Proč tak málo protestů. Omezená přitažlivost davového šílenství

K wuchanskému viru se v posledním týdnu přidružila další epidemická infekce. Vražda George Floyda vedla k vlně protestů nejen ve Spojených státech, ale i v řadě dalších zemí. Epidemiologický či mimetický výklad je v tomto případě skutečně něco, co je třeba brát v potaz. Protože protesty měly nejasnou logiku. Částečně byly vedeny solidaritou s americkými protesty a protestem proti policejní praxi ve Spojených státech. Na tom by nebylo nic divného. Pokud by se ovšem část protestujících nezačala chovat, jako že protestuje i proti poměrům doma. Obdobnou tendenci měla i veřejná diskuse. V médiích se objevily titulky podle schématu „Země X/Evropa také potřebuje mluvit o rasismu“. Jistě, o problémech se má mluvit, ale ty texty spíš působily dojmem pracného hledání, jež by dávalo protestům ex post odůvodnění.

Je něco bizarního na tom, když dav třeba v Británii převezme americkou rétoriku i přímo frazeologii (například dává přednost americkým slangovým výrazům pro policisty před domácími). Americká policie v roce 2018 usmrtila střelnou zbraní okolo tisíce lidí. Britská tři. Americká policie rutinně používá těžkou výzbroj a techniku. Tak jako se u nás starostové fotografují s novou stříkačkou, kterou pořídili místním hasičům, v Americe hrají podobnou roli obrněné transportéry pro policii. Britští policisté nenosí střelné zbraně.

Ve Francii se dostala do popředí zájmu Assa Traoré, sestra černého Francouze, který v roce 2016 za podivných okolností zemřel při zatýkání. Na demonstracích se ovšem k tématu antirasismu záhy přiřadilo téma antisemitismu. Požadavky desítek tisíc demonstrantů v Německu sahaly podle Wall Street Journal „od zelené politiky, imigrace a práv zvířat po rasovou spravedlnost a solidaritu s Black Lives Matter“.

Přitom nejen poměry v každé zemi jsou jiné, ale i historie soužití různých etnik je v každé zemi jiná.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.