Klečet, nebo bučet?

KOMENTÁŘ

Komentáře

Ondřej Štindl

8. června 2021

fotbal rasismus

Související články

Hlavní zprávy

Bílý dům nad zkázou přehrady Kachovka váhá: Nejsme si jisti, kdo to udělal

ZNIČENÍ KACHOVSKÉ PŘEHRADY

max

"V současnosti nemůžeme s určitostí říci, co se stalo," uvedl na tiskové konferenci mluvčí americké Národní bezpečností rady John Kirby ke zničení přehrady ...

7. června 2023

11:18

Válka na Ukrajině ONLINE

ONLINE

7. června 2023

10:50

Všechnu moc dospělým. Bezprostřední reakce vládních politiků byla strašidelná

Daniel Kaiser

7. června 2023
00:01
Status umělce není kvůli hladu

Jiří Peňás

7. června 2023
00:01
Jak se vede totální válka

Ondřej Šmigol

6. června 2023
00:01
Krásné časy plné naděje

Marian Kechlibar

6. června 2023
00:01
Poznej svého nepřítele a hlavně jej nepodceň

Lukáš Kovanda

5. června 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Bílý dům nad zkázou přehrady Kachovka váhá: Nejsme si jisti, kdo to udělal

11:18

7. června 2023
11:18
ONLINE: Rada ČT grilovala ředitele Dvořáka. Padla kritika moderátora Řezníčka i Wollnera

10:21

7. června 2023
10:21
Pravice v Německu sílí, AfD je podle průzkumu druhá nejsilnější strana

09:42

7. června 2023
09:42
V Nové Kachovce je sedm pohřešovaných, záplavy ovlivní statisíce lidí

08:55

7. června 2023
08:55
„Nebourejte most na Výtoni.“ UNESCO naléhá na ministerstvo kultury

07:59

7. června 2023
07:59
Írán představil první hypersonickou balistickou raketu domácí výroby

07:07

7. června 2023
07:07
„Všechno je ve vodě, všechno...“ Voda z Kachovské přehrady zaplavila přes 1300 domů

06:11

7. června 2023
06:11
Příplatky za miliardy. Ostřelované snížení platů státu je jeden z jeho největších výdajů

00:01

7. června 2023
00:01
Finále volby ředitele ČT: Souček s Konrádem už Dvořáka jednou porazili, mohou to zopakovat

00:01

7. června 2023
00:01
Čachry s rozpočtem kritizují exministři financí i Piráti. ODS za svým ministrem stojí

00:01

7. června 2023
00:01

Další zprávy

Čas pandemie snad už zvolna končí, občas se to projevuje nečekanými způsoby. Až donedávna se fotbalová utkání hrála bez publika. Teď se diváci do ochozů v různých zemích v různé míře vrátili a projevují se. Někdy překvapivým způsobem. Před mistrovstvím Evropy, které začíná koncem tohoto týdne, sehrála anglická reprezentace dvě přátelská utkání – proti Rakousku a proti Rumunsku. Před zápasy, jak je v Británii zvykem, domácí i hosté poklekli (výjimkou byli dva rumunští hráči včetně slávisty Nicolaeho Stancia).

Reakce diváků na to ale byla dost nejednoznačná, nemalá část publika na to reagovala hlasitým bučením (jiní diváci naopak aplaudovali). Anglická média to zaznamenala se značným rozčarováním, převládající emoci lapidárně shrnul někdejší známý fotbalista a dnešní televizní komentátor Gary Lineker: „Pokud bučíte na anglické hráče, když si klekají, jste součástí důvodu, proč si klekají.“ Fotbalisté před zápasem poklekávají na protest proti rasismu a lidé, kteří vůči tomu vyjadřují nevoli, tak činí, protože jsou sami rasisté.

Nemyslím si, že je to tak jednoduché. Jistě je možné, že část těch bučících lidí tak činila z rasistických pohnutek, na fotbale se občas děje ledacos. Představa, že každá kritika, každé vymezení se vůči antirasismu v podobě, jaká je dnes prosazovaná, je pouze a výhradně projevem rasistického smýšlení (a tudíž také důkazem toho, že je v prosazování soudobého antirasistického konceptu nutné nepolevovat), je ale až alibistická, dokládá nepřítomnost sebereflexe.

Rasismu jistě je problém – ve společnosti obecně i ve fotbale. Je ale docela těžké říct, co přesně dnes poklekávání před utkáním znamená. Dalo by se označit za americký import – vzniklo v reakci na zabití George Floyda v Minneapolisu a společenské hnutí, jež reagovalo na americké poměry. To hnutí mělo ve Státech zpočátku drtivě většinovou společenskou podporu, která se ale během toho víc než roku od Floydovy smrti výrazně zmenšila. K čemu se fotbalisté tím pokleknutím dnes hlásí? K ideálu společnosti, v níž spolu dokážou žít lidé různých ras a národností? K heslu Black Lives Matter, jež původně vyjadřovalo prostou skutečnost, že na životech černých lidí záleží (stejně jako na životech těch ostatních)? Nebo má symbolizovat podporu konkrétní organizace, která to heslo má v názvu a jejíž některé politické představy jsou, mírně řečeno, podivné a praxe, opět mírně řečeno, sporná? Znamená ten poklekávací rituál, že ve světě vrcholného britského fotbalu je běžné spektrum demokratických názorů zúžené, že je třeba vyjádřit pokleknutím podporu třeba „čistce“ mezi sochami v ulicích britských měst?

Ty bučící hlasy na britských stadionech mohou být ilustrací toho, že současný institucionální antirasismus nefunguje, nebo je dokonce kontraproduktivní. Lidé v ochozech tak nemuseli vyjadřovat nechuť k tomu, že na hřišti jsou lidé různých ras a jsou odhodláni spolu vycházet, ale proti politice, která tenhle ideál v krajních případech až ohrožuje, nahrazuje permanentní a často také performativní rozcitlivělostí, připravenou k pobouření a domáhání se trestu – ve světě britského fotbalu to ilustrují skutečně absurdní postihy za domněle rasistické chování hráčů Bernarda Silvy nebo Edinsona Cavaniho. Problém toho poklekávání na britských stadionech může být také v tom, že trvá už tak dlouho, a paradoxně je proto čím dál těžší si říct, že už to možná stačilo.

Klečet, nebo bučet?

Související články

Hlavní zprávy

Podobné články