Poslední zhasne. Jak katastrofický scénář způsobil katastrofu
ECHOPRIME
V roce 1968 vyšla kniha, která způsobila nezměrné utrpení ve světě. Jmenovala se Populační bomba (The Population Bomb) a jejím autorem byl americký biolog Paul R. Ehrlich (a nepřiznanou spoluautorkou jeho žena Anne Ehrlichová). V ní varovali před důsledky nekontrolovaného růstu lidské populace. „Bitva o nakrmení lidstva je u konce. V sedmdesátých letech miliony lidí zemřou hlady, a to navzdory jakýmkoli krizovým programům, které budou zahájeny. V současné době již nic nezabrání výraznému nárůstu světové úmrtnosti,“ stojí v knize. Problémem přelidnění se akademici zabývali již v padesátých letech, ale teprve kniha Ehrlichových to zpopularizovala a z přelidnění se stal jeden z oblíbených katastrofických scénářů.
V roce 1972 Římský klub publikoval svou zprávu nazvanou Limity růstu. V ní varoval, že rapidně rostoucí populace povede k chudnutí a vyčerpání přírodních zdrojů. Dnes víme, že tyto projekce se mýlily. Stále víc států trápí naopak vylidňování.
Předtím však ještě dokázaly škodit. Ehrlich například naprosto odepsal Indii. O ní a podobných zemích napsal: „Tak zaostaly ve snaze vyrovnat populaci a potraviny, že není naděje, že je naše potravinová pomoc dovede k soběstačnosti.“ Ehrlich propagoval potravinovou pomoc zamířit pouze tam, kde je šance, že se podaří nastavit potravinovou soběstačnost. Součástí řešení měla být regulace populace, například i nucenou sterilizací.
Toho se chytila již zmiňovaná Indie. Její rapidně rostoucí populace a katastrofické vize Ehrlicha a jemu podobných indickou vládu vyděsily. V sedmdesátých letech proto začala se sterilizační kampaní. Získala pro to mezinárodní financování, například od Světové banky nebo Populačního fondu OSN. Zpočátku byla dobrovolná a zaměřená na muže. V letech 1970–1971 bylo sterilizováno 1,3 milionu mužů a v letech 1972–1973 už 3,1 milionu. Další rok však počet sterilizací klesl jen na 900 tisíc, když se rozkřiklo, že zákrok není medicínsky zcela bezpečný.
