TikTok, algoritmická stvůra z Číny. Další varovný příběh

Protože hysterie kolem aplikace TikTok pokračuje, stojí za to podívat se na úspěch tohoto invazivního druhu mezi mobilními aplikacemi ještě z jiných stránek, než jak to před týdnem udělal Marian Kechlibar (viz Týdeník Echo č. 34/2020 – pozn. red.). Pozdvižení nezpůsobila jen pohrůžka prezidenta Trumpa. Ta byla neortodoxní zejména v tom, že Trump přišel s tím, že by kupec měl zaplatit americkému ministerstvu financí, jak se říká v byznysu, „finder's fee“, tedy poplatek za to, že dal prodávajícího a kupujícího dohromady.

Těch až 80 milionů Američanů, kteří aplikaci pravidelně užívají, ovšem není naštvaných na Trumpovo překračování demokratických norem. Oni jsou naštvaní prostě proto, že jim chce vzít jejich hračku. Dala by se označit i jinak. Pro některé prostředek obživy. Pro jiné droga.

V levicových kruzích na internetu koluje kresbička zobrazující postavu plačící o samotě ve svém pokoji: „Všechno už jsem prodala, nevím, co mám dělat,“ vzdychá. Dveřmi se vkrádá postavička jménem Kapitalismus a šeptá: „Slzy. Prodej mi své slzy.“ Ten obrázek vystihuje jeden prvek současné internetové ekonomiky. Umožnila mnoha lidem vystavovat a prodávat sebe sama. Nebo aspoň nějaký aspekt své existence. Udělat ze sebe osobní brand. Kvanta youtuberů, influencerů, a jak se jim to ještě říká, neprodávají nějakou svou dovednost. Často už se ani nenamáhají označovat se za aspirující herce, muzikanty nebo modelky. Prodávají prostě vhled do své každodenní existence. Své slasti, strasti a neurózy. Naplňují prognózu Andyho Warhola, že každý bude slavný patnáct minut, a to hlavně v tom smyslu, že nic neumějí a nejsou ničím zajímaví. Tedy pro lidi mimo jejich sociální vrstvičku, která na ty neurózy reaguje a nachází se v nich.

Někteří si z toho živobytí udělali – mají různé sponzorské smlouvy atd. Nevím, jestli už někdo prodával své slzy, ale když byla loni osobnost říkající si Belle Delphine vykázána z Instagramu za to, že prodávala vodu ze své koupele, nebyla prý ani první, kdo to dělal.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.