyslníků Emil Kolben. Průkopník moderního elektrotechnického průmyslu v Čechách dokázal vybudovat průmyslový kolos ČKD, jehož elektromotory, vodní turbíny, lokomotivy nebo vybavení pro elektrárny a pro tramvaje získaly světovou proslulost.
Osudným se stal slavnému průmyslníkovi jeho židovský původ. V roce 1943 jej nacisté deportovali z jejich rodinného sídla v Praze, tzv. Červené vily, do terezínského ghetta. Jeho vnuk Jindřich, v době deportace sedmnáctiletý, v rozhovoru pro časopis Týden před lety vzpomínal, jak jeho dědeček do poslední chvíle nevěřil, že by se mu něco mohlo stát.
Jindřich Kolben se musel s otcem Hanušem dostavit na shromaždiště k Veletržnímu paláci už den před zatčením jeho dědečka, takže tu historku zná z vyprávění jeho nevlastní sestry, dcery druhé manželky jeho otce. „Na ni se rasové nařízení nevztahovalo. Viděla a slyšela, jak mého dědu odnášeli esesáci na nosítkách a nakládali do sanitky. On je přitom hlasitě proklínal. Bylo mu 80 let,“ vzpomínal Jindřich Kolben.
„Měl za sebou zcela neobyčejný život. Pocházel z nemajetné rodiny, měl osm sourozenců a jen díky své píli se vypracoval – dnes by se řeklo do pozice top manažera. Získal světové uznání. Říkalo se, že čtyřicet českých prominentů bude z deportací vyjmuto,“ řekl Jindřich Kolben v rozhovoru v roce 2006.
Do ghetta jen s malým kufříkem. V něm měl akcie ČKD
Emil Kolben si s sebou do transportu nesl jen malý černý kufřík. „Asi půl roku předtím mě jednou zavolal k sobě a ten kufr otevřel. Bylo v něm sto osmdesát akcií ČKD. On byl členem správní rady,“ popsal Jindřich Kolben.
Jindřich Kolben viděl naposledy svého osmdesátiletého dědečka živého v den transportu do Terezína, potom je rozdělili. „Dělal jsem ve skupině, která porážela stromy. Asi za měsíc, když jsem jednou přišel z práce, jsem se měl dostavit do takzvaných podmokelských kasáren. Dědeček tam ležel na železné vojenské posteli, byl mrtev,“ vzpomínal Jindřich Kolben.
Po půl roce byl Jindřich Kolben spolu se svým otcem zařazen do transportu do Osvětimi. Hanuš Kolben zemřel v červenci 1944 v plynové komoře ve věku 49 let. Jindřichovi se podařilo uprchnout z tábora Blechhammeru ve Slezsku na Slovensko, kde vstoupil do Svobodovy Československé armády. Jako jediný z mužských členů rodiny válku přežil a zemřel až v roce 2013.
Po studiích cestoval po Evropě a nakonec odjel do USA, kde získal místo asistenta slavného vynálezce Thomase Edisona, a později se stal hlavním inženýrem ve firmě Edison Machine Works v Shenectady. V Americe se sblížil i s další legendou světa vynálezů a techniky Nikolou Teslou.
Po návratu do Evropy byl Kolben několik let šéfkonstruktérem švýcarské firmy Oerlikon, která vyráběla vícefázové generátory. V roce 1896 se vrátil do Prahy, kde založil ve Vysočanech firmu Kolben a spol. Z původně malé dílny se stala světoznámá firma. Kolben totiž některými novinkami předběhl o několik let konkurenci a firma získala značné renomé.
Ve dvacátých letech následovaly fúze – nejprve v roce 1921 Kolbenův závod splynul s Českomoravskou strojírenskou a tento podnik o šest let později vytvořil se strojírenskou firmou Breitfeld-Daněk akciovou společnost Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD). Kolben byl ředitelem, později místopředsedou správní rady a založil i další firmy. Kromě toho psal studie o silnoproudé elektrotechnice a byl čestným členem několika organizací.
