Babiš je nahý. A co ostatní?

Posledních čtrnáct dní dobře informované kruhy tvrdily, že fakt, ale opravdu fakt bude nakonec za ANO na prezidenta kandidovat Andrej Babiš. Vyznívalo to přesvědčivě, ale u Andreje Babiše si nikdo nikdy do poslední chvíle nemůže být stoprocentně jist, co udělá. Oznámení nominanta ANO se několikrát posunovalo. A byl to sám Andrej Babiš, kdo ohlašovaný termín pondělí 31. října nedodržel.

Evidentně neudržel nervy po setkání s Milošem Zemanem a svou kandidaturu oznámil bez ohledu na své straníky v hlavní zpravodajské relaci TV Nova. Byl u toho viditelně rozrušen, což dokládá, že neměl emoce pod kontrolou. Neschopnost se kontrolovat nakonec může být jeho největší slabina. Slibuje sice, že v prezidentské kampani se bude chovat důstojně, jak se na nejvyšší úřad sluší, že nebude vystupovat jako šéf silné parlamentní strany, který každého svého soupeře pozuráží a chová se u toho jako ukřičený hokynář.

Předsevzetí je jedna věc, ale řečeno jeho slovníkem, když mu „jebne“, z role vypadne a jede v té, která mu je přirozená a vlastní. Ve srovnání s protivníky ale má jednu výhodu, už se na něj nic nemůže vytáhnout, jeho minulost a podnikatelská éra je tisíckrát propraná a probíhající soud vždy může přetáčet v politický proces sloužící k jeho likvidaci.

Očistcem minulosti neprošli jeho dva největší rivalové Danuše Nerudová a především Petr Pavel, který se na prezidentskou kandidaturu chystá víc než dva roky a své problémy z předlistopadové doby nebyl schopen přesvědčivě odehrát. Paradoxně členství v komunistické straně bylo tím snazším úkolem, ale ani ten dobře nezvládal. Už před dvěma roky jsme právě v Týdeníku Echo ukázali, že do strany vstoupil za nejtvrdších časů studené války, a nikoli za vlády reformního vůdce Sovětského svazu Gorbačova, jak se snažil ospravedlnit své tehdejší ambice.

Horší je to s působením ve vojenské rozvědce, kde nešlo o žádnou diplomatickou průpravu, jak to sám popisuje, ale o výběrový program pro špiony. I zde se zaplétá, na přímé otázky neodpovídá, nechává za sebe mluvit podporovatele, a proto si ve výsledku za svou nevěrohodnost může sám. U těch kandidátů, kteří neprošli tvrdým politickým bojem, se můžeme dočkat ještě mnohých překvapení.

Vstupem Andreje Babiše do prezidentské volby dostává kampaň úplně novou dynamiku, někdejší voliči Miloše Zemana dostali svého kandidáta a navzdory průzkumům veřejného mínění se můžeme dočkat úplně jiných výsledků, než dosud ukazovaly.

V prvním kole se může projevit nechuť voličů vůči kandidátům s komunistickou minulostí. Takových voličů je mimochodem téměř jedna čtvrtina a kryjí se dost často s pravicovými voliči odmítajícími Green New Deal nebo progresivismus a mohou posílit i spodní část prezidentského pelotonu.

Je také vysoký počet nerozhodnutých voličů a hlavně: v prezidentské volbě nepropadne žádný hlas, kterých v posledních parlamentních volbách propadl víc než milion. Zahřívací kolo skončilo, jde se do finálového spurtu. Miloš Zeman má pravdu, když říká, že rozhodovat budou televizní debaty. Bude se na co dívat.