„Diplomacie je zpět.“ Biden bombardoval Sýrii

KOMENTÁŘ

„Diplomacie je zpět.“ Biden bombardoval Sýrii
Americký letoun F-15. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Trvalo to něco málo přes měsíc, než se nový americký prezident Joe Biden rozhodl bombardovat jinou zemi. Ve čtvrtek americké letectvo zacílilo na pozice proíránských milic v Sýrii. Zaleží, komu věříte, ale při útoku zemřel jeden člověk (tvrzení milicionářů) až 22 lidí (podle syrských exilových organizací). Podle Američanů šlo o odvetu za raketový útok na americké jednotky v Iráku, při kterém zemřel jeden člověk.

Zásah byl kritiky amerických intervencí okamžitě brán jako důkaz, že Biden a jeho tým jsou staří váleční štváči, kteří zatáhnou Spojené státy do dalších „nekonečných válek“, před čímž již dlouho varují. Hořce srovnávali Bidenovo prohlášení na nedávné mnichovské bezpečnostní konferenci, že „diplomacie je zpět“, s tím, že jeho první konkrétní zahraniční krok byl rozkaz zaútočit na území jiného státu.

Naopak američtí jestřábi si stěžovali, že útok byl nedostatečný a rovnal se odstřelování kusu pouště.

 

Pak je tu ještě rovina pokrytectví. Demokraté kritizovali Donalda Trumpa za jeho bombardování Sýrie. Mimochodem Trump dal rozkaz zaútočit v Sýrii čtyři měsíce po začátku prezidentování. Například Jen Psakiová, nyní mluvčí Bílého domu, po bombardování na rozkaz Trumpa tweetovala: „Jaké je zákonné oprávnění pro útoky? Asad je brutální diktátor. Ale Sýrie je suverénní země.“ Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová zase tehdy tvrdila: „Včera jsem s spolu se svými kolegy předložila zákon zakazující válku proti Íránu, který by odebral financování proti jakékoliv neautorizované vojenské akci proti Íránu. Kongres musí jednat rychle, aby Trump nezatáhl naši zemi do další války.“

Je pravda, že jak Trumpovo, tak Bidenovo bombardování je právně pochybné, a to nejen podle mezinárodního práva, ale také podle amerického. Správně by vojenské akce měl schvalovat Kongres. Ten americkému prezidentovi žádné oprávnění útočit v Sýrii nedal. Na druhou stranu je jasné, že protiamerické milice žádné hranice nerespektují. Teoreticky jim stačí, pokud chtějí uniknout jakékoliv odplatě, aby prostě překročily hranice Iráku do Sýrie, kde Američané mají oprávnění působit.

Pokud ponecháme právní otázky stranou, je rozhodně dobře, že Biden k tomuto kroku přistoupil. Raketový útok na americké pozice byl nejspíše íránským testem, který měl vyzkoušet odhodlanost nové administrativy. Tím, že Biden razantně odpověděl, zamezil další eskalaci.

Otázkou je, jaké jsou implikace pro širší americkou politiku na Blízkém východě. Biden se netají tím, že by chtěl obnovit takzvanou „íránskou jadernou dohodu“ z roku 2015, podle které se Írán na deset let vzdal pokusů vyvinout atomovou bombu výměnou za ukončení jaderných sankcí. Trump tvrdil, že dohoda je nevýhodná pro USA a bezzubá, a odstoupil od ní.

Nové přistoupení ke smlouvě však nebude jednoduché. Bidenova administrativa požaduje, aby Írán nejdříve začal znovu plnit její podmínky, než se USA rozhodnou do ní opět zapojit. To Teherán odmítá, takže prozatím jsou jednání zablokována. Bombardování íránských spojenců za strany Ameriky tomu rozhodně nepomůže. Zdá se tedy, že k velkému přelomu v americké politice na Blízkém východě zatím nedojde.

To se týká i americko-saúdských vztahů. Před nástupem Bidena se předpokládalo, že by mohl omezit bezvýhradnou podporu, které se Saúdské Arábii dostávalo za Trumpa. Když Biden na začátku února oznámil, že přestane poskytovat podporu saúdské intervenci v Jemenu, včetně prodeje zbraní, zdálo se, že tyto spekulace se potvrdily. V pátek publikovaná zpráva americké rozvědky uvádí, že rozkaz k zabití novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018 dal sám korunní princ Muhammad bin Salmán, de facto vládce země. Amerika ohlásila, že odebere víza 78 saúdským představitelům. Korunní princ mezi nimi není. Americká vláda nezastírá, že to je proto, že nechce dále poškozovat vztahy se svým klíčovým spojencem. Ti, kteří doufali ve velkou změnu v americké politice na Blízkém východě, si budou muset ještě nějakou dobu počkat.

 

×

Podobné články