Školní rok za dveřmi

Neučím již pět let, ale pořád mám prázdninovou učitelsko/ředitelskou fobii z 14. srpna. To jsem vždy jako říďa nastupoval „do procesu“.

10. srpna jsme šli procesím (pecká pouť Svatého Vavřince) na Sněžku. Pak pár idylických dnů – začátek srpna je na horách nejstabilnější a nejteplejší počasí. Začínají růst houby pořádně, ještě stále se dají nasbírat borůvky, všude je zeleno narozdíl od nížin. Na horách je tak krásně, že by člověk brečel. Znáte každý ze své dovolené, jak první dny ještě člověk furt stresuje a trvá mu se na odpočinek naladit, ale pak najednou opravdu odpočívá a nabírá síly. Děti opálené, vysportované. Sedíme někde v Enzianu nebo ve Hvězdě a já věděl, že jedu brzo ráno do města a do práce a cca 330 dní nebo kolik to nebude jinak. No nic – pořád tenhle pocit v sobě mám a rok dělím podle školního roku a ne podle silvestra.

Koneckonců dvouměsíční letní prázdniny většina zemí světa nemá a vděčíme za to Josefu II. Tento osvícený panovník krom zrušení nevolnictví a církevních restitucí naruby (roku 1781 zrovnoprávnil Tolerančním patentem ostatní náboženství a zabavil skoro třetinu církevního majetku, který se pak rozprodal v dražbách), taky stanovil dvouměsíční letní prázdniny Rakouska-Uherska. Pekelně dlouhé, protože žáci pomáhali doma při žních. Obilí i letos dávno dozrálo a tak si čeští žáci jistě stihnou od těžké práce na polích odpočinout a mohou plni sil za tři týdny napochodovat do školy.

Podívejme se, co nás tam čeká a co přinesl uplynulý školní rok. Symptomy jsou tři. Zaprvé zrušení maturit z matematiky – tedy jasný signál, že ze škol má zmizet vše, co je pro někoho obtížné. (Patřili jsme k těm několika málo „populistům“, kteří byli kategoricky proti.) V moderních školách nesmí nikoho nic stresovat, protože i celý svět okolo nás je krásný a přátelský a nám osobně nakloněný. A na to se musíme připravit. Není potřeba dosáhnout žádného úspěchu ve vlastním konání – důležité je, že máte vlastní osobnost.

Zadruhé vstoupila v platnost nová metoda financování škol (byl jsem předkladatelem návrhu zákona, který se tomu snažil před dvěma lety zabránit). Za pár let vzrostl rozpočet regionálního školství (v jádru mateřinky, základní a střední školy) ze 100 přes 150 miliard!! 50%. Skoro to generuje otázku, jaktože jsme (ve školách) nezemřeli hlady před několika lety, kdy ta čísla byla poloviční. A školství dosahovalo o něco lepších výsledků než dnes.

Ale zůstaňme u posledních let? Zlepšila se kvalita školství o 50%? Dosahují studenti u státních maturit lepších výsledků (alespoň o 5%)? Dostali učitelé přidáno o 50% nebo dokonce o víc, když se furt mele, jaká je to priorita? NE. Ani náhodou. Ani na jednu z těchto otázek není odpověď – ANO. Nabízí se tedy logicky, kde ty peníze skončí, na co jsou použity?

Na tuto tzv. Reformu financování školství, tedy sanaci poloprázdných škol. V placení školám za to, kolik odučí hodin. Bez ohledu na to, jestli učí dobře, jaké má výsledky nebo že nemá skoro žádné studenty. Počítání jakýchsi Ph-maxů. Jde o dílo předchozí ministryně Valachové. Tedy nejen snaha, aby se nekontrolovala kvalita vzdělání, aby všichni studovali od dvou do dvaceti šesti let. Soft skills a ideologie. Inkluze a pamlskové vyhlášky. …

Zničení stability financování systému je nehorší tragédií ve školství za posledních deset let.

No a zatřetí tu máme covid. Tedy, kdo nechce do školy (učitel či žák) – tak moc nemusí. Hlavně něco mudrovat o moderních metodách výuky a chtít moderní iPad od kraje.

Situace je stejná jako v energetice, podnikání, sociálních službách, mezinárodní bezpečnosti … a v dalších oblastech společnosti. Tedy – začínají se projevovat velmi neblahé a nebezpečné trendy, které jsou důsledkem chybných politických rozhodnutí v nedávné minulosti. Vše se sanuje obrovskými sumami peněz, aby „zůstal klid“.

Ale změna musí přijít. Kontrarevoluční změna. Návrat k hodnotám. Školství je o vzdělávání, stát se musí snažit zvyšovat vzdělanostní laťku našich 15letých dětí. Soustředit se na základní školy a „co umí deváťák“. Musí navrátit pořádek a spravedlnost (a hospodárnost) do financování. Musí navrátit systém, že ti, kteří se pilně učí a jde jim to – pokračují na vyšší typy škol, ti, kterým to tolik nejde nebo nemají vlohy – jdou dřív do práce. Musí odlišit dobré učitele od slabých a dosáhnout toho, aby ředitel úspěšné plné školy (máme přes 80.000 na žáka v systému) – skutečně měl ty peníze k dispozici.

Protože jinak hrozí, že v systému skončí ti nejlepší. Už teď se na konkursy na ředitele skoro nikdo nehlásí. V systému je peněz dost, ale nikdo nechce být v demotivujícím prostředí. Když si teď říkáte, že přeháním a situace je mnohem lepší, protože Vaše dítě má v 2. třídě velmi dobrou učitelku, která učí klasicky a spolužáci jsou príma a škola hezky opravená…

Tak moje dcera má velmi dobrou učitelku a hodné spolužáky a škole materiálně nic zásadního nechybí… Ale důležité je vidět trend celého odvětví bohužel.

Hezký zbytek prázdnin.