Židé mají vlastní škatulku. Tuvia Tenenbom o sílícím antisemitismu

Británie má v posledních čtyřech letech dvě stálé kauzy, antisemitismus v Labouristické straně a brexit. Od roku 2015, kdy se lídrem Labour Party stal Jeremy Corbyn, se na veřejnost dostávají kauzy o antisemitském chování předních představitelů, šikaně Židů a dalších znepokojujících událostech. Podle mnohých je antisemitou sám Corbyn. Zhruba ve stejnou dobu začíná zápas o budoucnost Británie v EU. O obě témata se zajímal americko-izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom. K tomu přidal ještě třetí téma: britské divadlo. Své zkušenosti z brexitovské Británie sepsal v knize Krysy Jejího Veličenstva, která vyšla v říjnu česky ve světové premiéře.

Proč jste se vlastně rozhodl napsat knihu o brexitu a Británii?

Můj hlavní vydavatel je v Německu. Když jsme mluvili o další knize, tak to bylo poprvé, co jsem přišel s nápadem já. Řekl jsem: Proč ne Británie? Můj osobní důvod byl ten, že se pohybuji v divadle, miluji dobré divadlo a na základě osobní zkušenosti můžu říct, že není nic lepšího než britské divadlo. Když jsem byl mladší, lítal jsem z New Yorku do Londýna na pár dnů, na pár nocí, prostě na skok, dívat se na divadlo jako blázen a pak zase zpět. Tak jsem řekl: Nechte mě letět do Británie, třeba rozlousknu tajemství britského divadla, proč je tak dobré. Pak je tam samozřejmě brexit, tak jsem řekl, že se budu zabývat brexitem. To byla původní myšlenka. Když jsem přijel na ostrovy, začínal jsem v Dublinu. A od začátku jsem narážel na stupidní antisemitismus. Lidé nechtěli mluvit o brexitu, protože ho mají až po krk, chtěli mluvit o Palestině. Přes Palestince se dostávali k antiizraelismu, antižidovství a dalším takovým nesmyslům. Takže jsem nakonec psal hodně o antisemitismu, protože to je to, co mi lidé řekli.

Začněme brexitem. Při svých interview jste mluvil s mnoha „lepšími“ lidmi, kteří jsou striktně proti odchodu z EU. Z vaší knihy člověk dostává pocit boje elit proti lidem.

Zajímavé je, že známe výsledek brexitového referenda. Není to tajemství. Víme, že většina hlasovala pro odchod 52 ku 48. Víme, že v demokracii, zvlášť v Británii, která se pyšní tím, že je inovátorem demokracie, první parlamentní demokracie, se výsledky respektují. Víte, já jsem v Británii host, je mi jedno, jakou cestou se vydá. Na mě to nemá vliv. Nemám žádný sobecký důvod pro to, aby se vydala tou, nebo tamtou cestou. Ale co mi vadilo jako člověku, jako někomu, kdo věří v demokracii, je skutečnost, jak remaineři zdůvodňují, že přestože lidé v červnu 2016 rozhodli o odchodu, přestože vláda jim řekla, uděláme cokoli, co nám poručíte, a parlament řekl, uděláme cokoli, co nám poručíte, tak to nechtějí provést. Používají všechny výmluvy, co mají. A já jako návštěvník demokracie, ne Ruska, se snažím pochopit, co se děje. Takže jsem dělal rozhovory s leavery. Nejzajímavější mi přišlo, že říkali, že jsou pyšní na svou zemi a na její tradice, a proto hlasovali pro odchod. Větší otázka ale byla, jak se cítí remaineři, když země hlasovala pro odchod, ale zatím zůstává v EU. A překvapivě remaineři s tím byli spokojeni, nezáleží jim na demokracii, nezáleží jim na lidech. Když jsem mluvil s poslanci nebo lordy, vždy jsem dostal stejnou odpověď: Ano většina hlasovala pro odchod, ale nemělo by nám záležet na většině, protože většina jsou idioti.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde.