Piráti jdou daleko za hranu

„Omlouvám se za zlikvidované firmy, ale peníze šly do státního rozpočtu, mají z toho prospěch všichni lidé“

Víte, kdo to kdysi řekl? Byl to Ivan Pilný, toho času ministr financí a komentoval čísla finanční správy, která se týkala zajišťovacích příkazů. Byla půlka roku 2017 a to dobou už 1500 firem přišlo o majetek kvůli vydanému zajišťovacímu příkazu. 1,17 mld. Kč je hodnota majetku, který během té doby dokázala finanční správa zabavit.

Pro mě osobně je to jasná zpráva, že by finanční správa měla mít co nejméně pravomocí, protože může dojít velice jednoduše k jejich zneužití. Je to konkrétní příklad toho, co se může stát, když budou úředníci jednat bez předešlého rozhodnutí soudu, na vlastní pěst.

Firmy a jednotlivci se často na právníky obrací právě v případech sporu s orgány státní správy. Je to jejich právo. Koneckonců, slyšíme poměrně často, jak se státní správa plete a jak zase prohrála další spor u soudu. Bruntálská firma VHS-Ropa plus o tom ví své, v roce 2014 na ni byl podán zajišťovací příkaz. Jednalo se o 10 milionů korun údajně nezaplacených na daních. Následovala daňová exekuce, a i přes pravomocné rozhodnutí o neplatnosti zajišťovacího příkazu, nemá firma peníze dodnes zpět.

Piráti (Michálek, Ferjenčík) předložili ve sněmovně pozměňovací návrh, který ovšem prokazatelně zvyšuje pravomoci finanční správě. O co jde?

Daňové orgány by nově mohly za určitých podmínek od advokátů požadovat informace, které jsou kryty mlčenlivostí. Konkrétně bude možné mlčenlivost prolomit „v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500 000 Kč.“ Výběr firem tedy bude na základě podezření, že došlo nebo může dojít k daňovému úniku. Žádný soud, žádné nezávislé hodnocení oprávněnosti prolomení mlčenlivosti dle zákona, nic. Příměr se zadržovacími příkazy je v tomto bodě na místě.

Proč to ale Piráti prosazují? Přece z důvodu boje proti daňovým únikům. Celá novela je postavena na základě Evropské směrnice DAC 5, která zavádí povinnost bank, poskytovatelů platebních služeb, advokátů a poradců poskytovat daňové správě informace, které vyplývají ze zákona o boji proti praní špinavých peněz. Směrnice je ovšem momentálně limitovaná pouze na bankovní sektor, a to pouze v případě zahraničních daňových úniků.

Piráti jdou ovšem daleko za hranu této směrnice.

Mlčenlivost advokáta je jedním ze základních principů právního státu a také důvodů, proč se nemusíme bát se na advokáta obrátit a probrat s ním velmi citlivé záležitosti. Extrémně složitý daňový systém vyvolává více otázek než odpovědí a podnikatelé často neví, co a jaké dani podléhá, jaké jsou výjimky, a v extrémním případě také zda určité jednání je právně postižitelné či nikoliv. Musí proto jít za právníky, vyložit jim dopodrobna svůj problém a následně získat poradenskou službu. Evropský soud pro lidská práva i Ústavní soud opakovaně konstatovali, že základ institutu mlčenlivosti advokátů je v ústavně garantovaných právech na spravedlivý proces.

Návrh Pirátů by znamenal, že by kterýkoliv finanční úřad mohl žádat o jakoukoliv informaci o jakémkoliv klientovi na základě toho, že si finanční úřad myslí, že advokátův klient nesplnil svou daňovou povinnost.

A advokát by žádané informace musel vydat.

Boj se „šedou ekonomikou“ nelze vyhrát dalšími regulacemi. Další regulace vytváří pouze další „šedé zóny“ a právě narušení vztahu mezi advokátem a klientem, by jednu novou vytvořil. Logicky, by pak vznikali prostředníci a sami advokáti by nemohli adekvátně zastupovat svého klienta. V podstatě by to nutilo právníky, aby sami operovali na hraně ilegality.

Snahy o prolomení mlčenlivosti probíhají již delší dobu. Zatím ovšem šlo pouze o mezinárodní finanční podvody a vždy byl potřeba souhlas nezávislého orgánu pod kontrolou soudní moci. I to už je podle mnohých za hranou.

Návrh Pirátů by ale měl být za hranou pro nás pro všechny.