Lockdown na hlavu

Snad každý slyšel lidovou průpovídku „ten by potřeboval papír na hlavu“. Koncem minulého století to neslo konotace spíše nadsázky a zábavy. Stačilo to k tomu, abychom si dali najevo, že naše názory nesplynuly v rajskou zahradu společné lásky, a šlo se normálně o dům dál. Nebylo potřeba druhého za jeho názor diskreditovat, ohýbat smysl jeho slova. Izolovat druhého jen pro vlastní narcistické zranění (kdyby svět viděli všichni jako já, zavládl by mír). I toto přesvědčení však sídlí v lidské povaze.

Doba sociálních sítí, které za nás lépe ví, co si máme myslet, akcelerovala k „vyspělejšímu“ chápání světa. Korektní komunikace a politika zefektivnila. Stroje s umělou inteligencí zařadily vyšší rychlost, a pomalu se zapomíná na moudrost babičkovských přísloví. Že cesta do pekla je někdy dlážděna i dobrými úmysly. Technologie a věda udělala krok vpřed. Možná mnozí z nás přemýšlí, zda-li je to malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo, nebo pár kroků navíc jenom pro některé. Páchání dobra ve jménu ochrany života přineslo už pár pěkných překvapení.

Po tom, co sfouknem na Covid dortu první svíčku, mám slabé chvilky a dojem, že se už nebavíme o svobodě slova, demokratických principech, omezování „nějakých“ práv. Že to všechno tak nějak trouchniví a blíží se datu minimální trvanlivosti. To, co se ale o kus dopředu neposunulo – (rozumějte nezefektivnilo) je biologická a psychická odezva na ohrožení. Neakceleruje u lidí totiž stejným tempem jako vylepšování nových verzí strojů. To je jeden z důvodů nárůstu psychiatricko-psychologických potíží. Můžeme k tomu přiřadit v tomto období i deprivaci, zákaz provozovat sportovní aktivity dětem, „covidové bankroty“ rodin, paranoiu a strach. To vše paradoxně ve jménu ochrany zdraví. Moc, která je aplikována v této krizi lidmi, kterým je vlastní byrokratický styl myšlení, selhává.

Pestrost je jeden z obecně uznávaných aspektů života. Dveřmi ale prostrkuje pařáty technokracie. Té pestrost jaksi vadí. Ty jedince, které technokratická mašina (i nevědomě) vzrušuje, poznáte jednoduše. Nadměrně vzývají a glorifikují masovost, globální pořádek a „vyšší řád“. Vyžadují konformitu, podřízenost – a to hlavně pro bezpečí „těch druhých“. To u mnohých z nás rezonuje a zesiluje pozornost. Mělo by! Ten „papír na hlavu“ začíná významem trochu vážnět, a rozšiřuje se populací rychleji než virus. Po zdraví, ekonomice a hospodářství se po roce začínají ozývat škody na duševním zdraví.

Evidentně některá opatření jdou ne jen proti přirozenosti, ale i proti pochopitelným racionálním krizovým postupům a opatřením. Neomezený lockdown (uzávěrka všeho) jako řešení společenské situace začíná přinášet mnohem více škod než užitku. Stává se symptomem nemocné doby.

Tvrdší přístup by lidé přijali, pokud by odpovídal realitě – ne seriálu, kde „černoch hraje Slovanského elfa“. Nebo si skutečně tam nahoře myslí, že všichni jsou hlupáci a nutí nám „dezinformaci“, že k tomu, abychom poznali, že něco nefunguje, potřebujete doktorát z „epidemiologické politiky“? Možná. A možná je trvalý lockdown mokrý sen pana domácího, jako je nehybný nájemník bez jazyka sen paní domácí, která velmi ráda kontroluje, řídí a pak inkasuje. Samozřejmě jen pro blaho svých nájemníků. Ale to byla jen fantazie…posuňme se dál.

Je to systémová záležitost řízení rizik, nebo si chce západní kultura z vládních opatření a strukturálně-politických „logických“ řešení vystavět hradbu neprostupnosti a božský totem, kdy překročení tabu nutkavě zvýší potřebu trestat? A vnitřní zmatek bude kompenzován dalším tlakem na „ty druhé občany“ – ty jenž mají jiný názor? Na ty druhé, poddané, kteří mají snad jen právo držet hubu a krok? „Vodní děla“ se kdysi používala k léčbě „duševně chorých“. Bude se mi ode dneška tedy lépe spát, když vím, že tam nahoře jsou odborníci na všechno. I na léčbu psychiky. Ale je možné, že po spršce ledové vody už papír na hlavu nikdo nebude řešit.

Zlobivé děti je potřeba umravnit. A když nezabírá „naše pomoc“, máme tady další výchovná opatření – umlčování jiných názorů, mazání účtů, nálepkování „těch druhých“ jako nepřátel, a přesvědčování konformní většiny, že ti kteří nesouhlasí, jsou původci ohrožení společnosti. To celé vede ne jen k udavačství a agresi, ale i k zoufalství, a právě rozvoji některých duševních poruch. Předpokládám, že pro některé je náročné dohlédnout z vyšších vrstev sociální stratifikace až k zemi, a rozpomenout se na poučky demokratických ideálů, na kterých si v čase blahobytu zakládali a na nichž vystavěli svá portfolia.

Jsem zvědavý, kdo bude skutečně řešit globální problémy energetické bezpečnosti, přechod k chytřejší ekonomice a školství, když nás válcuje prokazatelně stejně vážná infekce – ta psychická. A celé to píši proto, protože si nepřeji, aby nepojmenované strachy a nevědomé síly nabraly takové obrátky, že se společností začne šířit nakažlivější mutace – indukovaná psychóza, kde nikdo už nebude vědět komu „přeskočilo“, ale všichni budou mít pravdu.

Co se ukázalo v plném světle je, jak moc je tento systém zranitelný a politika odtržená od reality. Kromě viru, „cosi“ dalšího se plošně dere přímo do nitra. Aktuálně se může jevit zvrat ke kontrole a moci ještě přitažený za vlasy. Historie na taková rozcestí ale pamatuje. Z mého pohledu mají zaznívat hlasy, které upozorňují na rizika, jenž mohou posloužit jako účinná strategie upevňování moci, kontroly a zisku. Upss, nebo se to už nesmí říkat? Dostanu ban? Někdo mě nabonzuje? Budu propuštěn z práce za nekorektní myšlení? Aha,… ono bude nutno pobývat v „rozdvojení osobnosti“ jako za „totáče“? Mašírovat do instituce a pak plácat tyhle kavárenské kecy jen u známých ve sklepě? Tehdy bylo třeba dávat bacha jen na práskače. Dnes to bude bez netu, mobilu a kamer.

Scénář je jako obvykle stejný, ale nikdy dřív nebyly k dispozici tak účinné nástroje a technologie jako dnes. V minulosti umlčeli neposlušné kumštýře, a kulisy odtáhli do kotelny. Dnes vám smáznou celé divadlo. Nevyhrožujte lidem policií, postavte se realitě a neoznačujte naštvanost a obavy konspirační teorií. Půjde i o to psychické zdraví našich dětí. A to si nezaslouží zlehčování a srovnávání s elvisovskou párty na odvrácené straně Měsíce.