Savci močí 21 sekund. Dalíkovo pandurské číslo 666
Komentátor Ondřej Štindl za vás čte noviny každý všední den na stránkách on-line deníku ECHO24.cz. Tady je výběr toho nejlepšího, co z denního tisku vyčetl a oglosoval během posledních dní.
Červen 27:
Spousta názorů na soudně certifikované „neagentství“ Andreje Babiše. Tón značně rezignovaný, minulost už nikoho nezajímá, zrušme lustrační zákon, pusťme to všechno k vodě. Petr Honzejk v HN: „… v situaci, kdy v parlamentu funguje nereformovaná komunistická strana, kdy společnost dává najevo lhostejnost k minulosti a kdy soudy mohou odhalit pravdu jen limitovaně, jsou lustrace už jen směsicí právní frašky a morálního kýče. Než je uměle a formálně udržovat při životě bylo by poctivější připustit si, že se s minulostí už dávno nevyrovnáme, protože minulost prostě vyhasla.“ K tomu já: To slavné vyrovnávání se s minulostí je proces, který běží obousměrně – v tom lepším případě. Nějak se s ní (ne)vyrovnáváme my. Především se ale ona vyrovnává s námi. Z toho hlediska je asi jedno, jak moc vyhaslá nám dneska připadá, jak moc velký je zájem se jí vůbec zabývat. Průzkum dne: Podle Práva všichni savci močí plus minus 21 sekund. Slon i plšík. Ale člověk zjevně ne. Proč ne? Řekne mi to konečně někdo?
Červen 30:
Začal soud s Markem Dalíkem kvůli pandurům. Podle výpovědi amerického svědka si Dalík měl říct o úplatek tak, že během schůzky s manažery firmy Steyr napsal na ubrousek tři šestky (ďáblovo číslo), čímž chtěl naznačit, že bude potřeba osmnáct (Hitlerovo číslo) milionů eur. A pak že se v téhle zemi nic převratného neděje. V Lidových novinách jsem se dozvěděl, že ruské slovo „vakzal“ pochází z anglického Vauxhall a v MF DNES psali, že Krysař z Hameln děti odvedl nikoliv do propasti, ale na Vyškovsko, což je přeci jenom humánnější varianta.
Červenec 1:
Edward Lucas v Hospodářských novinách ohlásil úpadek Visegrádské skupiny. „Maďarsko zaujímá silně proruský postoj. Na premiérském panelu během květnové konference Globsec v Bratislavě polský premiér Donald Tusk veřejně vyčinil svému maďarskému protějšku Orbánovi za náznaky, že Ukrajina a Rusko jsou podobně nedemokratické. Ještě horší je, že Maďarsko není na této frontě osamocené. Slovensko velmi váhalo v životně důležité otázce ‚zpětného toku‘ – tedy dodávek plynu z EU na Ukrajinu plynovody, v nichž tato surovina obvykle proudí opačným směrem. Byl by to silný trumf proti energetickému vydírání Ukrajiny Ruskem, který by rozzuřil Gazprom. Slovensko nakonec žádosti EU vyhovělo, avšak s viditelnou nechutí. Ba co hůř, premiér Fico výslovně přirovnal rozmístění jednotek NATO ve své zemi k sovětské invazi v roce 1968. Jedná se o udivující urážku spojenců – a zdroj hlubokého rozčarování pro Polsko a pobaltské země, které si zoufale přejí, aby NATO posílilo své kapacity územní obrany v regionu. Česká republika není výslovně proruská slovy, avšak pokud jde o činy (nebo jejich absenci), dopřává alarmující prostor ruským komerčním a jiným zájmům. Podobně jako Slovensko nechce zvýšit své výdaje na obranu. Stručně řečeno, dnes z této skupiny ční pouze Polsko.“ Herečka Vica Kerekes v Právu ohlásila odhodlání „hlavně zůstat ženou“. Stabilita a kontinuita aspoň v něčem.
Červenec 2:
Dalším stíhaným týdne se stal bývalý ředitel Nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý (já vím, bylo by dětinské dělat si legraci z do kontextu pěkně zapadajících příjmení, ale dá to teda práci). Podle Práva mu nepomohlo, když policie v jeho počítači našla fotky, na kterých se zvěčnil s odkloněnými miliony. Fakt to nebyl dobrý nápad je dělat, pan Dbalý už má v tom ohledu, myslím, taky jasno. Průzkum dne: Češi jsou podle nějaké agentury druzí největší feministé hned po Italech. Salva udiveného smíchu.
Červenec 3:
Mladé frontě DNES dal rozhovor nový šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl. O šancích tištěných novin v konkurenci s internetovými médii: „Mají však také jednu výhodu, a to v tom, že jsou hmotné, je to věc, která se dá vzít do ruky. Myslím, že na tom musíme stavět. Klíčové je, aby byly zajímavé, srozumitelné a čtenář tam našel to, co hledá.“
Hospodářské noviny vyhodnotily statistiku policejních odposlechů v Česku: přibylo jich, ale k dostižení úrovně „zlatých časů“ Stanislava Grosse to prý zdaleka nestačí. Zbyněk Petráček v LN k měnícímu se konsensu ohledně české zahraniční politiky. „Od listopadu 1989 se zdálo, že komunistická éra byla jakýmsi vybočením z normální linie. Z pohledu nového konsensu pro zahraniční politiku by se však mohlo zdát, že vybočením z linie bylo naopak uplynulých 25 let. A že teď se po přechodném pominutí smyslů vracíme k normálu. K zásadním posunům nejsou třeba revoluce či úplný konsensus lidu. Exministr Alexandr Vondra nedávno připomněl, jak se v 90. letech vytvářel konsensus pro spojenectví s USA, Německem a Polskem. To nebylo na přání lidu, ale navzdory tradiční vůli lidu a jejím stereotypům. Pro byla asi třetina (elity), třetina byla proti (ale po revoluci ještě kušovala) a netečná třetina se přiklonila k vítězům. Tak nějak by to mohlo být i teď: Třetina bude pro nový konsensus, třetina proti (ale zahltí ji vnitřní spory o EU) a netečná třetina (typicky hnutí ANO a ti, kteří ho volí) se přidá k vítězům.“ Blesk přinesl skutečně důkladný návod na vyfocení selfie. Důrazně doporučuje nevybírat si jako pozadí umírající příbuzné. Nepíše sice proč, ale prý to nepůsobí dobře.
