KOMENTÁŘ
Minule jsem tu psal o nešťastném zvyku českých politiků zaujímat vyhrocená stanoviska ke světovému dění – čím odlehlejší, tím lépe. Spekulace zní, že politici ...
00:05
00:04
00:03
00:02
00:01
25. 11.
25. 11.
25. 11.
25. 11.
25. 11.
Je vcelku lhostejné, že ještě v neděli vládní epidemiolog Rastislav Maďar oznamoval, že ministerstvo zdravotnictví jde na pondělní schůzi vlády s doporučením zachovat povinnost roušek aspoň do půlky června. A že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch včera tvrdil, že jeho ministerstvo navrhlo vládě konec roušek už k 25. květnu.
Není chvíle vyčítat vládě nedůslednost. Důležitější je, že povinnost nosit masky, která je zásadní psychologicky a pro vnímání infekce obyvatelstvem, bude zásadně nalomena.
Vojtěch včera tuto úlevu jako obvykle zabalil do podmínky, že epidemiologická situace se mezitím nezhorší, a do série omezujících okolností. Roušky i po 25. květnu budou dál povinné ve veřejné dopravě, ve vnitřních prostorech (obchodech) a v momentech, kdy se k sobě chtějí přiblížit lidé, kteří nežijí v jedné domácnosti, na méně než dva metry. Jak ví asi každý, kdo vystrčil nos z velkoměsta –a i ve městě často stačí sejít z hlavní tepny –, jen se tím zlegalizuje stav, který namnoze panuje už dnes. Protože trápit se s rouškou sám na veřejném prostranství byla absurdita, jakou si čím dál víc lidí odpíralo.
Člověk nemusí být sociolog, aby dokázal odhadnout, že v momentě, kdy policie ztratí právo vyžadovat roušku a priori, lidé dokážou její absenci zdůvodnit skoro v každé situaci. Disciplína se rozvolní, možná neodvolatelně. Proto se Roman Prymula, Rastislav Maďar a spol. zrušení plošné povinnosti snažili zabránit. Byli ale odsunuti politiky. Ta má teď znovu primát, za poslední dva měsíce takto viditelně poprvé.
Jak k tomu mohlo dojít? Po odborné stránce ještě rozhodnuto není. Užitečnost roušky část studií a odborníků potvrzuje, část zpochybňuje (užitečný přehled skeptiků z pera Kanaďana Denise Rancourta tady) nebo přímo tvrdí, že nosit na obličeji mokrý textil škodí zdraví, že se v něm koncentrují škodliviny a viry, jichž se plícemi zbavujeme (u nás profesor Jan Žaloudík, v Německu profesor Sukharit Bhakdi a další).
Pak tu je ovšem ještě jeden vývoj, který pozici epidemiologů české vlády trvale oslaboval. Podobni dávným křesťanům se už několikrát dostali do nezáviděníhodné situace, kdy se odkládá jimi očekávaný konec světa. Poprvé se to stalo po Velikonocích, kdy Prymula s Vojtěchem v televizi předvídali, že do týdne, nejpozději do deseti dnů křivky opět vystartují nahoru. Nic. Zítra to budou dva týdny od rozhovoru Romana Prymuly pro Echo. Při této příležitosti profesor tvrdil, že si „odteď“ počkáme dva týdny a ono se ukáže, jestli koronavirus po prvním větším rozvolnění pravidel znovu udeří (Prymula si upřímně myslel, že ano). Včera v televizních zprávách Prymulův kolega Maďar mluvil o dalších dvou týdnech, kdy by nás ještě virus mohl vytrestat za povolení šroubů – od nynějška do 25. května. Ale znělo to, jako že už tomu sám velkou váhu nepřikládá.
Zatímco prognózy epidemiologů se nenaplňují, naplňují se bohužel prognózy ekonomů. Tady není co řešit, vláda včetně křídla karanténních stalinistů (Jan Hamáček) musí v uvolňování spíš zrychlit.
Škoda že i při tak dobrém vývoji zůstává v platnosti paskvilní režim ve školách (maximum patnácti žáků ve třídě bude naprosto neobhajitelné, pokud vláda od téhož 25. května skutečně povolí akce do 500 lidí). Což patrně souvisí s tím, že na chodnících s rouškami už hrozila občanská neposlušnost, která se s dětmi na základní škole organizuje hůř.
NÁHRADA UŠLÉHO ZISKU Z DOBY PANDEMIE
POKLES PORODNOSTI
